Na Divadelním náměstí v Karlových Varech po dlouhé době procitla budova bývalé Městské spořitelny v Karlových Varech, zvaná též Sparkasse. V přízemí zahájila provoz galerie Display vystavující díla, která přímo v budově vznikají na uměleckých rezidencích pořádaných v rámci iniciativy J&T Magnus Art. Zbytek budovy postupně zaplní aktivity v režii karlovarského filmového festivalu.
Karlovy Vary během festivalu a mimo něj, to jsou dvě úplně odlišná města. Zatímco na přelomu června a července se na kolonádě mísí davy fanoušků stříbrného plátna s filmovými profesionály, celebritami i prázdninovými výletníky, mimo sezonu tu projde jen pár lázeňských hostů s oplatkou a kalíškem v ruce.
Jedním z prvních počinů, který by do města plného ruských nápisů a stánků se suvenýry mohl přilákat jiný typ turistů i lidi z okolí, bylo loňské otevření rekonstruovaného sálu Císařských lázní, který architekt Petr Hájek navrhl na míru zdejším filharmonikům.
Další snahou vrátit do krajského města život i mimo období festivalu je pak obnova secesní budovy někdejší Městské spořitelny zvané Sparkasse, jejíž část se veřejnosti otevřela na konci února.
Původně bankovní budova z roku 1906, stojící na Divadelním náměstí v blízkosti Vřídelní kolonády, byla dlouhou dobu nevyužívaná. Objekt, který je zapsán na seznamu kulturních památek, chvíli sloužil také jako dějiště kulturních akcí během mezinárodního filmového festivalu.
V roce 2013 jej koupila společnost Odis Company a započala s rekonstrukcí v celkové hodnotě téměř 175 milionů korun. Po této rekonstrukci byl v roce 2020 původně bankovní objekt zkolaudován jako obchodní centrum.
Plány otevřít obchody však majiteli budovy překazilo období covidu a kvůli nesplaceným finančním závazkům skončil objekt v roce 2020 v dražbě. Znalecký posudek, který si v té době zadal insolvenční správce, v té době odhadoval hodnotu objektu na 148,6 milionu korun.
Palác tehdy koupila společnost BTL Real podnikatele Daniela Mališe, který je dle katastru nemovitostí jejím faktickým vlastníkem dodnes, od letošního března pod hlavičkou společnosti Divadelní 1904, s. r. o.
Náplň budovy však po dohodě s ním a vedením města zajišťuje Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. První kulturní aktivity tu začátkem roku začal rozjíždět umělecký projekt J&T Banky Magnus Art, další by měly postupně přibývat.
„Festival by měl rád v objektu Sparkasse stálou výstavu. Pokud vše půjde podle plánu, měla by se zde se začátkem letošního ročníku otevřít trvalá expozice fotografií Tona Stana,“ řekl Forbesu výkonný ředitel festivalu Kryštof Mucha.
Festival by měl rád v objektu Sparkasse stálou výstavu.
Kryštof Mucha, výkonný ředitel KVIFF
Během festivalu by podle něj měl objekt sloužit k prezentaci partnerů, její konkrétní formy se právě domlouvají.
Nyní v pátém patře secesního objektu od architekta Otty Stainla poskytuje Magnus Art podkrovní byt se společným ateliérem a terasou umělkyním a umělcům, kteří se zde po čtyřech až šesti týdnech střídají na rezidenčních pobytech.
Díla, která tu během svého pobytu vybraná dvojice umělců vytvoří, pak vystavuje galerie Display situovaná do přízemí budovy.
Svůj název získala i proto, že je celá výstava vidět skrze výlohu i zvenku, a tak si ji kolemjdoucí mohou užít i v době, kdy je galerie zavřená. Přímo dovnitř se dostanou zatím jen tři dny v týdnu, od pátku do neděle. Prostory galerie, jejíž zdi kolem dokola pokrývají blyštivé stříbrné závěsy, upravila architekta Lenka Míková.
„Filmový festival v Karlových Varech hledal dlouhodobě partnery, se kterými by se podařilo toto lázeňské město oživit nejen na pár dní v červenci, kdy tu samotný festival probíhá. Umění nás spojuje, proto nám dávalo smysl propojit se a ve Sparkasse vytvořit unikátní umělecký prostor,“ přibližuje vznik celé myšlenky art specialistka J&T Banky Valérie Horváth.
