Následující text vás nemá odradit od vaší chystané dovolené v Dalmácii nebo Istrii, kam každým rokem míří téměř milion Čechů. Chorvatsko je naší tradiční dovolenkovou baštou, na čemž se zřejmě ještě dlouhá léta nic nezmění.
Už několik let si ale pokládám otázku proč? Proč se každým rokem bezhlavě vrhat právě do Chorvatska, když kolem něj je tolik jiných krásných a přívětivějších zemí. Je to ta pomyslná železná košile, které se říká zvyk? Nebo dlouhá léta vytvářené a prověřované sociální vazby? Nebo jde prostě o jen marketing celé země, kdy mladí dál než na party pláže kolem Zrće nedohlédnou a starší se těší na dalmátská vína i sýry?
Balkán jsem projel křížem krážem, a tak si dovolím napsat pár poznámek, proč byste se měli podívat i někam jinam než jen do této pro Čechy zprofanované země. Dokud tam je co prožít. Turistický ruch, který už zcela pohltil Chorvatsko, se totiž nenapádně přelévá i tam. Je tak nejvyšší čas vyrazit. Proč?
Lidé
Máte rádi lidi? Tak to jeďte do Chorvatska. Nemusíte je? Vyhněte se mu. Návštěvnost chorvatských pláží je v současnosti sice stále poloviční oproti normálu, i tak si ale buďte jisti, že nikde jinde na západním Balkáně více lidí pohromadě nebude. Sousední Bosna a Hercegovina má na české cestovatelské mapě stále červenou, otevřela se ale Černá Hora a od věci není ani podívat se do Albánie, kde sice také stále svítí červená, ale i tak se tam vyplatí z mnoha důvodů (viz dále v textu) zajet.
Koncentrace turistů na chorvatských plážích se samozřejmě liší dle atraktivity místa. Je dobré se z tohoto pohledu obloukem vyhnout například Makarské a volit méně zprofanované regiony. Letos v nich zřejmě snáze naleznete i opuštěnější pláže, že byste ale objevili osamělou pláž celou jen pro vás a lehce dostupnou z vozu, což je obvyklé například ve zmiňované Albánii nebo i v Černé Hoře, to se jen tak nestane.
Každoroční obrázek z chorvatské Makarské. Letos se dá očekávat méně lidí, ovšem není pochyb o tom, že tu bude jejich největší koncentrace. | Foto Jan Strouhal
Kromě počtu je druhou bernou mincí i přívětivost lidí. Nechci tu nijak paušalizovat, bohužel zkušenosti hovoří jasně v neprospěch Chorvatska. I zde platí, že čím vyspělejší země a rozvinutější služby, tím více se snižuje ochota lidí dělat vše nezištně a bez úplaty.
V Chorvatsku na vaše zlaťáky čekají, v Černé Hoře nebo v Albánii je to naopak. Třeba když v zemi s černou orlicí na vlajce místní rybáři sami od sebe bez vyzvání vytáhli naše do písku zapadlé auto, peníze za pomoc nechtěli ani vidět. I zde se ale po delším přemlouvání potvrdilo, že česká „plzeň“ funguje jako univerzální platidlo napříč celou Evropou. Lepší než eura.
Ceny
Vylézám z moře, kličkuji po pláži mezi ručníky a na nich položenými lesklými těly, blížím se ke sprše, mačkám tlačítko a… nic. Chvíli mi trvá, než zjistím, že sprcha není rozbitá, jen chce, abych do ní vložil 50 centů nebo rovnou euro. Jinak se neosprchuji. Musím přiznat, že jsem se s tímto při průjezdu Chorvatskem loni setkal na evropské pláži vůbec poprvé. Ale tato zkušenost vlastně dobře ilustruje a potvrzuje to, o čem píšu jen pár řádků výše.
Prostě jsou pryč časy, kdy Chorvatsko patřilo k cenově příznivým zemím. Dnes když jedete na dovolenou do Dalmácie, v mnoha věcech počítejte s rozpočtem, jako byste se vydali na Azurové pobřeží do jižní Francie nebo třeba i do sousedního miliardářského Monaka. I tam, přímo před knížecím palácem, si dopřejete levnější točené pivo než na každé druhé chorvatské pláži. To si dnes uvědomí jen málo lidí. A nic s tím zřejmě neudělá ani letošní podbízení se chorvatských hoteliérů a provozovatelů restaurací.
Ceny v Chorvatsku se vyrovnávají těm v jižní Francii, kde zrovna v tomto období kvetou oblíbené levandule.
To, že se ceny v Chorvatsku pohybují v astronomických výšinách, si uvědomíte, zejména když pod Dubrovníkem přejdete hranice do Černé Hory a následně i do Albánie. Nebe a dudy, dalo by se říci. Zatímco v kempu na chorvatské straně necháte přes 50 eur za noc za jeden campervan a dvě osoby, v Albánii, která se pohybuje na druhém cenovém extrému, to vyjde na pět, maximálně 10 eur. Pokud vůbec něco budete platit.
A tady jedna praktická poznámka. Albánie se stále nachází na seznamu zemí, kde se při návratu z nich do EU budete muset prokázat negativním covid testem, což vás vyjde na necelé dva tisíce korun na osobu. Jestliže jsou ale v Albánii třetinové a nižší ceny než v Chorvatsku, cena za test se vám při delším pobytu i několikrát vrátí.
(Ne)svoboda
Tohle je spíše pro karavanisty a fanoušky přespávání v autě, které se v Česku letos hodně rozmáhá. Chorvatsko se podobně jako ostatní jihoevropské státy během sezony stává rájem pro milovníky roadtripů a kempování ve voze. Jenže jediné Chorvatsko se už před lety rozhodlo, že nocování či kempování mimo kempy bude tvrdě postihovat. V současnosti v případě odhalení místní policií pokuta činí tisíc kun za jednu osobu (v přepočtu 3500 korun).
Jestli snad máte v úmyslu tam vyjet autem s vidinou pěkného freekempingu u moře, nezkoušejte to. Existuje sice mnoho takových střelců, kterým třeba nevadí finanční postih, ale už si neuvědomují, že porušováním zákazů dehonestují pověst Čechů v zemi.
Když ovšem přejedete hranice do Bosny a Hercegoviny, do Černé Hory, Srbska, a hlavně té Albánie, pocítíte opravdovou svobodu na osamocených plážích podél moře.
V Albánii snadno najdete pláže, kde budete opravdu sami. | Foto Jan Strouhal
Balkán už není divoký a nebezpečný
Jestli letos míříte do Chorvatska, určitě jeďte a užijte si to. Pokud ale chcete zažít zcela odlišnou dovolenou, poznat nové okolní kraje, do kterých jste se možná pod mediální masáží trochu báli podívat, zkuste si tam letos udělat alespoň krátký výlet.
Poznáte nejen jiné přírodní scenerie a mentalitu lidí, ale hlavně pocítíte rozdíl oproti zprofanovanému Chorvatsku, kde kdo z Čechů nebyl, jako by snad nežil. A je fakt, že ty ostatní země potřebují peníze daleko více než v mnoha ohledech přebujelé Chorvatsko.
Hezkou dovolenou.
