Čerstvý laureát ceny Neuron pro nadějné vědce Tomáš Pluskal propojuje umělou inteligenci s biochemií a hledá dosud nepoznané přírodní látky. Kromě práce v laboratoři rozjel už dvě firmy.
Během studia informatiky založil se svým známým softwarovou společnost. Pak odjel do Japonska, aby se tam vedle výzkumu mohl věnovat také karate.
Pět let strávil ve Spojených státech na prestižním pracovišti MIT. Nyní má svůj tým v Praze na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR a před časem rozjel s kolegy z Německa ještě další podnik mzio.
„Nápad vychází z projektu, na kterém pracuju roky v akademickém prostředí,“ prozrazuje Tomáš Pluskal v rozhovoru pro Forbes.
Jak využijete půl milionu korun, které jste získal spolu s cenou Neuron pro nadějné vědce v oblasti chemie?
Chci si koupit motorku. Vždycky jsem nějakou měl, v Japonsku jsem na ní jezdil každý den do práce. Ale po přestěhování do Prahy jsem zatím neměl čas si ji pořídit. Máme malé děti, takže jsem měl jiné starosti. Ale rád bych se k ježdění na motorce vrátil. Zatím pokukuju po sportovních Kawasaki Ninja.
Na čem nyní v laboratoři pracujete?
Snažíme se porozumět tomu, jak příroda dělá chemii, a to hlavně v rostlinách. Chceme se to od nich naučit a nějakým způsobem to případně upravit. Vytváříme vlastně chemii inspirovanou přírodou. Můžeme se dostat k bioaktivním látkám, které budou využitelné například jako léčiva nebo insekticidy.
Máte nějaký vědecký sen? Kam se chcete dostat třeba za deset let?
Moje laboratoř se snaží propojit výpočetní a experimentální přístupy. Chceme nejen porozumět tomu, co se děje v přírodě, ale vytváříme i výpočetní modely, které to popisují a potom nám umožní generovat enzymy vytvářející nové chemické látky. I když v této oblasti došlo v posledních letech k několika velkým průlomům, naše schopnosti jsou pořád velmi omezené.
Přemýšlíte tedy i o praktickém využití svých poznatků?
Pokud bychom se naučili dělat chemii a nevytvářeli přitom toxické odpady nebo nespotřebovávali obrovské množství energie, byl by to velký krok dopředu. Chemický průmysl je obrovský byznys.
Na druhou stranu naše laboratoř se věnuje hlavně porozumění přírodě. Nemám úplně rád otázky, k čemu naše práce bude. To není smysl základního výzkumu, který děláme. Naším cílem je něčemu porozumět, a když se nám to podaří, tak se teprve ukáže, jak se dají nové poznatky využít. Dopředu to často odhadnout nejde.
Nicméně propojení s praxí se nebráníte. Podnikat jste začal už na vysoké škole. Jak vás napadlo pustit se do byznysu?
Byla to spíše náhoda. Kontaktoval mě známý, který chtěl, abych mu pomohl naprogramovat webové stránky, a nakonec jsme spolu založili firmu. Dotyčný měl zkušenosti s podnikáním a staral se o byznys, já hlavně o software a vývoj. Firma fungovala dobře, pracovali jsme převážně pro e-shopy.
Foto poskytl Tomáš Pluskal
Proč jste se po čase rozhodl svůj podíl odprodat druhému spolumajiteli?
Chtěl jsem po studiích odjet do Japonska. Navíc nešlo o firmu s jasnou vizí, jako když Elon Musk zakládal SpaceX, aby poslal lidi do vesmíru. Dělali jsme tehdy na koleně věci, které po nás chtěli zákazníci. Ale já jsem asi potřeboval dělat něco s větší intelektuální investicí.
Před rokem jste spoluzaložil další firmu s názvem mzio. Čím se zabývá?
Tentokrát máme jasnou vizi. Nápad vychází z projektu, na kterém pracuju roky v akademickém prostředí. Vytvořili jsme software na zpracování dat z hmotnostní spektrometrie. Dlouho jsme ho měli jako open source, na jeho tvorbě se podíleli další vědci, a software byl pro jednotlivé výzkumníky nebo celé akademické instituce zdarma.