Foto Anna Pleslová
Foto Anna Pleslová
A pokračuje: „Že je atmosféra Karlových Varů jedinečná, v podstatě podtrhuje náš projekt uměleckých rezidencí, které jsou tímto městem právě inspirovány.“
Pod hlavičkou festivalu by se v přízemí budovy měla otevřít kavárna s malým knihkupectvím, zaměřeným jak na publikace o festivalu, tak na filmovou literaturu.
„Zároveň bychom rádi, aby zde vznikl prostor s videoprojekcí, což je dnes běžnou součástí výstavních expozic, kde by měli návštěvníci možnost zhlédnout například kolekci festivalových znělek nebo krátké dokumentární snímky o festivalu,“ dodává Kryštof Mucha.
V galerii Display aktuálně probíhá společná výstava objektů Anny Jožové a Lucie Rosické. Zatímco pro designérku Jožovou je příznačným materiálem sklo, s nímž pracovala i zde, Rosická ve své tvorbě nakládá především s textilem.
Zde do něj jednak vyšívala subtilní ornamenty, zdobené pro místo typickými křišťálovými aplikacemi, ale také jej nechala ponořit do Vřídla a zkamenět. Společným tématem obou umělkyň bylo téma vyvrcholení, jak ve smyslu přírodních procesů (vyvěrání pramene), tak i v tom sexuálním.
U vstupu hned z ulice, který je situován vlevo od hlavního schodiště do budovy, návštěvníky uvítá zavěšená textilie Lucie Rosické s vyšitým motivem vyvěrajícího pramene a na stěnách pak visí její další textilní obrazy.
Mezi skleněnými objekty a svítidly od Anny Jožové leží z látky vytvořená silueta ženy porostlá vřídlovcem a vedle stojící vázu překrývá další postava, obešitá motivy nápadně připomínajícími výzdobu kovaných zábradlí, štuků a dalších prvků v secesní budově.
Foto Anna Pleslová
Inspirace prostředím Karlových Varů je nepřehlédnutelná. Stejně tak se odráží i v dílech malířek Petry Švecové a Radky Bodzewicz, vytvořených během dalšího rezidenčního pobytu. V galerii Display budou k vidění od začátku května, kdy vystřídají současnou výstavu.
„Palác v současné době slouží výhradně galerii a rezidenčním pobytům, proto jsme tu měly s Radkou absolutní klid, který vedl k naprosté soustředěnosti na práci. Díky tomu, že obývací a pracovní prostor je tu plně sdílený, dostaly jsme se do blízké spolupráce,“ popisuje Petra Švecová rezidenci s Radkou Bodzewicz.
A ta k jejím slovům dodává: „Mně, myslím, obecně prospělo změnit prostředí ateliéru v Holešovicích a najet do jiného denního režimu. Ve své každodennosti často řešíme spoustu záležitostí a zde jsem se snažila mentálně odstřihnout a být jen s obrazem.“
Výsledkem spolupráce obou umělkyň je kromě samostatných obrazů i společné dílo v podobě dlouhého textilního závěsu.
Foto Tomáš Souček
„Pro společné dílo jsme si vybraly téma Pramen, a to nejen doslovně jakožto tryskající vřídlo, ale i přeneseně jako pramen věcí, který odněkud někam plyne, vnáší do sebe spoustu významů a zase je opouští,“ představuje Švecová jeden z exponátů, který bude k vidění na nadcházející výstavě.
A Radka Bodzewicz dodává: „Mimo jiné jsme vytvořily cyklus obrazů, který navazuje na naši předchozí tvorbu, ale nechává se unášet ve víru společného tématu – každá z nás tak malovala to, co pro nás téma pramene znamená a jak ho chápeme.“
Zvolené téma je čistě na umělkyních nebo umělcích samotných. „Nic umělcům nezadáváme, nedáváme jim žádné mantinely. Přirozeným vodítkem a inspirací je pro ně obvykle prostředí Karlových Varů, ať už se to týká přírody, nebo společenského života,“ říká Valérie Horváth.
