Protože zima už zdá se nikdy nebude, je čas udělat z lyží dekorativní poličky a hledat jiné pohybové aktivity. Patrně nejdostupnější je v tomto směru běh. A rozhodně nejblaženější: je až s podivem, kolik čiré radosti a euforie mohou přinést zcela jednoduché, téměř primitivní pohyby.
V souvislosti s jednoduchými pohyby navozujícími euforický stav se nabízí srovnání běhu se sexem: za půlhodinu běhání údajně vydá průměrný člověk zhruba tolik energie jako za tři hodiny milování.
Mít volnou půlhodinu, spousta lidí ji ráda stráví milováním. Ve volných třech hodinách je ovšem o dost jistější věnovat se běhání – čest hvězdám pornoprůmyslu a dalším výjimkám. Výhodou běhu je i to, že k běhání nikoho dalšího nepotřebujete. Stačí obout vhodné boty a vyrazit.
Pro začátečníky: alespoň zpočátku (řeč je o pochopitelně běhu!) to bude bolet. Jiná možnost není. Za strádání ale získáte královskou odměnu. V tomhle se běh velmi příjemně vymyká běžnému životu, kde není zisk ani při sebevětší dřině zaručen.
Foto Unsplash
Foto Unsplash
Odměna přitom nespočívá jen v podobě lepší kondičky. Nespočívá ani výhradně v trénování vytrvalosti, byť některé japonské firmy mají v přijímacích dotaznících otázku, zda dotyčný někdy absolvoval maraton.
Kondička i vytrvalost jsou fajn, hlavní odměnu však hledejte jinde. Už při běhu vyplavuje tělo endorfiny štěstí, které pak na člověka ještě slastněji doléhají po doběhnutí. „Když máte starosti a nejste v náladě, nejlepší je jít si zaběhat,“ tvrdí známý utramaratonec a propagátor zdravého běhu Miloš Škorpil.
Tím bonusy podle Škorpila nekončí: „Běh je jeden z mála časů, které si vyhradíme sami pro sebe. Nic okolo neexistuje, neruší nás rodina, známí, práce. Díky tomu přicházíme na svou pravou podstatu. Objevit ji, toho se vlastně každý bojí, ale když to přesto učiníme, jde o začátek dobrého směru. Nemusíme mít strach, že podstatu objeví někdo za nás. Když nám pak řekne ‚Ty jsi pěkná svině‘, můžeme odvětit ‚Ano, já už to o sobě vím ‘.“
Naposledy jsem si byl zaběhat včera – měl jsem zkrátka tři volné hodiny, a nikoli pouhou půlhodinu. Uprostřed brdského lesa, na který padal soumrak, mi v jednu chvíli přes cestu přeběhlo stádo daňků.
Líčit zpětně tento obraz samozřejmě tak trochu zavání kýčem, na druhou stranu řečeno s klasikem: Dámy a pánové, kdo z vás to má?
