Ostravské Divadlo Mír o sobě dalo vědět zábavnými improvizovanými skeči zejména během covidu, ale jeho popularita neklesá ani dnes a kapacita už nestačí. A tak se zakladatel Albert Čuba rozhodl otevřít nové, plné moderních vychytávek jako velkoplošné LED obrazovky.
Divadlo Mír se otevřelo před sedmi lety a vytvořilo dvacet různých, převážně komediálně laděných inscenací. Proběhlo v něm takřka osm set představení, na která mizí vstupenky v řádu hodin. Tržby ze vstupného nyní činí přes 125 milionů korun a zájem převyšuje kapacitu.
A tak přišel čas na expanzi. Herec, komik a režisér Albert Čuba, který za Divadlem Mír stojí, odkoupil od města v části Vítkovice pozemek o rozloze 3500 metrů čtverečních za více než čtrnáct milionů korun.
„Momentálně vzniká projektová dokumentace a v podstatě do roka a do dne bychom měli požádat o stavební povolení,“ říká.
Co vás nejvíce motivovalo k otevření dalšího divadla?
Je to více věcí. Například touha žánrově se rozkročit. V Divadle Mír aktuálně hrajeme pouze komedie. Rádi bychom ale uvedli i jiné žánry, například klasiku nebo současné moderní drama, tím bychom ale našeho současného diváka mátli. S novým prostorem budeme moci diváka „naučit“, že u nás najde široký repertoár.
Další věcí je samotný divadelní prostor – konkrétně uspořádání hlediště a jeviště. Divadlo Mír je klasické „kukátkové divadlo“. Nicméně moderní inscenační postupy umožňují různá uspořádání hlediště a jeviště, které následně přinášejí úplně jiný divadelní zážitek. Součástí nového divadla bude například sál se zcela unikátním rozmístěním sedaček.
Další výzvou je komorní prostor. Menší divadelní sál pro intenzivní kontakt mezi hercem a divákem. A v neposlední řadě jsou tady moderní jevištní technologie a technologicky pokročilé scénografie, které zkrátka do staré budovy nedostaneme.
Co je největší výzvou na vybudování nového divadla?
Výzvou je především sehnat financování. O divadle se málokdy uvažuje jako o něčem, co si je schopno na sebe vydělat, nedejbože přinést zisk.
Vnímání divadla je v Česku výrazně zkresleno velkými dotovanými institucemi, které jsou brány jako černé díry na peníze, jež vysávají městské rozpočty. Na druhou stranu, divadlo bylo výnosným byznysem již ve starověkém Řecku. Bavíme se o čtyři tisíce let se vyvíjejícím know-how.
Odrazovalo vás od takového podniku okolí?
Odrazovalo, ale méně, než když jsem zakládal Divadlo Mír. Tam toho skepticismu bylo opravdu hodně. Byl jsem přece mladý, řadový herec z malého divadla. Byznysově nezkušený. A chci najednou budovat nějaké divadlo, jo? Ve starém kině, jo? A chci konkurovat dotovaným divadlům, jo? To nemůže vyjít!
A přesto to vyšlo. A když chci nyní udělat něco podobného, tak to spíše vnímám tak, že lidé čekají, jestli se to podaří. Ale s ohledem na mou minulost už nedochází k tomu, že by celý projekt automaticky odsuzovali jako nerealizovatelný.
Nové divadlo byste chtěl postavit v blízkosti už existujícího Míru. Bylo náročné jednat s městem o prodeji vítkovického pozemku?
Nejsem klasický developer, takže nemám srovnání. Musely se překonat nějaké překážky, ale vše se povedlo. Akorát nejsem schopen posoudit, zda to bylo složité, nebo ne. Mně to přišlo tak nějak „standardně“ složité. Nešlo to automaticky, ale zase se nemusely řešit nějaké zběsilosti.
V současném Míru je uměleckým ředitelem Štěpán Kozub. Bude mít tuto funkci i v novém divadle?
Samozřejmě, pokud bude mít zájem. Často si povídáme a zájem má. Je ale důležité vnímat to, že když se staví nová budova, neznamená to, že ta stará zmizí nebo že budou najednou dvě divadla vedle sebe. Je třeba rozlišovat dvě věci. Provozovat divadlo ve smyslu starat se o divadelní budovu a pak „dělat divadlo“, tedy připravovat a uvádět jednotlivé divadelní hry v nějakém hereckém týmu.
Výzvou je především sehnat financování.
Bude tedy existovat značka „Divadlo Mír“, pod kterou se budou uvádět jednotlivé tituly, jež se budou hrát ve třech různých divadelních sálech. Dva budou v nové budově a jeden ve staré. A umělecky to všechno bude mít na starosti Štěpán.
Odhad nákladů na výstavbu činí kolem dvou set milionů korun. Jak máte promyšlené financování? Angažují se i sponzoři?
