To nejlepší od Loose. Vyrazte do Plzně, kde zanechal výraznou stopu

V žádném jiném českém městě jich tolik na jednom místě pohromadě není. Jen v Plzni najdete třináct interiérů od Adolfa Loose, slavného architekta, brněnského rodáka s kontroverzním způsobem života, který tvořil nejčastěji v rakouské Vídni.

Pokud hledáte inspirativní a výraznou architekturu, je Plzeň tou správnou volbou, kde Loosovo umění obdivovat. Architekt v ní v minulosti navrhl interiéry pro několik významných židovských plzeňských rodin. A do některých bytů je dnes dovolený přístup v rámci komentovaných prohlídek.

Určitě si nenechte ujít Semlerovu rezidenci na Klatovské třídě. Než ji pod svá křídla získal Plzeňský kraj a začala spravovat Západočeská galerie, byl dům ve špatném stavu.

Vzhledem k židovskému původu jeho majitelů, kteří po německé okupaci emigrovali do Austrálie, se k opuštěnému domu nechoval důstojně jak fašistický, tak následně ani komunistický režim. Vila byla rozdělena na komerční část a nájemní bydlení a častým střídáním obyvatel trpěla.

Ulevilo se jí až po nákladné rekonstrukci, rozdělené do několika etap. Během té nejdůležitější, v letech 2019 až 2021 hrazené jak z krajských, tak i z evropských peněz, byla zrestaurovaná většina z dochovaného vybavení historického bytu a obnoveno i mnoho detailů, které se nezachovaly.

Adolf Loos byl hlavním představitelem a tvůrcem raumplanu, kdy není stavba členěna do jednotlivých podlaží, ale do kubusů a místností, které se prolínají v různých výškových úrovních. Tak je postavena třeba známá Müllerova vila v Praze.

V Plzni je tahle hra s prostorem k vidění právě v Semlerově rezidenci. Loos totiž tvrdil, že každá místnost by měla mít jinou výšku stropu, podle toho, co se v ní dělá. Takže třeba v ložnici, kde se víceméně sedí nebo leží, není potřeba mít hodně místa nad sebou a strop tak může být snížený a místo přidané v jiné místnosti.

Ne vždy si ale mohl raumplan dovolit. V Plzni navrhoval interiéry většinou do hotových domů, kdy už nemohl do stavby zasahovat. V Semlerově rezidenci to naštěstí šlo, a tak v ní mohl postavit dvě schodiště, přičemž jedno sloužilo pro personál, vytvořit vestibul, přes nějž vcházely do domu návštěvy, a přistavět dvougaráž.

Při prohlídce se lze dostat do prostorově nejzajímavější části historického bytu s patnácti místnostmi, které kdysi obývali Oskar a Jana Semlerovi a jejich tři synové.

Při pohledu na vybavení je až s podivem, jak byl Adolf Loos na svou dobu pokrokový a důmyslný. Měl rád funkční a volné místnosti. Téměř za každými dveřmi, které v nich byly, se skrývaly úložné prostory. Schovával je do vestavných skříní, a protože rád a hodně cestoval, hlavně vlakem, inspirace si přinášel i z kupé.

Šuplíky tak často zabudovával třeba do postelí, topení schovával za mřížky, tak aby nic prostor nerušilo. Navíc si tím pojistil i to, že jím navržený interiér nebude nikdo předělávat.

Byl velkým odpůrcem dekorů, což se v jeho tvorbě léty nezměnilo. V čem ustoupil, to byly barvy. Čím byl starší, používal je jako samotný materiál. A přestože byl na svou dobu velmi pokrokový, rád se inspiroval životem šlechty na zámku. Navrhoval oddělené ložnice – žena i muž měli svou vlastní.

V Semlerově rezidenci na interiérech nijak nešetřil. Ostatně majitel domu si mohl nákladné vybavení dovolit. Ve své době patřila rodina k nejvýznamnějším plzeňským podnikatelům. Se svým bratrem Hugem pokračoval Oskar Semler ve firmě, kterou založil jejich otec.

K výrobě drátěného zboží v bývalém Červeném mlýně u Vochova přidali gramofonové jehly, které si získaly oblibu jak pro svou kvalitu, tak vkusnou úpravu krabiček. Ve třicátých letech Semlerovi pod značkou SEM vyráběli například i kancelářské sponky, drátěnky do postelí a drátěné pletivo.

