Slavná předloha, zářivě hvězdné obsazení, zkušený režisér a k tomu slušný rozpočet… Mix, který má všechny předpoklady stát se hitem.
Anebo taky ne, jak dokazují reakce na novou adaptaci Cats, jednoho z nejikoničtějších muzikálů všech dob z pera muzikálového mága Andrewa Lloyda Webbera.
Diváci a recenzenti ve Spojených státech, kde si Cats odbyly premiéru tento týden, se zatím v médiích a na sociálních sítích hlavně předhánějí v tom, kdo vymyslí vtipnější cynickou glosu inspirovanou katastrofálním filmovým zážitkem.
Hodnocení 19 procent na Rotten Tomatoes, 2,7/10 na IMDb nebo 32 procent na Metacritic napovídá, že tentokrát něco opravdu nevyšlo.
A kritika se s těmito kočkami nemaže. Například The Wall Street Journal neváhá sáhnout po příměru ke kočičímu záchodku:
Ne snad, že by režisérovi Tomu Hooperovi, který už v roce 2012 natočil oscarové Bídníky nebo ještě předtím Královu řeč (2010), jeho svěřenci zpívali falešně. Mírně řečeno smíšené pocity v divácích vyvolává vizuální stránka počítačem animovaného snímku.
Když se totiž bizarní „kočkolidé“, kteří postrádají pohlavní orgány a i přes animovanou srst vypadají nazí, na plátně třou o sebe, olizují si packy, vrtí ocásky a k tomu zpívají a tančí, působí to na valnou část publika odpudivě, strašidelně a směšně. Dohromady.
Nepomáhá ani lákavý casting s Taylor Swift, Idrisem Elbou, Judi Dench či Ianem McKellenem.
Pravda, tvůrce možná mohly varovat už negativní ohlasy na trailer, uvedený v polovině roku. Když se podobná lavina kritiky snesla na ukázky z připravovaného animáku Sonic the Hedgehog, natočeného podle slavného superrychlého ježka z legendárních počítačových her, ve studiu se zalekli a modrého hrdinu výrazně upravili.
V Universalu si ale zřejmě řekli, že je všechno v pořádku – a teď se budou muset vypořádat s následky. První údaje o tržbách zatím dávají tušit, že Cats kasovní trhák nebudou.
My si na hororově-směšný zážitek budeme muset počkat až po Novém roce, v Česku totiž Cats premiérují až 9. ledna. Mezitím si můžete udělat vlastní obrázek při čtení recenzí třeba na Rolling Stone, Vulture, Variety nebo Time.
Ale pokud si ve sprše rádi zpíváte „All alone in the moonlight, I can dream of the old days…,“ asi se stejně vyrazíte přesvědčit na vlastní oči. Tak jen nezapomeňte na bělidlo, kterým si je pak případně propláchnete.
