Na svém posledním filmu pracoval režisér Viktor Tauš přes dvacet let. Stylizovanou podobu snímku stvořil jeden z jeho nejbližších spolupracovníků, production designér Jan Kadlec. Ten je považován za jednoho z nejtalentovanějších odborníků nejen v českém, ale také celoevropském kontextu.
Film navazuje na divadelní šlágr, kde ústřední role sehrály herečky Tereza Ramba a Eliška Křenková. Filmovou Amerikánku ztělesňují hned tři herečky: Klára Kitto, Julie Šoucová a Pavla Beretová. Ale to není jediná odlišnost od představení, které jste mohli vidět v holešovických Jatkách 78.
A i když se ze synopse může zdát, že půjde o sociální drama, výsledek přesahuje běžnou realitu. A to i přes to, že scénář je založen na biografických prvcích dívenky, která nejdřív vyrůstala s rodiči – cirkusovými artisty ve Spojených státech, aby se pak na přání matky vrátili do své původní vlasti, komunistického Československa.
„S Viktorem jsme stvořili celý nový svět,“ prohlašuje Jan Kadlec. S režisérem ho pojí několik dekád přátelství a jejich splynutí duší odpozorujete i v tom, že používají podobné slovní obraty, mají totožná gesta i střih vlasů. Kadlec je o poznání tišší, na rozdíl od Tauše jím neotřásá burácivý smích.
Pod uzavřenou slupkou se ale skrývá způsob přemýšlení o filmu, který tu chyběl možná od počinů Jana Švankmajera. Původně vystudovaný výtvarný umělec se svébytnou kariérou (například obří postel s emblémem McDonaldu, kterou vytvořil, vlastní česko-britský podnikatel a spoluzakladatel firmy Datart Charles Butler) se filmu věnuje už mnoho let.
„S Viktorem jsme se poznali během natáčení reklamy. Už si nepamatuju, na jakou značku, byla to obří nadnárodní produkce a švédský režisér. Viktor tam seděl a jako jediný z týmu chápal, co se snažím vysvětlit. Zajímalo ho to,“ vzpomíná Kadlec.
Nepopírá, že sféra komerčních spotů pro něj byla výzvou. Režiséry a produkční společnosti nezajímalo Kadlecovo uvažování, chtěli akci a ušetřit budget.
Přízemního myšlení se v případě spolupráce s Viktorem Taušem nemusel bát. Ať už spolu tvořili trilogii Zahradnictví, nebo třeba film Klauni, za který dostal Jan Kadlec Českého lva, Viktor Tauš motivoval Jana Kadlece k tomu, aby byl ve svých vizích co nejodvážnější.
„Amerikánka je jiný film. Pocta surrealismu. Inovativní ponor do hlubin vědomí skrze odvážnou filmovou koláž. Oslava odolnosti lidského ducha. Svědectví o jednom traumatu a jeho překonání. A také ohlédnutí za historií naší země, která měla i velké hrdiny, o kterých jste nikdy neslyšeli,“ prohlašuje jeden z koproducentů Václav Dejčmar.
Pro filmovou Amerikánku tedy umělec vytvořil vlastní vizuální jazyk, jehož součástí byly i objekty jako obrovská socha Rockyho z videokazet či monstrózní postel, kde každá vrstva matrace může symbolizovat generační trauma.
Jan Kadlec je jedním z ústředních tvůrců filmové Amerikánky také proto, že dokázal Taušovu příběhu, který se zakládá na skutečné události a režisér si jej vyslechl, když sám jako drogově závislý žil na ulici, dát tak výraznou podobu.
Vše je promyšlené do nejmenších detailů včetně kostýmů. „To je součástí production designu. Povolání, kterému málokdo v Česku, ale i v Evropě rozumí. Jedná se o člověka, který řídí, jak bude film po výtvarné stránce vypadat,“ vysvětluje Jan Kadlec.
Respektuje ale, že hlavním vypravěčem je režisér. „Viktor je samozřejmě nade mnou. Já mu pomáhám formulovat, co si přeje. Za dobu naší spolupráce se však nestalo, že by nějaký můj návrh odmítl,“ tvrdí Kadlec.
Rozpočet filmu přesáhl sedmdesát milionů korun. Production design zde sehrál jednu z významných položek, nejen kvůli nejrůznějším uměleckým objektům. Jan Kadlec pracoval také s historickým nábytkem a tapetami, řada scén je kompletně postavená v barrandovských ateliérech.
I v éře 3D tisku řadu artefaktů dělali řezbáři a truhláři, Janu Kadlecovi šlo o každý detail. Svobodu v uvažování mu také přináší švýcarské Lugano, ve kterém žije. „Když nejsem součástí skanzenu české kultury, mohu přemýšlet s odstupem o tom, co chci dělat a kdo si o tom co pomyslí,“ přemítá.
Nejde ale jen o slova, Jan Kadlec je společně s Viktorem Taušem také autorem fundraisingové aktivity pod názvem „Layer cake“. Film chce být společenským hybatelem nejen proto, že v něm účinkují skutečné děti z dětských domovů.
Tvůrci se zavazují vrátit dotaci Státního filmového fondu kinematografie do společnosti tak, aby částka z aukcí vydražených předmětů z filmu podporovala ty, kteří dětský domov opouštějí a musejí se postavit na vlastní nohy.
Premiéra tohoto filantropického počinu se odehrála už loni, kdy miniatura filmového díla Jana Kadlece byla vydražena na Forbes Gala a výtěžek směřoval do Nadačního fondu Veroniky Kašákové. Právě ten pomáhá mladistvým z dětských domovů na cestě za samostatným životem.