Na rezidenci teď v dubnu Petru Švecovou a Radku Bodzewicz vystřídají Karíma Al Mukhartová s umělkyní vystupující pod jménem TEA. Jako vůbec první se do pátého patra Sparkasse ale loni před Vánoci nastěhovali Dana Bartoníčková a Stanislav Zábrodský, jejichž díla byla v galerii Display k vidění začátkem letošního roku.
„Mít možnost zažít si na delší čas atmosféru předvánočních Varů bylo krásné a se Standou jsme si sedli nejen způsobem používání materiálů v tvorbě, ale i lidsky,“ vzpomíná na svůj pobyt sochařka Dana Bartoníčková.
Díla v podobě šlehačkových ohníčků, která zde vytvořila, jsou inspirována cukrovinkami, které si autorka sama ze zdravotních důvodů užít nemůže. Po výstavě v Display se její díla přesunula do Gočárovy galerie v Pardubicích, kde jsou v Domě U Jonáše k vidění do 9. června.
Během rezidencí obvykle vznikne i mnoho dalších děl, která se už do výstavního prostoru nevejdou. „Zvážíme, jestli bychom po nějaké době neudělali i velkou, hromadnou výstavu toho, co v Karlových Varech vzniká,“ uvažuje Valérie Horváth.
Vedle karlovarské galerie Display provozuje finanční skupina J&T také galerii Magnus Art situovanou přímo do svého sídla na pražské Invalidovně. Ta se zaměřuje především na prezentaci kolekcí soukromých sběratelů.
Zvážíme, jestli bychom neudělali i velkou, hromadnou výstavu toho, co ve Varech vzniká.
Valérie Horváth, art specialistka J&T Banky
„Ambicí naší pražské galerie je ukazovat soukromé sbírky, které má někdo doma, ve firmě nebo v depozitáři a inspirovat tak lidi, aby o investicích do umění uvažovali podobným způsobem. Tedy jako o dobré cestě, jak nakládat se svými financemi,“ vysvětluje Horváth.
Pro širokou veřejnost jsou zase tyto výstavy možností vidět unikátní kousky, k nimž se jinak obvykle nedostane.
Aktuálně je v pražské galerii Magnus Art k vidění sbírka Jana Bejšovce zaměřující se na umění 20. a 21. století. „Zajímavostí je, že se rozhodl budovat sbírku i svému dvanáctiletému synovi Johanovi, a tak jsou zde k vidění i obrazy, které jinak visí v jeho dětském pokojíčku,“ dodává Valérie Horváth.
Finanční skupina J&T pravidelně každý rok vydává takzvaný art index, shrnující pozici českých umělců na trhu s uměním. Opakovaně mu vévodí multižánrová umělkyně Eva Koťátková, která byla letos vybrána, aby reprezentovala Českou republiku na mezinárodním uměleckém bienále v Benátkách, které začíná 20. dubna.
Zároveň J&T dlouhá léta buduje i vlastní uměleckou sbírku, která se tradičně zaměřovala na laureáty Ceny Jindřicha Chalupeckého. Valérie Horváth však naznačuje, že v tomto ohledu chystá velké změny. „Rozhodli jsme se tuto sbírku jako celek uzavřít a v blízké době věnovat veřejnosti,“ prozrazuje.
Zatímco dosavadní sbírka umění byla výběrem umělců takto omezena, na výběr adeptů pro karlovarské rezidence se žádné mantinely nevztahují.
„Zveme umělce bez omezení věku a pohlaví, pracující s různými médii a materiály. Snažíme se vybírat zajímavá jména na pomezí etablovanosti, ale nemáme žádná striktně daná kritéria,“ vysvětluje art specialistka.
Díla, která na rezidenci vzniknou, jsou volně k prodeji, J&T z nich ale žádnou další ucelenou vlastní sbírku nebuduje. Přesto může být výběr umělců nakonec jakýmsi vodítkem, do jakého umění je dnes výhodné investovat.
„Snažíme se, aby vybraní umělci byli zajímaví, talentovaní a měli potenciál. A lidé, kteří splňují tato kritéria, jsou podle mě dobrou investicí. Jsem ale přesvědčená, že základní esence dlouhotrvajícího komerčního úspěchu je vždy kvalita umění samotného,“ míní Valérie Horváth.
