Předcházely tomu roky úvah a plánování. House Oskar, dům manželů Jolanty Trojak a Jana Žaloudka, se zrodil z lásky k pozemku i životních zkušeností obou z nich. Račte vstoupit na místo určené k relaxaci, kontemplaci, kreativitě a setkávání, odkud se jen těžko budete chtít vracet do ruchu velkoměsta.
„Jste u zámku?“ ptá se mě v telefonu autorka románu Svatava a historička umění Jolanta Trojak, když se jí společně s fotografem ptáme na instrukce. „Sjeďte kousek z kopce a první odbočkou se dejte doprava,“ naviguje nás ke svému domu v Kamenné Lhotě ani ne dvacet kilometrů od jihočeského Tábora.
Nenápadnou odbočku úspěšně míjíme a nevědomky se vydáváme vstříc nedaleké vesnici Borotín, pod jehož správu Kamenná Lhota spadá. Zbytečná zajížďka? Nikoli, ukazuje se po několika minutách. I když se musíme otáčet na mrazem ztuhlé polní cestě, směrem zpátky na náves se před námi otevírá pohled, pro který jsme sem vyrazili.
Hned pod oranžově natřeným zámkem, v jeho přilehlé zahradě, stojí dům Oskar, společné dítě manželů Jolanty Trojak a architekta Jana Žaloudka, jenž se ve své praxi soustředí primárně na rezidenční projekty. V pozdním únorovém odpoledni září jeho bílá fasáda daleko za hranice rozsáhlého pozemku, který pár pořídil už před sedmi lety.
Že nejde jen o úkaz vykouzlený silným sluncem a radostí, že se nám povedlo úspěšně dorazit na místo, později podporují i slova autora architektonického návrhu. U kávy, kterou za několik chvil popíjíme v hlavní obytné místnosti s kuchyní a velkorysou pohovkou značky Hay, vyprávějí, že místní a sousedé si z domu Oskar vytvořili orientační bod v krajině.
„Sami mu začali říkat kostel,“ uvádí architekt, když odkládá hrnek na stolek od sochaře Michala Janigy. K výsledné formě – domu s klasickým půdorysem se sedlovou střechou – dovedly Jana Žaloudka a Jolantu Trojak několik let trvající úvahy.
Co se na pozemek bude nejvíce hodit? Jak v domě rozmístit pokoje? Jak se na pozemku chová světlo? Na všechny tyto otázky si odpovídali, když na nezastavěný pozemek jezdili jen s dodávkou, v níž přespávali.
Zpětně je to podle manželů právě čas, který jim umožnil vytvořit místo tak nenásilně zasazené do místní krajiny. Dům společnými silami dodělaný minulý rok na podzim pojmenovali Oskar podle hudebního skladatele a dirigenta Oskara Nedbala. Ten měl na přelomu devatenáctého a dvacátého století trávit čas a tvořit právě na sousedním barokním zámečku.
Touha místo pojmenovat vychází nejen z prvorepublikové tradice a přesvědčení, že každá nová entita si zaslouží své vlastní jméno, má ale také pragmatické důvody. Jolanta Trojak a Jan Žaloudek budou od jara letošního roku dům Oskar pronajímat veřejnosti.
A když v něm nebudou trávit čas hosti nebo oni sami, budou tu probíhat umělecké rezidence či nejrůznější společenská setkání.
Těmi to ostatně na rozlehlém pozemku začalo. Manželé tu záhy po koupi začali pořádat komorní rave party – to prozrazuje disko koule zavěšená na jednom ze staletých stromů na pozemku –, Jolanta Trojak s třicetiletou zkušeností praktikující jogínky tu se známými také cvičila jógu, a to na vyvýšené dřevěné platformě pod místním ovocným sadem a koupacím biotopem.
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
„Začínali jsme na zahradě. Zasadili jsme tu jabloně, hrušně, švestky i třešně,“ vyjmenovává Jan Žaloudek s pohledem na zelenající se stromy. „Pomohl nám s tím skvělý pan Zdeněk Buzek z Tábora, který nám pomohl vybrat skladbu původních jihočeských dřevin. Vysázené je máme už pět let a začínáme sklízet první ovoce,“ pokyvuje architekt spokojeně.
Pozemek s domem má jistě své specifické kouzlo právě v teplejší části roku, i během zimních měsíců, jak se přesvědčujeme během naší návštěvy, má ale svůj nezaměnitelný půvab. Interiér, který díky venkovní dřevěné terase a velkým oknům přirozeně přechází do exteriéru, jako by člověka záměrně izoloval od toho, co se děje za zdmi domu.
