Od středy 3. dubna vystavuje rodák z Rožnova pod Radhoštěm v dallaské galerii The Power Station. Pro jeho kariéru je to významný milník: nejenže tu představuje reliéfy a práci s novými materiály, ale jde o jeho vůbec první zahraniční samostatnou výstavu mimo komerční galerie.
Zahraničí není pro Vojtěcha Kovaříka, absolventa Fakulty umění Ostravské univerzity, žádnou novinkou. V minulosti jsme jeho díla, často inspirovaná řeckými bájemi a pověstmi, mohli vidět na výstavách v Paříži, New Yorku, Sao Paulu, Los Angeles nebo Londýně a objevil se také na prestižních veletrzích Art Basel či Frieze.
V americkém Dallasu je to ale vůbec poprvé, co jeho díla září mimo prostory galerií zastupujících českého umělce. „Doteď jsem měl výstavy v komerčních galeriích, takže jde o to nejlepší, co se mohlo ve stávající fázi mé kariéry stát. Letos mě pak čekají dvě institucionální výstavy,“ říká Kovařík, jehož umění už v červnu uvidíme i v Česku, konkrétně v pražském Museu Kampa.
Instituce v americkém Texasu umělce oslovila skrze galerii Mendes Wood DM a na nových dílech pracoval Kovařík ve svém prostorném brněnském ateliéru od listopadu minulého roku.
V dallaské galerii, nacházející se v prostorách bývalé elektrárny, jich český umělec v rámci výstavy nazvané Under the Weight of the World představuje desítku včetně dvou reliéfů. V galerii The Power Station najdeme i Kovaříkův zatím nejvyšší obraz – na ploše šest krát tři metry znázorňuje antický příběh o Leandrovi a Héró, pověst o lásce končící tragickou smrtí obou milenců.
„Motiv jsem měl v hlavě už dlouho. Je to opravdu silný příběh, i kvůli tomu jsem zvolil tak velké plátno,“ komentuje tvůrce velkoformátový obraz. V pověsti se mladík Leandros utopí, když plave za svou láskou. Ta si následně ze zármutku sama sáhne na život. „Je to takový Shakespeare,“ dodává umělec anachronisticky.
Jak navíc připomíná, jde o site-specific obraz. Ve svém ateliéru tvořil s pomocí pojízdné rampy a přizpůsobil se výstavnímu prostoru: pohled každého z milenců proto míří do jiného patra expozice.
Site-specific dílo Vojtěcha Kovaříka
Nová díla navazují na dosavadní Kovaříkovu tvorbu: na plátnech můžeme vidět disproporční postavy, mnohdy hloubavě zamyšlené, melancholické a jakoby uvězněné, na věky zkamenělé v dřevěných rámech.
Jedno takové – Aphrodite z roku 2020 – se minulý rok v aukčním domě Christie’s vydražilo v přepočtu za téměř devět milionů korun. Dražba probíhala vedle děl Jajoi Kusama, Jeana-Michela Basquiata či Jeffa Koonse.
„Příběh Vojtěcha Kovaříka je po všech stránkách unikátní,“ konstatuje Anna Pulkertová, umělecká specialistka J&T Banky a kurátorka galerie Magnus Art. Naráží nejen na nízký věk českého umělce, ale i na způsob, jak se do prestižních zahraničních galerií dostal.
Kovaříkovi se povedlo ve světě umění prosadit i díky síle Instagramu. Právě tam si ho vyhlédli kurátoři z pařížské galerie Derouillon a skrze tuto galerii se pak český umělec dostal i do zmíněné Mendes Wood DM.
Podle Pulkertové je každá sólová výstava velkým úspěchem, o to více, pokud se jedná o neziskovou organizaci. „Hodnota umělců s každou výstavou roste. Zahraniční výstavy nejsou pro české umělce zcela běžné, a když už, tak v pozdějším věku,“ dodává například s odkazem na Krištofa Kinteru.
Kovaříkovu jedinečnost pak kurátorka vidí zejména ve věrnosti tématu – umělec se antickým motivům věnuje už od vysokoškolských studií – a v samotném výtvarném zpracování. Jak navíc připomíná, do umění se vrací figurativní malba, což může Kovaříkovi z hlediska popularity nahrávat. „Svým vyjádřením dobře zapadá do toho, po čem je teď poptávka,“ míní Pulkertová.
S velkou poptávkou po Kovaříkových dílech se rozhodně neplete – na jeho obrazy je v zastupujících galeriích vypsán dlouhý pořadník. Sám umělec ale prodeje sleduje z dálky a soustřeďuje se na samotnou tvorbu. Podle svých slov se nachází ve fázi, kdy ho malba baví čím dál více.
Navíc ve mu v obrazech daří pronikat, jak sám říká, „do větší hloubky“. I když se v některých dílech stále inspiruje řeckými pověstmi, v Americe nově vystavuje i obrazy odrážející jeho osobní pocity a životní zkušenosti.
„Pro výstavu jsem si zvolil téma tíhy světa. Vycházím z příběhu Atlase a snažím se v dílech ukázat, že si každý neseme kus světa, který umí být těžký, bolestivý, hektický. Každé dílo je jakousi definicí mých emocí, snovou krajinou, alegorií mého života,“ líčí umělec.
Novinky pak můžeme najít i v samotné technice malby. Kovařík je známý používáním písku nebo oleje a na dílech pro dallaskou výstavu poprvé pracoval i s rozdrceným železem.
Pokud ale nemáte v dohledné době cestu do Texasu, nezoufejte. Rozdrcené železo, stejně jako písek nebo barvu ve spreji, kterou umělec také rád používá, budete mít možnost vidět i na chystané pražské výstavě, kde kromě výše zmíněného plánuje vystavit i bronzové reliéfy.
„Na Kampu se těším, jsem zvědavý na kritiku. Myslím, že by mohla přijít z obou směrů,“ říká Kovařík. „Z výstavy v Česku mám přece jenom jiné pocity, dlouho jsem doma nevystavoval.“
Poslední sólovou tuzemskou výstavu měl Vojtěch Kovařík v roce 2019 v ostravské Galerii Dukla. Letošní v Museu Kampa potrvá od 8. června do 8. září 2024.
