Pokud budete tento víkend v New Yorku, určitě zajděte na 18. ulici na půl cesty mezi Koreatown a Greenwich Village. V Metropolitním pavilonu se koná Outsider Art Fair neboli veletrh „syrového umění“, které stále naléhavěji vábí progresivní galeristy i sběratele.
Cena děl označených touto nálepkou v posledních letech konstantně roste. Největší hvězdy scény se prodávají za šestimístné částky a vedle prestižních muzeí je nakupují znalci jako třeba Antoine de Galbert, dědic skupiny Carrefour a rovněž sběratel světového kalibru. Dobrou zprávou pro sběratele začínající je skutečnost, že kvalitní kousky s potenciálem růstu můžete stále nakoupit s pár stovkami dolarů v kapse.
Fenomén tzv. art brut, v anglosaském světě často nazývaného outsider art, rozhodně není novinkou. Už na začátku 19. století se svět začal zajímat o výtvarné výboje tvůrců nedotčených oficiální kulturní scénou, ba často ani tradičními společenskými normami.
Nespoutaná imaginace dětí, duševně chorých, tělesně postižených, vězňů či domorodých národů zaujala nejprve antropology a psychiatry, ovšem záhy uchvátila i oficiální výtvarnou scénu napříč Evropou – od předválečné avantgardy až po takového Švankmajera.
Ve 20. století nicméně zůstávalo art brut kuriozitou pro specifický okruh znalců. Teprve v novém tisíciletí podlehl umělecký svět, přesycený elitářstvím a často přeintelektualizovanými koncepty, emoční síle obrázků neškolených tvůrců, obvykle řízlých notnou dávnou podivnosti.
Přesně takové atributy vykazuje například tvorba Američana Henryho Dargera nebo Švýcara Adolfa Wölfliho, dnes asi nejzářivějších jmen veletrhů, jako je Outsider Art Fair.
První z nich strávil většinu života sbíráním klubíček a prázdných lahviček od léků, ale zároveň v izolaci nuzného pokojíku v severním Chicagu vytvořil fascinující, krvavý a temný imaginární svět tzv. Vivian Girls: dívenek s drobounkými penisy bojujících proti zotročování dětí, ale končících často s uškrcenými krky nebo rovnou sťatými hlavičkami.
Ty se dnes prodávají za miliony dolarů, podobně jako precizní Wölfliho schémata vesmírů plných ornamentů, čísel a not.
A proč nepřiznat, že za úspěchy art brut stojí nejspíš i brutální osobní příběhy tvůrců. Mnohdy takové, že i Vincent van Gogh vedle nich vypadá jako vypasená a pěkně nudná gaučová kočka.
Dargerův monografista John MacGregor například soudí, že Darger byl potlačeným sériovým zabijákem, Wölfli byl krátce po třicítce zavřen do psychiatrické léčebny za sexuální obtěžování dětí. Výtvarné projevy byly ventilem, který těmto lidem umožnil společensky přijatelnou formou vyjádřit nepřijatelné duševní stavy.
Dargerova výstava v americkém Milwaukee | Foto Newcity Art
V dalších případech jim tvorba třeba „jenom“ pomohla překonat osobní krizi. To je příběh Anny Zemánkové, obyčejné české hospodyňky, která si po léta vyhradila ranní kuropění pro své kreslířské úniky z ubíjející všednosti i koloběhu nemocí.
Její kresby a koláže přeludně krásných, fantazijních květin se v roce 2013 objevily na bienále v Benátkách, posléze na výstavách v Londýně či Lausanne a jednu nedávno do sbírky zakoupilo bostonské Museum of Fine Art za 35 tisíc dolarů, což Zemánkovou řadí k nejžádanějším a nejdražším autorům art brut v Česku.
„Poetika, melodika ani inspirace Anny Zemánkové nejsou žádným neměnným proudem předvídatelné obraznosti,“ píše o její tvorbě newyorský teoretik umění Randall Morris a nešetří silnými slovy.
„Viděl jsem mnoho těch, kdo se k jejím obrazům přiblížili s unaveným výrazem: Proč se mám koukat na nějaké kytky? A vzápětí se prudce nadechli, když jim došlo, když na ně dolehlo, že před sebou mají něco téměř bezpříkladného.“
Zemánková, stejně jako práce další české hvězdy syrového umění Luboše Plného, bude k zakoupení o víkendu v New Yorku, kde je zastupuje místní galerie Cavin Morris.
Vedle ní tu práce zemřelých i žijících autorů nabízí dalších 67 galerií od Tokia po San Francisco. A pokud to do New Yorku máte z ruky, na podzim se můžete vypravit na pařížskou edici veletrhu.
Luboš Plný – Untitled (2012) | Foto Bruno Decharme
Šance pořídit zajímavé kousky art brut jsou však i v Praze. Pravidelně výstavy těchto autorů pořádá a jejich díla nabízí třeba galerie Art in Box. Na pražském veletrhu Art Prague by měla být letos v květnu syrovému umění poprvé vyhrazena samostatná sekce, kterou kurátorsky připravuje i odbornice na art brut Terezie Zemánková – vnučka Anny.
Jádro expozice budou tvořit práce žijících tvůrců, které si emočním nábojem či výrazem mnohdy nezadají s ověřenými díly moderny. Jen je pořídíte o několik nul levněji. Zatím.
