Na ospalém náměstí malého městečka u Prahy působí Boutique Hotel Corso se stejnojmennou luxusní restaurací jako zjevení. Kolem poledne se stoly ale plní a personál kmitá. Otevřít si v centru třítisícových Řevnic takový podnik byl trochu risk.
Petr Kozák a jeho manželka Helena Vaňková ale moc neváhali. „Věděli jsme, že pokud sem chceme dostat život a něco lidem nabídnout, tohle je cesta. A Řevnicím takový podnik chyběl,“ říká Petr Kozák. Se svou ženou 30 let podniká, jejich firma K&V Elektro je ve svém oboru velmi úspěšná a její roční obrat přesahuje dvě miliardy korun.
Před pár lety se ovšem rozhodli, že udělají i jeden krok stranou od svého zavedeného byznysu. V Řevnicích, kde jejich rodiny žijí již několik generací, se totiž prodávaly rozsáhlé obecní pozemky mezi nádražím a náměstím, včetně historického domu, kde teď s Petrem Kozákem pijeme kávu.
„Určitě to nebylo proto, že bychom se nudili nebo se chtěli stát developery,“ směje se Kozák. A vysvětluje dál: „Do soutěže o prodej nabízených pozemků jsme se přihlásili proto, že hrozilo zbourání středověkého domu na náměstí a výstavba méně hodnotné architektury novostaveb,“ vysvětluje podnikatel.
Hotel Corso
To bylo před sedmi lety. Prostoru, který byl zarostlý, se tehdy říkalo mezi místními džungle a zkratka z nádraží do města byla prý spíš pro silnější povahy. Najali architektku Alenu Šrámkovou, která je autorkou například budovy ČKD v Praze na Můstku, a dali se do práce. Pak sem manželé investovali spoustu energie a času. A taky 200 milionů korun.
Výsledkem je Corso – areál pěti architektonicky rozdílných domů se 40 byty, s obchodem a službami, coworkingovým centrem i konferenčním sálem. Mimochodem, právě tenhle projekt zvítězil před pár dny v letošní Grand Prix Architektů a získal Národní cenu za architekturu.
O kus dál u nádraží nechybí ani vlastní pivovar s restaurací. Po nově vydlážděné cestě okolo nových domů co chvíli někdo prochází. „Přesně takhle jsme to chtěli. Dostat sem lidi a život,“ říká Kozák.
Restaurace Corso
Na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad je i zmíněná nóbl restaurace s butikovým hotelem Corso Boutique Hotel. „Původně jsme i tady chtěli nad restaurací udělat byty určené na prodej. Jenže pak se nás jednou náš italský architekt a designér Luciano Belcapo zeptal, kde vlastně budou pokoje, bez nich to prý nejde. Přesvědčil nás, že bychom měli mít i hotel,“ usmívá se Kozák.
Stopa italského designéra je v restauraci i hotelových pokojích jasně vidět. Žádný z pokojů není stejný. Svěží a zároveň netuctový a útulný design navíc propojil i s rodinou majitelů hotelu.
Pokoje jsou totiž zčásti vybavené starým nábytkem a obrazy, které manželé zdědili po svých předcích. „Děda podnikal v radiokomunikacích, dařilo se mu, měl i obchod v Praze na Příkopech a rád sbíral obrazy. Babička sice musela po válce některé prodat, aby uživila rodinu, ale velkou část zachránila,“ přibližuje Petr Kozák rozsáhlou sbírku, která dnes zdobí hotel.
Mimochodem, tahle historická budova, jejíž dějiny připomínají přiznaně ohořelé zdi v některých pokojích, prý sloužila jako hostinec už ve středověku.
Bar Corso
Co chvíli zmiňuje Petr Kozák nějakou připomínku Řevnic, na které nedá dopustit. Ostatně i hotelové pokoje nejsou označeny čísly, ale jmény významných rodáků nebo obyvatel tohohle městečka u Berounky. Ubytovat se člověk může v pokoji u fotografa Ladislava Sitenského, spisovatale Ignáta Herrmanna nebo třeba kuchařky Marie Janků-Sandtnerové.
V každém pokoji je nějaká jejich připomínka, třeba v podobě knihy. Jen asi v současnosti nejslavnější řevnická rodačka, tenistka Martina Navrátilová, tady „svůj“ pokoj zatím nemá. „Ale myslíme na ni a určitě něco přijde. Připravujeme i konferenční sál,“ usmívá se Kozák.
