Čtvrtý den a čtvrtá výzva. Každý pracovní den až do konce prázdnin dostanete jeden úkol, díky kterému budete svou práci na konci výzvy milovat. Nebo ji naopak změníte. Tentokrát se budeme zabývat tím, jak dosáhnout rovnováhy mezi pracovním a osobním životem.
Pokud chcete žít spokojený život, rovnováha mezi vaším pracovním a osobním životem není jen nějaký bonus, ale nutnost, se kterou stojí a padá vaše pracovní uspokojení i schopnost soustředit se a být kreativní.
Tohle jsou tři jednoduché strategie, které vám pomohou vytvořit pomyslnou základnu rovnováhy, kterou budete moci využívat po celou dobu své kariéry.
1. Uvědomte si, co pro vás work-life balance znamená
Myšlenka rovnováhy mezi osobním a pracovním životem je zavádějící. Vzbuzuje totiž dojem, že se jedná o dokonalé rozdělení v poměru 50 na 50. Realita je ale poněkud pohyblivější. Neexistuje nic jako dokonalá rovnováha, která by fungovala univerzálně pro všechny lidi nebo všechny životní situace. Co budete považovat za rovnováhu, se bude značně lišit, pokud jste na začátku své kariéry, a v případě, kdy vám táhne na čtyřicet a máte děti, se kterými chcete trávit tolik času, kolik je jen možné.
Vy sami musíte rozhodnout, co pro vás rovnováha znamená. Nespoléhejte se na nikoho jiného – nikdo vám neřekne lépe, jak si čas rozložit, než vy sami. Zodpovědět byste si měli tyto otázky:
Přátelé a rodina: Jak chcete, aby vypadaly vaše vztahy? Jak široký by měl být okruh vašich přátel? Po jakém množství interakcí toužíte?
Partnerské vztahy: Jste ve vztahu? Chcete být? Naplňuje váš vztah vaše potřeby?
Fyzické zdraví: Chcete pravidelně cvičit? Kolik dní v týdnu? Jaká strava vám nejvíce vyhovuje a kolik času vám zabere její příprava? Kolik spánku potřebujete?
Práce: Nevadí vám prodloužený pracovní týden, nebo se snažíte striktně dodržovat 40 pracovních hodin týdně?
Zábava a odpočinek: Co děláte, pokud nepracujete? Co byste rádi dělali? Kterým koníčkům byste se rádi začali věnovat, které si chcete udržet a ke kterým byste se rádi vrátili?
Duchovní život: Jakou roli ve vašem životě hrají víra a duchovní praxe? Jakou roli by měly hrát?
Jakmile si ujasníte, co je pro vás důležité, můžete se začít rozhodovat. Podívejte se na svůj seznam a zvažte, které body jsou pro vás největší prioritou a proč. Podle nich si určete, kolik času je pro vás přijatelné trávit v práci a kolik času si chcete vyčlenit pro svůj osobní život.
2. Energii vynakládejte na věci, na kterých opravdu záleží
Z veškerého času, který strávíme v práci, věnujeme průměrně jen tři hodiny denně skutečně produktivní činnosti. Zbytek času trávíme čtením mailů, sezením na schůzích, poflakováním se nebo jinými aktivitami, které s prací nemají nic společného – třeba surfováním po internetu nebo na sociálních sítích.
Pokud chcete vypnout počítač, jít domů v rozumnou hodinu a pak si užít ničím nerušený večer, je třeba začít čas v práci využívat smysluplně. To znamená, že musíte převzít kontrolu nad svým pracovním tempem a dobu v kanceláři využít ve svůj prospěch.
Jeden z nejjednodušších a zároveň opomíjených způsobů, jak toho dosáhnout, je zablokovat si kalendář. Že to zní divně? Nikoli. Jednoduše si vyhraďte čas pro vlastní produktivitu a pak k tomuto času přistupujte stejně, jako byste zrovna seděli na schůzi. Není třeba blokovat tento úsek ve stejnou dobu každý den. Můžete experimentovat a zjistit, zda jste produktivnější spíše ráno, nebo až odpoledne. Tyto úseky označte za soukromé, aby ostatní nepátrali po detailech. A jakmile si jednou tento čas zablokujete, přistupujte k němu disciplinovaně. Hranice mají smysl, pouze pokud jsou respektovány. Pokud se vás někdo bude snažit v tento čas dostat na schůzku, řekněte ne a nabídněte alternativní termín.
Omezte multitasking
Takže, kalendář máte zablokovaný a jste připraveni se soustředit. Je tu ovšem ještě jeden faktor, na který nesmíme zapomenout. Multitasking. I když máme čas čistě na práci, stejně většinou pracujeme v kratších intervalech, než že bychom se dlouze soustředili na jeden jediný úkol.
Opakujte po mně: Multitasking vás neudělá produktivnějšími. Neustálé přesouvání pozornosti z jednoho úkolu na druhý ve výsledku znamená, že nad každým z nich strávíte více času.
Hlavním viníkem, který nás drží ve stálém stavu multitaskingu, je e-mail. Většina zaměstnanců kontroluje svůj mail, případně jiný komunikační kanál, přibližně každých šest minut. Otevřená mailová schránka na ploše monitoru představuje zdroj rozptýlení, který vás zdržuje od úkolů, jež se snažíte splnit.
Zkuste tuto strategii: Prvních 45 minut každé produktivní hodiny svůj e-mail vypněte. Jakmile 45 minut uplyne, zase si schránku otevřete, e-maily pročtěte a odpovězte na ně, aby všichni dostali odpověď včas. Máte strach, že se v těch 45 minutách stane něco naléhavého? Ruku na srdce. Pokud by nastala skutečná pohotovost, nikdo vám nebude posílat e-mail a přijde vám rovnou zaklepat na dveře kanceláře.
3. Abyste dosáhli rovnováhy mezi svým osobním a pracovním životem, musíte nejdříve odvést práci
Rovnováha mezi osobním a pracovním životem nevzniká náhodou. Abyste jí dosáhli, je potřeba odvést svou práci. Je to vaše odpovědnost – pokud z toho neuděláte prioritu, nečekejte, že to za vás udělá někdo jiný. Je snadné vinit šéfa nebo firmu, pro kterou pracujete, že work-life balance nemůžete dosáhnout, ale pravdou je, že vám u hlavy nikdo nedrží zbraň a nenutí vás pracovat přesčas, v noci nebo o víkendech nebo vás nezrazuje od toho, brát si dovolenou. Toto jsou rozhodnutí, která děláte sami, a jediný způsob, jak dojít ke změně, je přijmout zodpovědnost za rozhodnutí, která vaši situaci změní.
Dosažení rovnováhy mezi osobním a pracovním životem tedy vyžaduje proaktivní přístup, vytvoření plánu, stanovení priorit, srovnání svého pracovního tempa, disciplínu a v neposlední řadě ochotu přinést i nějaké oběti. Kdykoli přistupujeme ke známým situacím nevyzkoušeným způsobem, je to ze své podstaty nepříjemné. Pokud půjde do tuhého, připomeňte si, proč to děláte a jaká odměna vás ve výsledku čeká, a věřte, že každý den, kdy dostojíte svému předsevzetí, to půjde o kousek snáz.
Měsíc nebo dva na nové cestě, a než se nadějete, budete mít svůj osobní a pracovní život v naprosté rovnováze. A to za to stojí.
