Do začátku března je v pražském Centru architektury a městského plánování (CAMP) k vidění výstava Nejlepší evropská architektura, která představuje finalisty prestižní EU Prize for Contemporary Architecture – Mies van der Rohe Award. O tom, jaké projekty tu na návštěvníky čekají, jsme mluvili s Annou Ramos, architektkou a ředitelkou španělské Fundació Mies van der Rohe.
Studijní pavilon německé univerzity, prosvětlená městská knihovna v Barceloně, galerie současného umění v místě bývalých jatek, ale i citlivě dostavěný klášter na Korsice nebo náměstí a turistická kancelář ve vesnici středního Portugalska.
To všechno jsou projekty, které až do 9. března vystavuje pražské Centrum architektury a městského plánování jakožto finalisty evropské ceny za architekturu Prize for Contemporary Architecture – Mies van der Rohe Award, kterou každé dva roky udílí Evropská komise společně s Fundació Mies van der Rohe v čele s Annou Ramos.
Výstava, na níž najdeme 362 projektů z celkem 38 zemí, ukazuje, jak vypadá kvalitní současná evropská architektura, mnohdy vznikající z veřejných peněz. Putovní mezinárodní výstava byla poprvé uvedena v Madridu a ve Vídni, z Prahy bude pokračovat do polské Vratislavi.
Pražskou verzi výstavy doplnila interaktivní projekce a přehled všech 128 tuzemských projektů, které se soutěže od jejího vzniku v roce 1988 zúčastnily. A byť žádný český projekt ještě v soutěži nezvítězil, letos máme svého zástupce mezi finalisty.
Anno, představte prosím čtenářům vítěze letošní ceny EU Prize for Contemporary Architecture – Mies van der Rohe Award.
Nejprve bych ráda řekla, že cílem poroty je sice vybrat jednoho vítěze, zastřešujícím posláním ceny je ale šířit povědomí o architektuře. To letos děláme i skrze vítězný projekt studijního pavilonu Technické univerzity v německém Braunschweigu. Porotu zaujal zejména svým důmyslným technickým řešením, kdy jedním z hlavních stavebních kamenů této stavby je kovový modul, do kterého můžete snadno schovat kabely, elektřinu, a který navíc můžete flexibilně přesouvat, tedy měnit charakteristiku prostoru.
Myslím, že projekt zvítězil, protože ukazuje, že tento variabilní systém můžete přetvořit v krásnou architekturu. Jde tedy nejen o dobrý teoretický koncept, ale také o stavbu, která projektantům dává svobodu. Je to v podstatě takové zhmotnění snu o modulární architektuře. Ještě bych zmínila, že projekt má i několik dalších technických vychytávek: například automatické větrání, které se spustí vždy, když ve vnitřních prostorách překročí hladina oxidu uhličitého určitý limit.
Navštívila jste studijní pavilon osobně?
Samozřejmě, porota objíždí celou Evropu a osobně navštěvuje všechny finálové projekty. Je to opravdu velmi důležité. Text a fotografie vám sice řeknou mnoho, ale opravdový pocit z budovy nebo projektu získáte teprve tehdy, když je sami navštívíte. Architektura je od toho, aby se navštěvovala.
Zejména ta současná – období, kdy se stavěly zvenku opulentní a výrazné budovy, je pryč. Současná architektura se odehrává spíše uvnitř, což se z fotografií jen těžko posuzuje. Navíc je důležité říct, že my nehledáme nejkrásnější budovy, miss universe architektury. Hledáme takové projekty, které budou schopné svou kvalitou obstát i za sto let.
Foto Iwan Baan
Foto Iwan Baan
Studijní pavilon v Německu | Foto Iwan Baan
Druhým nejvýraznějším projektem tohoto ročníku je Knihovna Gabriela Garcíi Márqueze v Barceloně. Čím porotu zaujala?
Nejprve zmíním, že Barcelona má už dlouhou dobu program na stavbu veřejných městských knihoven a stavby, které takto vznikají, mají většinou vysokou kvalitu, protože se jedná o veřejné soutěže. To je příklad i této knihovny, která stejně jako studijní pavilon v Braunschweigu nabízí veřejnosti skvělou alternativu, jak trávit volný čas. Jen si to vezměte – studovat i číst byste si mohli v klidu i doma.
Pokud ale existuje veřejnosti přístupný prostor, který je hezčí nebo přívětivější, budete svůj čas chtít trávit právě tam. V této konkrétní barcelonské knihovně je spousta světla a také místa, kde se mohou setkávat všichni: děti, studenti, důchodci, výzkumníci. U tohoto projektu bych navíc vypíchla roli osvíceného klienta s jasnou vizí, tedy města, bez kterého by knihovna nevznikla.
Jsou podle vás klienti s jasnou vizí standard?
Ne, mnoho jich není. Musíme si uvědomit, že velmi často jsou zadavateli firmy, kterým jde primárně o ekonomický profit. A pokud vám jde primárně o to, kolik co stojí, je těžké vytvořit něco, co má větší ambici než vydělat.
Samozřejmě tu jsou i klienti, kteří chtějí vytvořit něco s přidanou hodnotou nejen pro sebe, ale i pro okolí, ale jsou pořád v menšině. Věřím, že i v tom tkví úloha naší ceny – popularizovat architekturu, aby jich bylo čím dál tím více.
