Magazín Time ho v roce 2021 zařadil jako jediného architekta na seznam sta nejvlivnějších lidí světa. Je velkým zastáncem udržitelnosti, používání přírodních materiálů a citlivého zasazování staveb do měst a přírody. A speciální vztah má Kengo Kuma i k Česku, kde se jeho další pozoruhodná stavba nyní připravuje. Do Prahy na Pulse festival přijel převzít cenu za celoživotní dílo Jan Kaplicky Award.
Na recepci pražského hotelu Augustine dorazí poněkud rozespalý. Snad to byl náročný program, asi i pošmourné počasí přiměly Kenga Kumu si dát v podvečer krátký šlofík. Omluví se za zpoždění, vyřídí dva telefony a začne tiše, ale poutavě povídat.
„Můj vztah k Česku? Ten trvá od roku 1964 a olympiády v Tokiu, kde jsem uviděl Věru Čáslavskou,“ líčí sedmdesátiletý architekt, který nijak nepolevuje v pracovním tempu a v současnosti mimo jiné chystá budovu Moravského židovského muzea Mehrin v Brně.
Nejen o tom vyprávěl pro Forbes Life, když dorazil do Prahy jako host festivalu Pulse.
Přál jste Čáslavské tehdy v Tokiu?
Ano! Byl jsem velký fanoušek. Ohromila mě její krása. Byla hrdinkou mojí generace a olympiádu 1964 si spojuji hlavně s ní. I když, ty hry byly zlomem v celém mém životě…
Jak to myslíte?
Můj otec mě během olympiády vzal na jeden ze stadionů, Jojogi National Gymnasium, který navrhl Kenzo Tange, v té době jeden z top architektů. Ta budova mě uhranula. Tehdy jsem se rozhodl, že chci být také architektem. A pak jsem měl štěstí navrhovat olympijský stadion pro olympiádu Tokio 2020. Kruh se uzavřel.
Foto Kengo Kuma and Associates
Foto Kengo Kuma and Associates
Foto Kengo Kuma and Associates
Prohluboval se váš vztah k Česku během let?
Ano, ovlivnil mě ještě Antonín Raymond (český architekt působící v Japonsku a USA, pozn. red.). Znal jsem jeho práci ze studií a v roce 1989 mi můj přítel ukázal dům svého dědečka, který právě Raymond navrhoval. Byl to pro mě šok, ten dům byl jiný než architektura, kterou jsem byl zvyklý vídat. Působil přírodně, byl ze dřeva, přinesl s ním do Japonska něco z Česka.
Byl jsem se pak podívat na jeho další stavby, italskou ambasádu, nějaké kostely, koncertní síně. Všechno bylo úžasné. Když jsem potom navrhoval muzeum malíře Hirošigeho, tak mě Raymondova práce hodně ovlivňovala.
Kengo Kuma
Sedmdesátiletý architekt vede studio Kengo Kuma & Associates. Jeho stavby najdete hlavně v Japonsku, kromě olympijského stadionu třeba sídlo Louis Vuitton Moët Hennessy v Ósace nebo knihovnu Harukiho Murakamiho v Tokiu. Stopu ale zanechal i v Evropě, stojí třeba za muzeem Hanse Christiana Andersena v dánském Odense. Kromě toho se věnuje také výzkumné práci a přednáší na tokijské univerzitě.
Pamatujete si první návštěvu Česka?
To bylo v roce 1993. Chtěl jsem se podívat na kubistické stavby. I proto, že kubismus Raymonda dost ovlivnil.
Také jste pracoval pro Lasvit, že?
Ano, před sedmi lety. Přišli za námi a ukázali nám jejich produkty, cítil jsem z nich podobný smysl pro estetiku. Navrhl jsem pro ně kolekci Yakisugi skla a lamp, moc se jim to líbilo.
Foto Lasvit
Foto Lasvit
A teď máte v Česku další projekt, židovské muzeum Mehrin. Jak jste se k němu dostal?
V roce 1993 jsem navštívil také Brno. Viděl jsem mimo jiné Vilu Tugendhat, další mistrovské dílo. A když jsem se doslechl, že se v Brně soutěží o nějaký projekt, zaujalo mě to. Říkal jsem, že by mi bylo ctí přidat do tohoto města nějakou vlastní stavbu.
A taky jsem už navštívil nějaká muzea holokaustu a znám příběh Čiuneho Sugihary, Japonce, který pomohl během válečných let mnoha Židům. Mám pro to velké uznání a chtěl jsem nějak reflektovat vztah mezi Japonci a Židy.
Co inspirovalo váš design?
Muzeum má tvar spirály, která je v židovském náboženství velmi důležitá. A stejně tak i v japonském, tak jsem chtěl tuhle podobnost zachytit. Taky se snažím jako obvykle používat lokální materiály a přinést do prostoru přirozené světlo. Muzea bývají často dost tmavá a já to chtěl ukázat jinak.
Vizualizace Michail Kafasis / Kengo Kuma and Associates
Třeba i proto, že se jinak týká dost temného tématu?
Ano! Holokaust je temná vzpomínka, ale věřím, že bychom měli za jeho hranicemi hledat nějakou naději.
Zakládáte si na udržitelnosti a používání lokálních materiálů. Kde se to vzalo?
Nejspíš už v domě, v němž jsem se narodil. Byl hodně starý, postavený ještě před válkou, z přírodních materiálů, neměl klimatizaci, byl malý, temný, zvláštně páchnul. Neměl jsem ho moc rád a naopak jsem obdivoval dům kamaráda, který byl světlý, zářivý, uhlazený, typický dům z dvacátého století.
Ale když jsem se pustil do studia architektury, tak jsem začal náš dům doceňovat. Uvědomil jsem si, že je nejen krásný, ale i velmi udržitelně postavený. Tehdy jsem o tom začal přemýšlet jinak.
Udržitelnost má řadu definic, šetření s energií, snižování emisí… Ale pro mě je nejdůležitější spojení s přírodou. Ve dvacátém století byly všude budovy z betonu a oceli a oddělilo to lidstvo od přírody. Začaly se používat klimatizace, což je věc, kterou podle mě lidé nepochopili.
Foto Kengo Kuma & Associates
Yusuhara Wooden Bridge Museum
Foto Kengo Kuma & Associates
V&A Dundee Museum
Foto Kengo Kuma & Associates
Hans Christian Andersen Museum
Jak to myslíte?
Klimatizací si vytváříme pohodlný prostor. Ale podle mě je to chyba. Máme žít s přírodou a naučit se fungovat s teplotami, které zrovna jsou.
Jak jste v tomhle ohledu spokojený doma v Japonsku, které technologie vzývá?
V Japonsku byla historicky většina budov ze dřeva. Což je fajn, používáním dřeva se snižují emise oxidu uhličitého ve vzduchu. Teď to mizí a já bych to rád vrátil zpět.
Jakou roli hraje v enviromentálních výzvách architektura?
Velkou! Ve dvacátém století se navrhovaly právě samé betonové a ocelové budovy, tím se zničilo životní prostředí i města. Tuhle chybu je načase kompenzovat. Měli bychom ukázat nový lifestyle, přírodní materiály, menší spotřebu energie. A to se pořád neděje.
