Pamatujete si ještě na Muldera a Scullyovou? V roce 1993 přišel duchovní otec seriálu, Chris Carter, s tvrzením, že „pravda je tam venku“, a ovládl srdce diváků milujících konspirace. Minulou neděli se populární seriál Akta X vrátil po čtrnácti letech na televizní obrazovky, a to novou sérií vysílanou na americkém kanálu Fox. Ani čeští diváci o ni nepřijdou – televize Prima totiž potvrdila, že nové díly bude mít – na kanálu Prima Cool – ačkoli zatím neprozadila kdy přesně. A do svého programu už novou řadu zařadil i slovenský kanál JOJ. Na co se tedy můžeme těšit? Přečtěte si recenzi Erika Kaina, který pro americký Forbes napsal zhodnocení prvních tří dílů z šestidílné série.
https://www.youtube.com/watch?v=_1SmJUBT5q0
Akta X jsem měl rád ze dvou důvodů: Prvním byla fantastická dvojice David Duchovny a Gillian Anderson coby agenti Fox Mulder a Dana Scullyová – konspirační teoretik a skeptička. Jako spousta dalších jsem se do těchto postav zamiloval. Kam se vydali, šel jsem za nimi i já. Za druhé jsem zbožňoval jejich záhadné příběhy, které kombinovaly nadpřirozeno a detektivní práci a nechaly vás na pochybách, co bylo skutečné a co pouhá iluze. V jedné – naprosto brilantní – epizodě byl příběh vyprávěn jak z pohledu Muldera, tak Scullyové, tedy ze dvou velice rozdílných perspektiv. Jen pro zdůraznění, jak ošemetné může být definovat „pravdu“.
Na tuhle epizodu, „Zlá krev“ (jejímž autorem je tvůrce Breaking Bad, seriálu v Česku známého jako Perníkový táta, Vince Gilligan), si vždycky vzpomenu, když dostanu nostalgickou náladu po Aktech X. Ztělesňuje vše, co z nich udělalo tak skvělý seriál, v dvaačtyřicetiminutovém balení.
Akta X pro mě byla vždy hlavně show o dvou postavách, které čelily nevysvětlitelnému, ať už na sebe bralo jakoukoli podobu. Někdy to bylo napětí, které vás zvedalo z křesel. Jindy to bylo k popukání. Někdy to bylo mimozemské, jindy kouzelné, démonické, biologické.
Nyní se Akta X vracejí a oba herci se znovu chopili rolí Muldera a Scullyové. Pojďme si tak říci o tom dobrém, špatném a ošklivém na tom, co v seriálu uvidíte. Začneme s…
Tím dobrým
Jsem rád, že jsem dostal k recenzi první tři epizody, a ne jen tu premiérovou. Protože každá je lepší než ta předchozí. Třetí z nich, „Mulder & Scully Meet the Were-monster“ (česky přibližně „Mulder a Scullyová se setkávají s nestvůro-dlakem“) má pevné kořeny v epizodách, které jsem na Aktech X miloval nejvíce – těch komediálních.
Příběh o podivném setkání s „nestvůro-dlakem“ je legrační, zábavný a plný těch drobných podivností, které oživovaly mnohé z nejlepších epizod seriálu. Je to ten druh epizody, který mne ponouká k tomu, abych sednul k televizi a zhlédnul tolik starých epizod, kolik zvládnu. Mulder je zde obzvlášť vtipný a celý díl se rozvíjí s hezkými zvraty, obraty a momenty nespoutaného smíchu.
Druhá epizoda „Founder’s Mutation“ (Zakladatelská mutace) je pro změnu odkaz na některé temnější příběhy typu „příšera týdne“. Jsou zde prvky rozsáhlejšího spiknutí, ale hlavně je to epizoda o menších, osobnějších tajemstvích a strašidelných nadpřirozených schopnostech. Je to solidní díl v duchu mnoha lepších, temnějších kousků prvních pěti či šesti sezón seriálu. Komické prvky zde skoro nenajdete, ale ani žádné velké kázání.
