Nadčasová klasika v týdnu, pohodlí o víkendu. Martin Janna, brand manažer a manažer velkoobchodu z hodinářského Carollina, střídá sako s flanelkou stejně přirozeně, jako točí klasiku od Dvořáka s alby od Linkin Park. V rubrice Out of Office mluví i o tom, proč si z cest vozí hlavně vzpomínky a jak je pro něj někdy těžké odložit telefon.
Můj osobní styl oblékání
Mám rád nadčasový styl. Dobré sako, „chinosky“ a kvalitní rámové boty – to je můj pracovní úbor. Ale o víkendu, když si hraju se synem nebo dělám na zahradě, nosím flanelovou košili a boty Vans. Oděv uzpůsobuji příležitosti, flanelka se totiž do mojí práce moc nehodí.
Navíc, upřímně, po víkendu zase rád skočím do obleku nebo alespoň do saka. Jsem rád, že mám možnost to střídat. Díky tomu, co mám na sobě, si uvědomuji, že se nevěnuji jen prodeji a marketingu, ale že občas jdu posekat zahradu. A to mě na oblékání baví.
Místo, kam nejraději cestuji
Rád se vracím na místa, kde jsem byl jako malý kluk. Ale baví mě jezdit také na hodinářské veletrhy – je to práce, ale zároveň i koníček.
Na dovolené se nejlépe cítím v přírodě. Ideální je bivakování vedle motorky nebo cestování s rodinou v karavanu. Mám rád Albánii, Skotsko nebo Norsko, protože dávají velkou volnost pohybu a často můžete přespat na úžasných místech. Nocování s výhledem se nevyrovná ani pětihvězdičkový hotel.
Třeba v Norsku mají jasná pravidla: když jste dostatečně daleko od obydlí, nikoho nerušíte a nenecháte po sobě nepořádek, můžete tam přespat. Pamatuji si, jak jsme v noci na špičce hory otevřeli zadní dveře kemperu a pod sebou měli výhled, jaký jsem do té doby nezažil. To jsou chvíle, které mě na dovolené opravdu naplňují. A naštěstí to baví i rodinu.
Foto Se svolením Martina Janny
Foto Se svolením Martina Janny
Foto Se svolením Martina Janny
Hudební album, po kterém vždy rád sáhnu
V hudbě nejsem vyhraněný. Klidně si pustím Dvořáka nebo Smetanu a jindy zase třeba Nothing Else Matters od Metallicy. Hodně záleží na rozpoložení.
Kdybych měl vybrat něco, co mě teď baví, tak třeba Highly Suspect. A když se vrátím víc do historie, často sahám po Hybrid Theory od Linkin Park. Občas si pustím i No More Idols od Chase & Status – to jsem poslouchal na vysoké škole, takže mě to vrací do mladších let.
Oblíbený suvenýr, který jsem si přivezl z cest
Suvenýry jako takové si většinou nevozím. Když už si něco přivezu, tak spíš spotřební věci: zrnkovou kávu nebo třeba dobrý koňak či whisky. Jenže to většinou dlouho nevydrží, takže to není suvenýr na poličku.
Ve skutečnosti si spíš vozím hlavně vzpomínky: pláž bez lidí, malou restauraci s lokálním jídlem, atmosféru místa. A když už něco, tak třeba ajvar z Chorvatska – doma ho sníme a je to taková chuťová připomínka toho příjemného okamžiku.
Předmět, bez kterého nedokážu žít
Bohužel asi mobilní telefon. Je to moje největší závislost. Pořád bojuji s časem, který na něm zbytečně trávím. Rád bych ho postupně omezoval.
Jenže sociální sítě, zprávy, e-maily… To všechno člověka snadno vtáhne. A třeba Instagram je zároveň i užitečný – když vás zajímají hodinky, auta nebo cokoliv jiného, často se dozvíte jedině tam, že se něco chystá. Začnu si o tom číst a najednou uplynula hodina. Nejhorší jsou pro mě krátká videa, TikTok mě ale naštěstí minul.
Nejlepší kniha, podcast
V poslední době mě zaujala Lidská tragédie od Orlanda Figese. Popisuje události před ruskou revolucí v roce 1917 a ukazuje, že rozklad společnosti se neděje v jeden okamžik, ale že jde o dlouhý proces. Navíc to bylo čtivě napsané. Nevýhoda je, že to dnes seženete jen po bazarech.
Z autorů, ke kterým se rád vracím, je to Terry Pratchett a jeho Zeměplocha nebo k Nadaci od Isaaca Asimova (za mě lepší než seriál). Baví mě i Warhammer od Williama Kinga.
A z českých autorů si hodně vážím Jiřího Kulhánka. Získal si mě už svojí prvotinou Divocí a zlí. A trvalo mi dlouho, než jsem jeho Noční klub sehnal v dobrém stavu, abych si ho mohl dát na poličku.
V mé lednici vždy najdete
Když se vrátím z Chorvatska, tak určitě ajvar – ten vozím pravidelně. A pak parmezán. Vzhledem k mým slovenským kořenům u mě často najdete i oštiepok. A rád bych měl i dobrou brynzu, jenže v Česku se mi ji nedaří sehnat. Takže pro ni musím jezdit na Slovensko.
Poslední věc, kterou jsem si koupil na sebe
Naposledy jsem si koupil sako. Hodně mě baví italský styl – jejich saka bývají odlehčená, a když jsou z dobrého materiálu, vydrží klidně pět let i déle.
Na obleku navíc člověk okamžitě pozná, když mu přestává sedět. A to je pro mě jasný signál, že je čas zase víc cvičit.
Předmět, se kterým se nikdy nerozloučím
Po tátovi mi zůstala lovecká čepice. Beru ji jako takový artefakt, který se nedá koupit ani nahradit. Mám ji na výsostném místě a připomíná mi určité věci.
Film nebo kulturní akce, které mě v poslední době obohatily a donutily se zamyslet
Vyrostl jsem ve videopůjčovnách a na VHS, takže se hrozně rád vracím k období Arnolda Schwarzeneggera a Bruce Willise v jejich nejlepších letech. Ty filmy mě pořád baví.
A zároveň mě nutí se zamyslet: Když člověk vidí Arnolda jako Terminátora nebo jako Barbara Conana a pak ho někde zahlédne v rozhovoru, dojde mu, jak rychle čas letí. Připomíná mi to, že nikdo nemládne a některé životní etapy se prostě zavřou a už se nevrátí. Někdy je to až smutné, když člověk vidí, jak se herci postupně mění a jak to promlouvá i do jejich zdraví. Nutí mě to ale přemýšlet nad vlastním stárnutím.
