Největší trauma dětí z dětských domovů vyvolává pocit, že je dospělí neochránili, říká Dana Lipová, ředitelka Nadace Sirius pomáhající dětem, které neměly v životě štěstí. O nezdolnosti dětí žijících v ústavní péči, smutku, ale i novém filmu Viktora Tauše nazvaném Amerikánka mluvila ve Forbes podcastu Jak být lepší.
Amerikánka tento týden vstoupila do kin. Film, v němž získaly role děti z běžných rodin, ale i ty, které žijí v dětských domovech, inspiroval nadaci Sirius k průzkumu, jak bychom jako společnost mohli být lepší vůči těmto dětem.
„Abychom jim usnadnili přechod z ústavní péče do samostatného života, nemusíme měnit legislativu. Vidíme čtyři zásadní věci, které mají stěžejní vliv na jejich budoucí úspěch, přitom na nich můžeme pracovat v podstatě hned,“ zprostředkovává Dana Lipová, která Nadaci Sirius řídí, výsledky průzkumu.
Pomoci by mohla podpora hostitelské péče, což znamená blízkou osobu mimo dětský domov, něco jako přítel na telefonu, větší navázání dětí na trvalou komunitu, jako je sportovní klub nebo skaut, podpora cvičných a startovacích bytů a učení dětí plánovat cíle po malých krůčcích, vyjmenovává Lipová.
Ostatně jak se ukázalo i mezi malými herci v týmu Amerikánky, děti mají velmi podobné sny, přání a tužby, hlavní rozdíl je v jejich životních podmínkách.
„Z výzkumu vyplynulo, že děti z ústavní péče si přejí obyčejný šťastný život. Mít práci, rodinu. V odpovědích se ale objevilo například také neskončit na policii, nebýt ve vězení nebo nebýt jako máma,“ popisuje Dana Lipová.
U vzniku nadace stáli čeští byznysmeni Jiří Šmejc, Petr Kellner a Patrik Tkáč, je zaměřená na pomoc znevýhodněným dětem. Nyní ji vedou a plně financují manželé Radka a Jiří Šmejcovi.
Jaká pomoc se ukazuje jako nejúčinnější? Proč patron či hostitel neznamená sponzor? A proč se historicky dětské domovy budovaly na odlehlých místech? Poslechněte si nové vydání našeho podcastu Jak být lepší.