Oby tyhle epizody jsou jako Akta X, která jsem kdysi hltal. Děj se sice odehrává v roce 2016, ale působí v mnoha směrech stále jako 90. léta. Mulderovi to s technologiemi až legračně nejde – chytré telefony slouží půlku času jako opakující se gag a druhou půlku Mulder prostě nezvedá telefon. V mnohem více propojeném světě, než tomu bylo v době, kdy Mulder a Scullyová spolupracovali naposledy, se jim stále daří ocitat se v situacích, kdy se prostě nemohou spojit.
Mulder se navíc ocitá ve světě, kde už bylo odhaleno příliš mnoho tajemství a z příliš mnoha záhad se vyklubaly hoaxy. Zamýšlí se nad smyslem svého životního poslání, zatímco pročítá stará akta X. V jednu chvíli mu Scullyová říká „Internet ti moc neprospívá“. Nová série občas působí jako návrat ne kořenům a jindy zase vypadá, jako by se zamýšlela sama nad sebou a svými postavami, vyvracela jejich pevné kořeny a nechala je přemítat nad tím, co to vlastně dělají.
A abych nezapomněl – jakou myslíte, že má Mulder vyzváněcí melodii? Samozřejmě tu ústřední celého seriálu.
To špatné
Když se vrátíme na začátek, máme tu první epizodu – návrat na scénu jak pro Akta X, tak pro hlavní dvojici hrdinů. Ta epizoda není vyloženě špatná. Je fajn vidět oba aktéry pohromadě. Lidi a záhady, které na ně čekají, jsou uvěřitelné a pomáhají nám zase naskočit do sedla – do mentality 90. let přenesené nyní do světa po 11. září a po zákonu o předcházení terorismu Patriot Act.
Problém je, že je to celé příliš těžkopádné. Všechny zmínky o současné politice působí nuceně. Napůl očekáváte, že se Mulder zvedne od akt X a objeví se v dalším filmu velkého kritika washingtonského establishmentu Michaela Moora. Všechno se také odhaluje příliš rychle a popravdě působí divně, když se tato rapidně rozvíjející mytologie nechá po epizodě ležet ladem a uvolní místo klasičtějším epizodám typu „příšera týdne“ a třetí komediální. Možná to ale byl vždycky problém Akt X a já na to prostě zapomněl.
Grandiozita úvodní epizody pro mne vyznívá naprázdno. Mulder působí jako pokrytec, motivace Scullyové není možné odhadnout a celá ta konspirační zápletka působí prázdně.
To ošklivé
V některých ohledech byla série aktualizována, v jiných zůstává stejná. Speciální efekty jsou určitě někde jinde, ale příšery zůstávají občas celkem šestákové – skoro jistě úmyslně. Intro seriálu se od 90. let esteticky ani fakticky vůbec nezměnilo, což je na jedné straně ošklivé, na druhé vlastně úžasné.
V tomto ohledu si není moc na co si stěžovat. Technologie v zákulisí se značně zlepšila, seriál si nyní pouštíme na obrazovkách s vysokým rozlišením, ale jinak se nic nezměnilo. Tyhle staré seriály si pamatujeme tak trochu zrnitě a roztahaně. Pokud jste doufali v blyštivé, křišťálově jasné počítačové efekty a větší exploze, takových zde moc nenajdete – a to je jedině správně.
Celkově na mne show působí lépe než kdy jindy, i když Duchovny zestárnul. U jeho kolegyně si upřímně nejsem jistý, zda vůbec. Vypadá v každém ohledu stejně dobře, jako tehdy, občas snad i lépe.
Zůstávat jednou nohou v 90. letech je zároveň dobré i špatné. Dobré z pohledu nostalgie, ne vždy je to ale to nejlepší z hlediska humoru. Transgender prostitutka komentovaná slovy, že má „ránu jako chlap“ nepatří dnes k těm nejkorektnějším vtipům…
Sečteno podtrženo, na další tři epizody Akt X se neuvěřitelně těším. Přál bych si, aby jich bylo více. Na druhou stranu, možná se ukáže, že těch šest je právě tak akorát, a na konci budeme spokojeně sledovat naše hrdiny, jak odjíždí vstříc západu slunce. Teď je na hodnocení příliš brzy. K premiérovému dílu vám tak doporučím jediné – trochu trpělivosti. S každou chvilkou se to lepší a po cestě si užijete spoustu kvalitní, nostalgické zábavy.