Financování bude opřeno o několik zdrojů. Na jedné straně se bude jednat o formu jakéhosi crowdfundingu, kdy podporovatelé a fanoušci z řad široké veřejnosti, nebo zkrátka diváci, kteří mají rádi divadlo, budou moci projekt podpořit nákupem různých věcí.
Buď si dopředu koupí vstupenku do nového divadla (jakási forma předplatného), nebo podpoří vznik nákupem nějaké drobnosti, nebo si třeba koupí vstupenku na nějakou show nebo představení, která bude o něco dražší než normálně. S tím, že veškerý zisk půjde do výstavby nového divadla.
Eventuálně se lidé budou moci stát přímými donátory, kdy třeba si budou moci koupit „podpis do betonu“, což bude znamenat, že jejich podpis bude součástí stavby divadla už navždy. V určitém menším objemu budeme vydávat také dluhopisy jako možnost pro ty, kteří chtějí pomoct, ale zároveň z pomoci i něco mít. Protože kdykoli si pak koupí vstupenku do divadla, tak zároveň budou vědět, že aktivně pomáhají se splácením své půjčky.
Pak samozřejmě bude možnost vstoupit do projektu jako investor, nicméně tam budou probíhat individuální rozhovory o podobě a výši investice, stejně jako o podobě její návratnosti. A v neposlední řadě je zde donátorství a marketing. Stavba nového divadla a vůbec celé Divadlo Mír je teď „hodně vidět“, takže možnosti marketingové spolupráce jsou docela široké.
Foto Jan Lipovský
Umím si třeba představit, že „prodáme“ pojmenování nového sálu. Takže na vstupence bude napsáno „Romeo a Julie“ a pak „hraje se v Super Banka Sále“. A donátorství už je kapitola sama pro sebe. Tam se hodně inspiruji především USA, kde má kulturní donátorství velkou tradici, především v takzvaných old money families.
Nevím ale, nakolik k tomuto česká společnost dorostla. Představa je taková, že pokud se najde významný donátor, tak jeho jméno (či jméno firmy nebo jméno rodiny) bude uvedeno na čestném místě v budově nového divadla s informací, že stavba vznikla za významné pomoci dané osoby (vzor opět v USA) a taková osoba s tím získá různé výhody.
Například doživotní vstup do divadla na jakékoli představení, vlastní lóži, případně místo v umělecké radě divadla. Možnosti jsou zkrátka široké.
Je pravda, že bude divadlo vznikat podle návrhu architektky Andrey Jaškové? Vím, že pracuje hodně se zelení, promítnou se tyto tendence také do návrhu divadla?
Máte pravdu, hlavní architektkou je paní Jašková. Do vnějškové podoby divadla moc nekecám, tam se nechám vést, do čeho kecám, je spíše vnitřní uspořádání budovy, tedy podoba divadelních sálů a rozmístění místností v rámci provozu. A také uspořádání prostoru pro diváky a podobně. S tímto už nějaké zkušenosti máme.
Když jsem zmínila vizuální podobu divadla. Předpokládám, že návrh konzultujete také s městským zastupitelstvem. Jak velkou vám nechává svobodu?
Město potřebuje „vidět“ především do podoby a funkčnosti podzemích garáží, které bude město financovat, následně i vlastnit a provozovat. Přičemž zdůrazňuji ta slova „vlastnit a provozovat“, aby to nevypadalo, že „Čubovi město postaví garáže“. Příjmy z parkování potečou do městské kasy.
Foto Jan Lipovský
Foto Jan Lipovský
Foto Jan Lipovský
Foto Jan Lipovský
Když si představíme, že už jsme v době, kdy nové divadlo bude postavené a plně funkční. V čem bude doplňovat stávající Mír a v čem bude naopak úplně jiné?
Bude to do značné míry dáno právě podobou jednotlivých sálů. Stávající Divadlo Mír je klasické kukátkové divadlo pro 340 diváků, takový tradiční divadelní prostor. Tam se budeme věnovat primárně komediálnímu žánru.
V nové budově pak bude hlavní sál, který bude mít unikátní rozložení hlediště a jeviště a i větší kapacitu. Tam se budeme moci žánrové rozkročit a uvést třeba nějakou klasiku s velkým obsazením. A v komorním sále pak budeme moci uvádět moderní hry v malém obsazení.
Vím o pěti divadlech v Ostravě, teď vzniká další. Není jich na Ostravu už moc?
Čistě aritmeticky – ostravská metropolitní oblast má zhruba milion obyvatel a v rámci této oblasti jsou divadla, která produkují vlastní představení v Ostravě, Opavě a Českém Těšíně. To je nějakých sedm divadel dohromady. Praha s 1,3 miliony obyvatel jich má více než třicet. Takže prostor tu je.
