Jeho jméno zná v dnešní době asi jen málokdo. Ve své době ale znamenal totéž co Luchino Visconti, Frederico Fellini, Roger Vadim a Vittorio De Sica. S nimi všemi totiž během své 75 let dlouhé kariéry spolupracoval. Jako kostýmní výtvarník dal tvář nejslavnějším filmům s Romy Schneider, Claudií Cardinale či Sophií Loren.
A když před dvěma týdny Piero Tosi ve věku 92 let v Římě zemřel, posmrtný hold mu složili návrháři Valentino, Dolce a Gabbana nebo Manolo Blahnik. Všichni se shodli, že jejich kariéru nastartoval a dlouhodobě je inspiroval právě Piero Tosi a jeho nekonvenční přístup k historizujícím filmovým kostýmům a osobitá láska k okázalosti a pompéznosti, k velkorysé výpravě a malá chuť k minimalismu.
A nejen slavní světoví návrháři oplakávají smrt Piera Tosiho. Za svého blízkého přítele jej považoval třeba také miliardář François-Henri Pinault, podle Forbesu 30. nejbohatší člověk na světě. Majitel koncernu Kering se ostatně zasadil o to, aby se jeho značka Gucci před 10 lety finančně podílela na digitální restauraci jednoho z nejslavnějších klenotů italské kinematografie, snímku Gepard – Il Gattopardo z roku 1963, vítěze prestižní Zlaté palmy v Cannes.
Tříhodinový film Luchina Viscontiho s Claudií Cardinale, Burtem Lancasterem a Alainem Delonem, odehrávající se v 19. století v době neklidných revolučních časů Giuseppa Garibaldiho, ve své době ohromil nejen scénářem a hereckými výkony, ale i dechberoucí výpravou a nákladnými kostýmy, za něž si vysloužil i nominaci na Oscara.
A kostýmy a výprava Geparda byly právě dílem Piera Tosiho, který s Viscontim spolupracoval takřka od počátku jeho kariéry. Byli podobně staří a spolupracovali spolu už od přelomu 40. a 50. let. Piero Tosi tak vytvořil kostýmy i do Viscontiho legendárních filmů Rocco a jeho bratři, Bellisima – Nejkrásnější, Cizinec nebo Smrt v Benátkách. A když Visconti točil v roce 1973 své životní dílo, dvoudílný historický epos Ludwig, mapující tragédii bavorského krále Ludvíka II. Bavorského, sázka na Tosiho kostýmy byla opět jednoznačnou volbou.
Všeobecný zájem médií tehdy přitáhl už při natáčení fakt, že se hlavní ženská hvězda filmu, tehdy už velmi slavná evropská herečka Romy Schneider, vrátila po 20 letech a ve zcela jiném tvůrčím i režijním vedení do role, která ji jako mladičkou proslavila – i v Ludwigovi ztvárnila Alžbětu, císařovnu rakouskou, zvanou Sissi. Ve Viscontiho pojetí však rozhodně nešlo o romantickou hrdinku, ale spíš o tragickou postavu, i podle historiků mnohem bližší reálnému charakteru a vystupování císařovny Alžběty.
Atmosféře filmu tehdy velmi pomohly opět i Tosiho kostýmy, které spolu s výpravou učinily z Ludwiga jeden z nejdražších evropských velkofilmů své doby, předstihla jej jen o 10 let starší americká Kleopatra.
Není divu, že si práci Piera Tosiho objednávali i další význační evropští režiséři. Do filmu Včera, dnes a zítra Vittoria De Siky oblékl Sophii Loren a Marcella Mastroianniho (snímek dostal Oscara pro nejlepší neanglicky mluvený film), v dramatu Medea režiséra Piera Paola Pasoliniho vytvořil Piero Tosi fantastické kostýmy pro operní pěvkyni a tehdejší prvoligovou celebritu Marii Callas, za kostýmy pro La Traviatu Franca Zeffirelliho zase dostal Piero Tosi prestižní cenu Britské filmové akademie.
Majitel pěti oscarových nominací získal i čestného Oscara za celoživotní dílo, které mu Akademie filmových věd a umění udělila v roce 2013.
Když 10. srpna 2019 v Římě zemřel, proběhla ta zpráva světovými médii víceméně nenápadně. Ale pokud někdo dal skutečnou tvář dodnes obdivovaným klasickým italským filmům ze zlaté éry evropské kinematografie, jíž se přezdívá dolce vita, byl to právě Piero Tosi.