Pokud vám jde primárně o to, kolik co stojí, je těžké vytvořit něco, co má větší ambici než vydělat.
Daří se to?
Myslím, že tezi, že dobrá architektura skutečně může zlepšovat životy, lidé rozumějí. My ale chceme ukazovat, že se týká nás všech. Je to stejné jako s jídlem. Mám pocit, že ještě před několika lety se příliš neřešilo, odkud jaká surovina pochází nebo co vlastně jíme. A dnes? Lidé se zajímají o to, zda mléko, maso nebo zelenina, které kupují, jsou skutečně lokální. Věřím, že něco podobného se odehrává i na poli architektury, a doufám, že do debaty alespoň malým dílem přispíváme i my.
Bavíme se společně o evropské architektuře. Existuje ale vůbec něco jako současná evropská architektura?
Řekla bych, že tu existuje jednotný postoj k architektuře: kvalitní evropští architekti, jejichž práci lze vidět na výstavě, se zajímají o městský historický kontext. Pokládají si otázku, jak tato nebo jiná budova ovlivní město kolem sebe? Jak zapadne do okolní zástavby? To je společný rys mnoha evropských architektonických škol.
Důraz se také klade na kvalitu materiálů, i když ty se samozřejmě liší podle jednotlivých regionů, stejně jako samotný charakter stavby: v Barceloně, kde bydlím já, budou kvůli počasí a trávení času budovy vypadat jinak než ve Skandinávii, ale myslím, že na začátku zmíněné rysy mají opravdu společné.
Jde na základě účastníků soutěže vypozorovat nějaký trend?
Jak jsem říkala, primární je onen urbánní nebo přírodní kontext. Pak jsou to také lokální materiály a přístup: do more with less. Udržitelnost už podle mého názoru není jen další vrstvou projektu, nejde tedy o to, že na závěr přidáte na budovu solární panely, aby se neřeklo, ale přemýšlí se nad ní od samotného začátku.
Knihovna Gabriela Garcíi Márqueze | Foto Jesús Granada
Jsou nějaké trendy naopak na ústupu?
Myslím, že na ústupu je luxus bez přidané hodnoty, tedy bez kvality samotného prostoru. O tu jde dnes primárně.
Jedním z finalistů ročníku byla i galerie Plato v Ostravě, která vznikla na místě bývalých jatek podle návrhu studia KWK Promes Roberta Konieczného. Čím porotu zaujal tento projekt?
Přiznám se, že mě osobně projekt nadchl. Ve skutečnosti na mě zapůsobil daleko více než z fotografií. Velmi mě zaujalo, jak citlivě se přistoupilo k historické architektuře, která je ale zároveň stále funkční. Krásným příkladem jsou velké otáčivé dveře odlité z původních historických stěn jatek.
Anno, jste ředitelkou španělské Fundació Mies van der Rohe. Co kromě ceny, kterou udílíte společně s Evropskou komisí, vaše nadace dělá?
Nadace byla založena při příležitosti rekonstrukce německého pavilonu v Barceloně. Jedním z iniciátorů tehdy poměrně kontroverzní akce byl shodou okolností můj otec, dodnes se na něj obracím, protože budovu zná velmi detailně. A co v pavilonu děláme? Nejenže je otevřený veřejnosti, která může obdivovat inovativní architekturu Ludwiga Miese van der Rohe, ale také vedeme kulturní program. Jeho součástí jsou například umělecké intervence, které s unikátním prostorem z roku 1929 vedou dialog.
Organizujeme i přednášky nebo debaty o architektuře. Nyní navíc pracujeme na bohatém programu na další rok, kdy se Barcelona stane světovým hlavním městem architektury. Bude to navíc rok, kdy by se měla dostavět Sagrada Família, takže očekáváme, že do města budou mířit milovníci architektury.
Rádi bychom jim představili Gaudího v trochu jiném, turisticky méně známém světle, a to jako člověka s neobyčejnými technickými znalostmi a schopnostmi. Podobu spolupráce ještě ladíme, ale myslíme si, že na sté výročí své smrti by si zasloužil i takovou poctu.
Když jsme se bavily o Ostravě, nemůžu se nezeptat na Brno. Kolikrát jste navštívila vilu Tugendhat od architekta z vaší nadace?
Je to ostuda, ale uvnitř vily jsem nebyla ani jednou. Zvenku jsem ji sice viděla, ale bohužel jsem tehdy neměla prostor zůstat v Brně déle. Mám to ale samozřejmě v plánu – vila Tugendhat je vlastně sestrou barcelonského pavilonu, jeho obydlenou verzí. Je to neskutečný projekt, nejen půdorysem, ale i použitými materiály a spojením exteriéru s vnitřkem vily.
Ráda bych se tam proto brzy podívala. Co ale má naše nadace v plánu, je veřejnosti přiblížit postavu designérky nábytku a textilu Lilly Reich, která s Ludwigen Miesem van der Rohe spolupracovala, a to právě i na podobě vily Tugendhat.
Proč je architektura Ludwiga Miese van der Rohe dnes stále relevantní?
Protože mu záleželo na všem, co je v architektuře skutečně důležité: na proporcích, prostoru a rozumném využití materiálů.