Popáté jsme za Forbes dali dohromady zástupce vlády, experty a byznysmeny, abychom s nimi diskutovali o stavu Česka. V ostravském Gongu dnes proběhla konference Česko: Jak jsme na tom? Tentokrát stála na třech hlavních tematických pilířích – kvalita života, konkurenceschopnost a vzdělávání.
Česko se má podle řečníků konference dobře. Musí ale přidat, aby mu to zůstalo. Projděte si ty nejzajímavější myšlenky, které zdmi v Dolních Vítkovicích rezonovaly.
Tomáš Salomon (Česká spořitelna) o ekonomice
Když vám někdo bude tvrdit, že jsme montovna, tak mu nevěřte. Čtrnáct procent českého HDP tvoří hi-tech, což je více než v případě Rakouska, Německa či Španělska. Jsme devátou nejkomplexnější ekonomikou světa a máme nízkou míru zadlužení. Podle Světového ekonomického fóra je však orientace naší vlády na budoucnost na 111. místě. To musíme změnit.
Martin Buchtík (STEM) o nerovnosti
Z dat vyplývá, že 40 procent lidí z rozkvětu naší země nemůže nijak čerpat. To, co vysokoškolsky vzdělaní lidé vnímají jako příležitost, vnímají druzí jako hrozbu. Nerovnosti ve vzdělávání se podobně jako nerovnosti v příjmech stále zvětšují. Mezi všemi skupinami přitom musí nastat dialog. Bude nesmírně těžký, ale je třeba jej tady vést.
Marie Salomonová (Nevypusť duši) o duševním zdraví
Každý pátý v Česku aktuálně prochází nějakou formou duševního onemocnění, během života něco potká každého čtvrtého člověka. Ve třídě 30 dětí se zhruba šest bude potýkat s duševními problémy, ale my jim s tím dnes neumíme dobře pomoci. Řadě problémů lze ale předejít prevencí. Už někdy ve druhé třídě vás učí, jak člověku poskytnout umělé dýchání, a přesně tímto způsobem bychom měli přistupovat i k duševní péči.
František Fabičovic (Alca plast) o poučení
Zní to otřepaně, ale nejde to jinak, než že každý začneme sami u sebe. Podívejme se, co uměli naši předkové, a vezměme si z toho poučení do budoucna.
Barbora Bühnová (Czechitas) o napravování nedostatků ve vzdělání
V Czechitas často „zachraňujeme“ žáky, kterým škola nedala to, co měla. Tedy schopnost se celoživotně učit, posouvat tak, aby jim neujížděl vlak. Lidé si často ze školy odnesou strach dělat chyby a paralýzu se rozhodnout, co se učit, aby si nevybrali špatně. A to je potřeba se zase odnaučit.
Jan Světlík (Cylinders Holding) o budoucnosti
Všem, kdo si stěžují, by se mělo ubrat. Nejsme malá země ani žádní chudáčci. Ale musíme se soustředit na vědu, výzkum a nové technologie a neustále se snažit být napřed.
Dana Bérová (investorka) o spolupráci státní správy a byznysu
Je dobře, že jsme si v 21. století konečně uvědomili, že státní správa je důležitý hráč. Co mě děsí, je, že je to pořád my a oni – na jedné straně stát a na té druhé my, kteří děláme byznys. Neposuneme se dál, dokud si neuvědomíme, že je to jen jeden svět a že naším cílem by mělo být posouvat ho společně dopředu.
Michal Stachník (Cisco) o naplňování strategií
Myslím si, že posun Česka od země příběhů k zemi budoucnosti je ten správný směr. Jenom to nesmí být pouze líbivá strategie, nýbrž skutečnost. Zatím v tom máme velké rezervy, vidím ovšem ostrůvky pozitivní deviace.
Jan Straka (Učitel naživo) o situaci českého vzdělání
Máme průměrné vzdělání za průměrné investice. Stagnujeme a svět nám ujíždí. Chybějí nám učitelé, stárnou a ti, kteří fungují, často vyhoří. Vzdělávání není o strategiích, ale o lidech, kteří jsou ve školách. A my potřebujeme učitele, kteří mají rádi děti a chtějí je učit, rozvíjet jejich potenciál. Proto se musíme soustředit v první řadě na ně.
Jana Maláčová (MPSV) o příjmech
Určitě nejsme rovnostářská země. Osm set tisíc lidí má příjem do dvaceti tisíc měsíčně, a když vezmeme v úvahu důchodce, platí, že více než čtvrtina obyvatelstva musí vyžít s méně než patnácti tisíci měsíčně.
