Za poslední dekádu se Gruzie změnila z místa, kam vyrážejí jen odvážní batůžkáři, na trendy destinaci, kam může vyrazit každý. Pořád si ale tahle země na rozhraní jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie udržuje lehce tajemnou auru, kde budete mít ještě dlouho co objevovat.
Přestože hlavním městem je krásné starobylé Tbilisi, nejčastěji se o Gruzii mluví v souvislosti s kulturním a ekonomickým centrem Batumi. Leží na pobřeží Černého moře, a tak se sem zhruba od května jezdí i za odpočinkem na plážích s půvabným černým pískem. Turisticky je třetí největší gruzínské město přitažlivější i kvůli jeho rychlému, i když trochu divokému rozvoji.
Divoký rozvoj Batumi
Poprvé se tu bouřlivě stavělo na přelomu 19. a 20. století, kdy se Batumi stalo důležitým přístavem, další stavební boom přišel po roce 2004. S obrovskými investicemi z Ruska a Turecka se tu stavělo sice rychle a moderně, ale často ne úplně koncepčně.
Právě tehdy vznikl například světoznámý lunapark propůjčující městu jeho typickou siluetu, také ruské kolo nebo vyhlídka Alphabet Tower, z níž toho ovšem kvůli klopeným a špinavým sklům není příliš vidět. S přílivem peněz ze západu vyrostly také mrakodrapy mezinárodních hotelových sítí, jako je třeba Sheraton, velmi neobvyklou oválnou stavbu tu má Marriott.
Velmi unikátní je čerpací stanice, u níž je restaurace McDonald’s. Autorem je místní architekt Giorgi Khmaladze, který za tuto stavbu dostal od prestižního webu ArchDaily ocenění Nejlepší komerční budova roku 2014.
Romantika na náměstí i kolonádě
V roce 2012 se Batumi mohlo začít chlubit první budovou na světě, v jejíž fasádě je zabudované ruské kolo s osmi klimatizovanými kabinkami. Ty ovšem nikdy nebyly uvedeny do provozu, a tak jen shlížejí na staré historické centrum, které ovšem nabízí velmi romantické uličky a půvabné Evropské náměstí lemované zrenovovanými budovami ve stylu Belle Époque.
Procházkou se vydejte až na kolonádu. Můžete si tu odpočinout na pláži nebo se třeba dojímat u pohyblivé sochy Ali & Nino, která symbolizuje nešťastnou lásku ázerbajdžánského muslima a gruzínské křesťanky. Cílem gruzínského umělce Tamare Kvesitadzeho bylo vyzvat k porozumění mezi odlišnými národy.
Pokud se na pobřeží vydáte za setmění, nakonec vás i ona ne úplně povedená, ale v noci krásně osvětlená Alphabet Tower potěší. Spolu se zmíněným ruským kolem září do dálky a vytvářejí nezapomenutelnou atmosféru.
Ráj soukromých apartmánů
Symbolem gruzínské odvahy pustit se do netradiční architektury je třeba i „vlnitá“ stavba na hranicích s Tureckem. I na ní si ale všimnete celkem častého nešvaru – budovy, které stojí klidně jen deset let, často vypadají jako staré desítky let, většinou kvůli špatným návrhům, absenci izolací a použití nekvalitních materiálů.
Přesto si tu i Evropané čím dál častěji pořizují soukromý byt či apartmán, ať už na investici, nebo pro vlastní odpočinek. „Poptávka zahraničních investorů po projektech v Gruzii každým rokem roste. Největší zájem je zatím o Batumi, kde se každý měsíc prodá tisíc apartmánů, což je o 36 procent víc než před rokem,“ popisuje Jaba Phutkaradze, ministr financí provincie Adžárie, jejíž je Batumi hlavním městem.
Proudí sem podle něj peníze z celého světa, nejvíce z Turecka, Ázerbajdžánu, ale také Izraele, Polska, Skandinávie a přidávají se i Češi. „Soustředíme se teď i na další oblasti, jako je přímořské Kobuleti, jehož turistická návštěvnost se meziročně zvýšila o šestadvacet procent,“ dodává.
Pokud byste investici do apartmánu v Gruzii plánovali také, buďte při výběru projektu několikanásobně obezřetnější než doma. Chtějte dopředu vidět nejen samotný projekt, ale i jeho okolí – konkrétně v Batumi jsou kvůli absenci rozumného městského plánování schopní začít stavět třeba jen metr od již stojící budovy. Sousedé si tu občas mohou přes balkon klidně potřást rukama.
Klidnější Kobuleti
V prestižním žebříčku Ease of Doing Business, který hodnotí přívětivost zemí pro podnikatele a který je každoročně součástí zprávy Doing Business Světové banky, obsadila Gruzie v roce 2020 sedmé místo, přičemž Česko skončilo jednačtyřicáté.
Zájem investorů se teď obrací na klidnější Kobuleti, které se také více podobá přímořským střediskům, jak je známe z Evropy. I tady se však pláže odlišují černým pískem, který má dokonce léčivé účinky. Budování tu není tak překotné a začínají se tu objevovat i první pravidla, která dbají na okolní prostředí – developeři například musí zachovat borové háje lemující pobřeží.
Právě tady se v létě otevřel český hotel Magnetic Beach Resort, za nímž stojí skupina První investiční, proto poskytuje nejen příležitost k netradiční a neokoukané dovolené, ale také k investici. Funguje totiž jako apartmánový hotel, do jehož jednotlivých pokojů – apartmánů – může vložit své peníze soukromý investor.
„Majitel nám potom apartmán svěří, my ho pronajímáme jako součást hotelu a také o něj pečujeme. Majitelům proto odpadají všechny starosti, a jen inkasuje provize z pronájmu. Všichni majitelé přitom mají stejné podmínky výdělku,“ popisuje předseda představenstva skupiny První investiční a zároveň provozovatel hotelového komplexu Magnetic Beach Resort Petr Zapletal.
Kutaisi a okolí
Výletním cílem během dovolené u moře i cestách po Gruzii může být město Kutaisi. Jeho katedrála Bagrati spolu s klášterem Gelati je součástí kulturního dědictví Unesco. Centru města dominuje park, nad ním, uprostřed velkého kruhového objezdu, je Kolchidská fontána.
Za vidění stojí i opuštěná nová budova parlamentu v Kutaisi, kterou v roce 2012 nechal postavit prezident Saakašvili, aby decentralizoval moc. Vydrželo to šest let, poté se parlament vrátil zpět do Tbilisi.
Vyrazit odtud můžete třeba také do kaňonu Okatse s mnoha vodopády, visutými cestami i vyhlídkami, nebo do krasového kaňonu Martvili. V nedalekém Tskaltubo pak můžete také obdivovat opuštěnou kdysi opulentní budovu někdejšího Stalinova sanitoria.
Víno v horách
Kromě moře ke Gruzii neodmyslitelně patří také hory a víno. V zimě nabízí Kavkaz perfektní podmínky k lyžování, po zbytek roku tu při túrách obdivujte překrásnou přírodu. Protože z pobřeží je na Kavkaz celkem daleko, zkuste třeba oblast Khulo.
Najdete v ní nejen úžasné výhledy, lokální jídlo a neuvěřitelnou pohostinnost místních, ale také mnoho skvěle vybavených vinařství, a tak můžete požitek z hor spojit s ochutnávkou místní vinařské tradice, která sahá až do doby šesti tisíc let před naším letopočtem.
