Do jeho krejčovství v Brooklynu vstoupilo postupně šest amerických prezidentů. Někteří z nich chtěli, aby jim ušil podobný oblek jako vytvořil Franku Sinatrovi. Módní preference Donalda Trumpa se dramaticky lišily od jeho předchůdce Baracka Obamy, ale jejich styl se protnul v osobě Martina Greenfielda.
„Kávu si přineste sami, ale klidně si nabídněte tady bagel ze supermarketu,“ vítal své hosty a byl tímto spartánským přístupem úplně odlišný od úslužných krejčí z britského Saville Row. Na kudrlinky si rodák z Československa nepotrpěl – o iluze ho definitivně připravila Osvětim.
Do koncentračního tábora byl deportován jako čtrnáctiletý a v plynové komoře nacisté zavraždili jeho mladšího bratra, dvě sestry, matku i prarodiče. Zůstal jen otec, se kterým se Martin, tehdy ještě nesoucí jméno Maxmilian Grünfeld, rozdělil. Tak měli větší šanci na přežití, nicméně až po skončení války Maxmilian zjistil, že otec byl zavražděn týden před osvobozením tábora.
Díky čemu ale vydržel peklo koncentračního tábora on sám? Později v životě tvrdil, že mu pomohlo oblečení. V Osvětimi pracoval v prádelně a měl také na starosti opravy nacistických uniforem. Když jednou nedopatřením roztrhl jednomu z esesmanů košili, voják mladíka surově zbil a oblečení po něm hodil zpět.
Grünfeld nosil košili celou válku pod vězeňským mundúrem jako talisman. A byl to krok, který změnil jeho život. Ostatní vězni si mysleli, že Grünfeld požívá nějakých speciálních výhod, že je chráněncem jejich trýznitelů.
„Tehdy jsem pochopil, že oblečení má zvláštní moc – dostával jsem díky němu více jídla. Paradoxní je, že jeden z nejúspěšnějších židovských byznysů s pánskými obleky pomohla uskutečnit nacistova košile,“ prohlásil ve svých pamětech Krejčí z Osvětimi.
Cesta ke krejčovství, kde si kromě amerických politiků nechali šít také Denzel Washington, Martin Scorsese, ale i Kobe Bryant či Michael Jackson, nebyla však ani na svobodě přímočará.
Po osvobození koncentračních táborů a konci války odjel ještě jako Maxmilian Grünfeld zpět do Československa, kde krátce sloužil v armádě. V roce 1947 se vydává do Brooklynu, kde žili vzdálení příbuzní. Našel si práci jako poslíček v továrně na textil, kde se postupně vypracoval na manažera.
Právě v ten okamžik „umírá“ Maxmilian Grünfeld, aby se narodil Martin Greenfield. Někdo, kdo ze svého traumatu dokáže vytěžit a sestrojit americký sen. Greenfield si uvědomoval, že díky zkušenostem z koncentračního tábora umí vzít člověku míry tak, že z nich ušije bezchybný oblek.
„Důvodů, proč dělám dobře svou práci, je několik. Jsem velmi pečlivý, když vás měřím. A vím, jak zkrotit látku tak, aby vám sloužila,“ prohlásil v dokumentu s podtitulem Z Osvětimi do Bílého domu. Cena obleku se pohybovala – a stále pohybuje, protože podnik vlastní Greenfieldovi synové Jay a Tod –, okolo sta tisíc korun.
V dokumentu se také dozvíte, jak přesvědčil prezidenta Dwighta D. Eisenhowera, aby nosil trojdílný oblek. Greenfield zároveň nikdy nepřesunul svou výrobu pryč z Brooklynu a obleky šil stále ve čtyřpodlažní budově, kde se oblečení vyrábělo od roku 1917.
Jeden oblek skládalo dohromady padesát specializovaných pracovníků ručně, práce jim zabrala okolo deseti hodin. Preciznost Greenfieldova týmu fascinovala i filmaře, kteří si u něj objednali například sto sedmdesát tři obleků pro seriál Boardwalk Empire nebo pro Leonarda di Capria jako Velkého Gatsbyho či Vlka z Wall Street nebo Joaquina Phoenixe coby démonického Jokera.
Když Martin Greenfield 20. března ve věku pětadevadesáti let zemřel, odcházel podle svého syna Toda v míru. Nevytěsnil nikdy hrůzy, které prožil, ani stesk po otci, na kterého podle svých slov, vzpomínal každý den. Ale těšil ho oblouk, který navzdory tragédii holokaustu uzavřít mohl.
Při osvobození koncentračního tábora se Greenfield jako dospívající mladík setkal s generálem Eisenhowerem. O několik desítek let později byl z generála prezident – a z Maxmiliana Grünfelda nejmocnější krejčí Ameriky.
