Říká se, že normálnost může být přeceňovaná. Jeden příklad za všechny: jak by dokázala „normální“ šestnáctiletá holka ustát všemožné osobní útoky, které doposud zvládá švédská aktivistka Greta Thunberg?
Vezměte si třeba jen to, jak by normální středoškolák vnímal, kdyby mu televizní moderátor vmetl, že je „mentálně postižený“. A přesně taková slova užil – jak dokazuje video publikované deníkem The Washington Post – devětadvacetiletý komentátor televizní stanice Fox News Michael Knowles. Typický teenager rovněž nečelí lavině nejrůznějších nadávek a vtipů, jako se to stalo Thunberg poté, co přednesla svůj projev na klimatickém summitu OSN.
Z podobné laviny vypění i leckterý zkušený politik a zareaguje protiútokem buď sám, nebo s pomocí svých partajních kolegů. Greta je, jak se zdá, vůči všemu odolná. Čím je tohle šestnáctileté děvče výjimečné? Něco málo o tom prozrazuje její následující tweet:
„Když vaši protivníci začnou mluvit o tom, jak vypadáte a že jste zkrátka jiní, znamená to, že už jim došly argumenty. V té chvíli je vám jasné, že jste je porazili. Trpím Aspergerovým syndromem, což znamená, že jsem občas jiná než ostatní. Ale když se to tak vezme, je za určitých okolností právě fakt, že jste jiní, vaší největší zbraní.“
https://www.instagram.com/p/B27UGykCy1x/
Půlmilionová klimatická demonstrace v Montrealu
Greta vlastně upozorňuje na dvě věci: vedle varování před akutními klimatickými změnami zviditelňuje i samotnou problematiku Aspergerova syndromu. Podle Národního institutu pro neurologické choroby (NINDS) jde o „vývojovou vadu“ a o jednu z forem autistických poruch. Slovo porucha evokuje závadu zařízení, ale Aspergerův syndrom jako takový nemusí člověku nutně bránit v tom, aby žil plnohodnotný život.
„Nejtypičtějším projevem Aspergerova syndromu je posedlost jednou věcí nebo jedním tématem – u dítěte naprosto odpadá zájem o vše ostatní,“ pokračuje definice podle Institutu pro neurologické choroby. „Děti s touto diagnózou chtějí o věci, na kterou se upnou, zjistit maximum a mohou o ní s ostatními vést nekonečné debaty. Jejich analýzy a schopnost o dané věci mluvit a citovat řadu formulací z nich navenek dělají malé profesory.“
Greta Thunberg v Evropském parlamentu
Ne všechny případy Aspergerova syndromu jsou stejné. Být posedlý nějakým televizním seriálem je jedna věc a být posedlý problematikou, která hýbe většinovou společností, věc druhá. Neobvyklý předmět zájmu vám každopádně může pomoct věc důkladně studovat a dozvědět se o ní opravdu hodně. Nezřídka vás dovede až na hranici opravdové vědy. Pomůže vám rovněž vytrvat, i když se vaše snaha stane předmětem vtipů, kritiky, nebo dokonce odsouzení. Ostatně na světě je spousta horších věcí, než že působíte jako malý profesor.
Lidé s Aspergerovým syndromem patří podle výzkumům k outsiderům, kteří mají problém zapadnout mezi ostatní – sociálně se začlenit. Jasně, jednostranné zaměření, mnohdy výstřední vystupování a šroubovaný jazyk nepatří právě k vyhledávaným povahovým vlastnostem. Navíc si děti s touto poruchou často nedokážou osvojit řadu obvyklých dovedností, jako je například ježdění na kole nebo házení míčem, což ještě prohloubí propast mezi nimi a jejich vrstevníky. Nemluvě už o tom, že jim uniká význam mimoverbální komunikace.
Nezapadat přitom nemusí být nutně jen špatně. Za „normální“ bereme to, co dělá většina z nás v určitou chvíli na určitém místě. V tom případě jde ale jen o vykonstruovanou a čistě subjektivní definici, která se mění s časem a souvislostmi. Co je normální dnes, nemuselo být normální v 70. letech, nebo dokonce minulý týden. Co je normální pro jednu sociální skupinu, kulturu, firmu nebo celé jedno město, nemusí být normální jinde.
Samozřejmě že odlišovat se a být za exota znamená obtížněji hledat porozumění u ostatních. Současně však platí, že být jiný znamená nebýt spoutaný tradičními normami chování a myšlení. Být „normální“ zmanená často pouhopouhé udržování statu quo, což nemusí být ten nejlepší přístup, jak se ukazuje právě v problematice klimatických změn.
Když jste „jiní“, můžete nad věcmi mnohem snáz a svobodněji přemýšlet, protože máte nadhled. Navíc víte, že vás ostatní stejně nepovažují za normální, a tak vás jejich kritika nezastaví – naopak se o to víc soustředíte na svou věc. A s tou pak třeba, jako se povedlo Gretě, uvedete do pohybu celý svět.