Během let mě několikrát oslovili investoři s nápadem udělat z toho komerční nástroj. Ale já to odmítal, protože jsem komercializaci nechtěl věnovat svůj cenný čas.
Nedávno jsem se ovšem dal dohromady se skupinou expertů původně z Německa, kteří se ale postupně vydali do světa. Seznámili jsme se, když jsme několik let pracovali na dálku na akademické formě softwaru.
Všem dávalo smysl firmu založit a jeden z dotyčných měl navíc zkušenosti z komerční sféry, dělal manažera firmy vyvíjející hmotnostní spektrometry.
Jak jste našli investora?
Během jeho hledání jsme si uvědomili, že nechceme jít cestou získání velkého balíku peněz, rychlého růstu firmy a jejího následného prodeje. Zvolili jsme nakonec variantu dlouhodobého budování, kdy firma nemusí fungovat dravým startupovým způsobem.
Náš výkonný ředitel přes svoje osobní kontakty našel andělského investora, který vložil do podnikání tři sta tisíc eur, dalších 150 tisíc eur jsme dostali ve formě dotace pro startupy od Evropské unie a brémské vlády.
Jaké firmy mají o licenci zájem?
Biotechnologické startupy, ale i velké chemické firmy. Hmotnostní spektrometrie je technologie měření molekul, kterou používá prakticky každá společnost pohybující se v chemickém nebo farmaceutickém průmyslu.
Spektrum zákazníků je široké, patří mezi ně například i tabákové společnosti. Prodeje se teprve rozjíždějí, ale jelikož nabídková cena licence je zhruba dvacet tisíc eur, dostáváme se rychle k zajímavým částkám.
Proč jste se hned po studiu softwarového inženýrství na matematicko-fyzikální fakultě rozhodl odjet právě do Japonska?
Důvodů bylo více. Od třinácti let jsem dělal karate a tohle byla ideální šance, jak se zlepšit. Lákala mě japonská kultura. Navíc jsem zrovna dodělal školu a nechtěl jsem se ještě zapojit do stereotypního pracovního procesu, toužil jsem vyrazit do světa.
Foto poskytl Tomáš Pluskal
Co se vám v Japonsku líbilo?
Chování lidí k sobě navzájem. Japonci jsou přemýšliví, o všem uvažují a nic nezkoušejí bezhlavě. Jsou velmi ohleduplní, berou ohledy na to, jak zapůsobí na druhé.
Čím bychom se mohli v Japonsku inspirovat?
Pečlivostí a precizností. Ať lidé v Japonsku dělají cokoli, vždy do toho jdou s maximálním úsilím. I obyčejný uklízeč, který zametá ulice, pracuje tak, že tam pak nenajdete ani smítko. Když Japonci něco dělají, chtějí to mít perfektní.
Po deseti letech práce v Japonsku a doktorátu z molekulární biologie jste se přesunul do Spojených států na MIT. Co bychom se mohli naučit od Američanů?
Stejně jako v Japonsku by toho bylo více. Ale nejdůležitější mi přijde, že Američané se prostě nebojí vyzkoušet jakýkoli nápad v praxi. Jdou do všeho po hlavě.
Tady v Česku, pokud má člověk nějakou novou ideu, tak se ho všichni snaží přesvědčit, aby se do jejího uskutečnění nepouštěl. Zaznívá, že to bude příliš riskantní, složité, nebo s tím bude hodně práce. Přišlo mi inspirující, že v USA nikdo nic neřeší a všichni se zvednou a jdou věc vyzkoušet. A tím získávají Američané náskok.
Máte zkušenosti z různých zemí i z mezinárodních týmů. Vynikají naopak v něčem Češi v porovnání s ostatními národy?
Jsou skvělí improvizátoři. Dokážou spontánně vymyslet neuvěřitelně kreativní řešení v situaci, kdy by ho jiné národy hledaly těžko. Tahle naše silná stránka stojí za řadou vynálezů, například Otto Wichterle vymyslel, jak odlévat kontaktní čočky s pomocí dětské stavebnice Merkur. Češi jsou obecně flexibilní a dokážou se přizpůsobit nečekané situaci.