Při prohlídce bytu zaujme třeba pítko na vodu, to byla věc, kterou si mohl dovolit v době první republiky málokdo. Pokud byla pitná voda vůbec v domě, pak většinou jen v přízemí, Semlerovi ji měli vytaženou až do šestého patra.

V domě byl rovněž nákladní výtah, kterým se mezi jednotlivými patry vozilo jídlo nebo to, co bylo potřeba, v každé koupelně pak byl bidet. Zajímavostí je i místnost, kam služebná každé ráno odnášela peřiny, aby nezůstávaly ležet přes den na postelích.

Co zcela jistě oslní, to je reprezentační obytná hala s podlahou ze vzácného makasarského ebenu. Aby se na ni nevstupovalo, musejí návštěvníci chodit pouze po kobercích.

Podlaha je totiž původní, ale protože bývalý nájemník ji necitlivě zbrousil, čímž parkety ztratily svou původní tloušťku, hrozí jejich zničení. Rekonstrukce podlahy by byla velice nákladná, už jen kvůli materiálu, z něhož je vyrobená.

Hale dominuje krb, který připomíná Loosovu náklonnost k anglosaskému způsobu bydlení. Na protější stěně je pak kopie obrazu s výjevy ze života tibetského buddhistického světce Tsongkhapy. Originál se podařilo Semlerovým dostat před válkou do Austrálie a ve svých sbírkách ho má dnes Národní galerie v Melbourne.

Za pozornost stojí i velká okna, která měla do místnosti pouštět světlo, nemělo z nich ale být tolik vidět ven. Byla zakryta buď závěsy anebo světlými roletami. Adolf Loos totiž tvrdil, že lidé uvnitř místností by se neměli rozptylovat tím, co se děje venku, ale užívat si atmosféru interiéru.

Semlerova rezidence je unikátní i v tom, v jaké míře je zrenovovaná. Ostatní Loosovy interiéry takové štěstí neměly. I proto, že se nedochovaly fotografie. Oskar Semler měl však velkou zálibu ve fotografování, a navíc se mu podařilo fotky dostat při emigraci do Austrálie. Restaurátoři tak měli díky tomu k dispozici spoustu podkladů.

Protože Adolf Loos zemřel rok před dokončením rezidence, je v některých místnostech patrný také rukopis architekta Heinricha Kulky, který byl Loosovým žákem a spolupracovníkem. Rodina Semlerova už se zpátky do Čech nikdy nevrátila.

Po válce se sice pokoušela získat vilu zpět, tehdejší socialistická vláda ji ale zkonfiskovala a po roce 1989 ji stát převedl do vlastnictví města Plzně. Will Semler, nejmladší syn Oskara, je s galerií stále v kontaktu a osobně ji i dvakrát navštívil.

Kromě této vily stojí za návštěvu také Brummelův dům. Přestavba původního jednoposchoďového domu ve dvougenerační bydlení manželů Brummelových a Hedviky Liebsteinové proběhla rovněž pod taktovkou slavného architekta.

Průvodce zavede návštěvníky z prostorné schodišťové haly skrz útlou chodbu do ložnice manželů. V ní je za zrcadly, která se dají natočit tak, aby se dala postava prohlédnout z různých úhlů, ukrytá koupelna.

V nabídce prohlídek Loosových interiérů je ještě trasa, která provede po bytech Voglových a Krausových. Dalším je byt Hugo Semlera. Jeho pozůstatky se nacházejí v prvním patře rozlehlého domu, momentálně ale prochází rekonstrukcí.

Po ní se do něj přestěhuje muzeum Patton Memorial. Několikrát do roka je přístupný apartmán Richarda Hirsche, který lze najít v domě jeho rodičů v Plachého ulici a který byl vůbec první plzeňskou realizací Adolfa Loose. Zatím prošel jen částečnou opravou, na tu rozsáhlou teprve čeká.

Vyhledávání...

Nebyly nalezeny žádné výsledky. Zkuste prosím zadat jiné klíčové slovo!

...nebo si přečtěte rubriky

American Dream!