V zimě je dům skutečně jak dělaný k usebrání se. V létě naopak vybízí k setkávání.
Minimalistická kuchyň s obývákem a jídelnou, které dominuje několikasetkilogramový ostrůvek z indické žuly – mimochodem vytvořený kameníkem z nedaleké vesnice – sálá teplem a láká k pomalému popíjení čaje, listování knihou a poslouchání ambientní hudby. „V zimě je dům skutečně jak dělaný k usebrání se. V létě naopak vybízí k setkávání,“ myslí si Jolanta Trojak.
Letní měsíce se silným slunečním svitem zásadně ovlivnily podobu domu. Jan Žaloudek, absolvent Ateliéru architektury na pražské UMPRUM, tu po vzoru států jižní Evropy pracoval se slunolamy, které tu nejen v létě rozehrávají zábavnou stínohru a pomáhají tlumit přímé světlo. Jejich nepřehlédnutelná perforace vychází z geometrické kompozice čtyřkruží.
Oblé tvary pak najdeme rozmístěné po celém domě. Kruhové okno v hlavní obytné místnosti, fasáda s perforovaným štítem inspirovaná z tvarosloví jihočeských stodol, zaoblené stěny v ložnici s výhledem na sad, půlkruhové niky v ložnici v druhém patře, organicky tvarované zrcadlo v jedné z koupelen či detaily architektem navrženého nábytku na míru.
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
S faktem, že ostré hrany přinášejí člověku jisté nepohodlí, tu pracoval architekt Jan Žaloudek důmyslně. Je to naopak harmonie a jemnost, kterých tu chtěli manželé dosáhnout. I proto – na rozdíl od svého pražského bydlení, které se vyznačuje jistou eklektičností – zvolili pro dům Oskar jednoduché vybavení, tlumené barvy a minimum nábytku.
„Když jedete odpočívat, to poslední, co potřebujete, jsou hromady věcí,“ říká Jolanta Trojak v druhém patře domu. V něm se nachází koupelna s párou a velká ložnice s vyvýšenou pracovní stanicí, které manželé kvůli absenci výhledu ven přezdívají „mnišská cela“. Právě tady mohou působit umělečtí rezidenti, kterým chce manželský pár dům poskytovat k tvorbě.
Když jedete odpočívat, to poslední, co potřebujete, jsou hromady věcí.
Jako první by sem měla zamířit fotografka Hana Knížová, další umělci a tvůrci jsou už na pomyslné čekací listině. Tuto složku fungování domu bude kompenzovat ta komerční, tedy soukromé pronájmy nebo i pronájmy pro focení, točení reklam nebo filmů, což jen potvrdila návštěva reklamního štábu, která tu byla jen několik hodin před námi na obhlídce.
Aby dům neztratil ducha svých majitelů, chce tu Jolanta Trojak pořádat nejrůznější společenské akce pro veřejnost. Pohodlně usazená na béžové pohovce zmiňuje degustace, večeře u velkého stolu u staré kamenné zdi, koncerty ambientní hudby, několikadenní festivaly umění nebo eventy spojené s její milovanou jógou a wellbeingem.
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
„I když jsme si pozemek poblíž Tábora nevybírali záměrně, ukazuje se, že je to úžasný bonus. Je kousek od Prahy a kvete tam skvělá gastronomie,“ vysvětluje, proč by podobné akce mohly podle ní fungovat.
„Napřed je ale načase vyslat Oskara do světa a sledovat, jak se jeho další osud bude organicky vyvíjet,“ dodává s tím, že rodina usazená na pražské Ořechovce se do jihočeské vesnice zatím stěhovat nechystá, do budoucna to ale nevylučuje.
Dům tak bude od poloviny dubna možné zabookovat skrze rezervační platformu, později by dům měl mít i svou vlastní. Pobyt – maximálně pro šest lidí a minimálně na dvě noci – vyjde na dvanáct tisíc korun za noc. Do budoucna by manželé rádi nad rámec harmonického interiéru a okolní zahrady se sadem přidali i další wellness prvky, jako je vířivka nebo sauna.
Není ale kam spěchat. Jolanta Trojak a Jan Žaloudek věří, že určitá pomalost jejich přístupu pomáhá domu smysluplně zapouštět kořeny. Pokud se tedy o projektu House Oskar dočtete, že „ve svých zdech odráží filozofii a životní zkušenost svých majitelů“, je to právě tohle. Antiteze spěchu a tlaku na instantní dokonalost.
