Na vinných degustacích a pop-upech, které s přáteli tak rád a často pořádá, by vás možná ani nenapadlo, že by zrovna on měl doporučit, jaké další víno stojí za to ochutnat a co zrovna letí v newyorských, pařížských nebo kodaňských wine barech.
Nejdřív jej totiž uvidíte, jak stojí za dýdžejským pultem a kroutí kontrolery mixáku, aby zpříjemnil atmosféru a houseovými rytmy často i rozvlnil boky návštěvníků.
Čtěte také: Vína, která druží. Jak díky společné vášni vznikly neotřelé degustace
Chyba lávky. Za slupkou dýdžeje se totiž schovává vinař, a hlavně dovozce vína Marko Jelić, který pod značkou WineGeek.cz dodává vína nejen do českých vinných barů, kaváren či bister, ale i do těch nejlepších restaurací oceněných michelinskou hvězdou.
„Nejdřív jsem měl pocit, že firma má rychle růst. Chtěl jsem přibírat kolegy, vytvořit silnou distribuci. To je tak, když kolem vás kamarádi rozjíždejí startupy a růst je hlavním měřítkem úspěchu,“ směje se třiatřicetiletý Marko ve svém malém vinařském království ve středočeském Mělníku, kam se před čtyřmi lety přestěhoval, našel si i menší vinici a nyní mu v jedné z garáží, která mu nahrazuje klasický vinný sklípek, tiše zrají vína různých odrůd a chutí.
„V průběhu jsem si ale uvědomil, že cesta čísel a tabulek není pro mě ta správná. Že úspěch stojí na dobrých vztazích a přátelství s odběrateli i dodavateli, etice a vědomí toho, že co dělám, se mi vždy vrací,“ říká skromný muž a zároveň velký vyznavač a propagátor přírodních, či chcete-li naturálních vín.
Je to jistě i tím, že Marko pochází ze Srbska, kde jeho otec po občanské válce založil vinařství. Dnes tam jeho rodina má asi 20 hektarů vinic s roční produkcí kolem 100 tisíc lahví v závislosti na sezonních podmínkách.
Vinařství bylo dokonce v loňském roce v Srbsku zvoleno nejlepším vinařstvím roku a oceněno za propagaci šetrných postupů a lokálních odrůd. A právě i naturální vína tam Jelićovým v některých sudech dozrávají.
„Při jejich výrobě jde zkrátka o to, co nejmíň pokazit potenciál přírody, využít možností samotného hroznu bez chemického make-upu,“ začíná vysvětlovat.
„Vinice by měla být alespoň v biorežimu, ať už certifikovaném, nebo bez certifikace. Ve sklepě se pak dá říct, že u přírodních vín od fáze hroznu není třeba přidávat vůbec žádná aditiva kromě trošky oxidu siřičitého, který mimochodem má v sobě drtivá většina vín už přirozeně z procesu fermentace, důležité je to s ním nepřehnat,“ popisuje hlavní charakteristiky.
Zářným příkladem jsou přírodní vína od vinaře Jakuba Nováka z Tasovic na Znojemsku, který patří k jednomu za čtyř moravských dodavatelů Marka. Tato vína zrovna během rozhovoru degustujeme. Stejně tak se děje i v newyorském Eleven Madison Parku, nejlepší restauraci světa za rok 2017, nebo v Kodani či Amsterdamu, kde Novákova vína též rozlévají.
Sám Marko další lahve od různých vinařů, jako jsou Von Winning, Claus Preisinger, Radikon, Matassa, Sextant nebo Yann Durieux, v Česku dodává nejen do nejluxusnějších pražských podniků La Degustation Bohême Bourgeoise, Eska, Aromi či barů Bokovka a Vinograf, ale i do menších gastrozastávek v Mělníku, Táboře nebo Písku. Na seznamu odběratelů nechybí ani olomoucký hit Entrée Restaurant.
Marko, který je dnes také jedním z týmu pořadatelů oblíbených wine pop-up akcí pod označením Družstvo, si během pěti let našel síť partnerů vinařů z různých koutů Evropy, nejčastěji pak z Německa, Rakouska, Francie, Slovinska nebo Itálie. Pomohla mu k tomu i studia vinařského oboru na univerzitě v italském Udine.
„Když tam potkáte 18leté kluky, kteří mají za sebou čtyři sklizně a v podstatě jsou připravení sami řídit produkci, je to velmi inspirativní,“ říká. Marko se skrze přátelství začal dostávat k tamním slavným rodinným vinařstvím, od nich zase k dalším a dalším, poznal jejich příběhy a ty vždy i s několika lahvemi přivezl do Česka mezi své přátele. A přes vyšší cenu se po nich hned zaprášilo.
„Dostali vína, která tu nikdo neznal, a navíc s autentickým příběhem – z jakého terroiru ty hrozny vyrostly, jaký má ten vinař charakter a jaké jsou jeho životní postoje, jaká je atmosféra jeho sklepa, zda má vinařova práce přesah na celý region a tak dále,“ vysvětluje. A i pro tento trochu odlišný a nenásilný přístup k prodeji začaly záhy od someliérů přicházet většinou pozitivní reakce.
První dva roky rozjezdu byly hlavně o přežívání, ale dnes už Marko nemusí dělat vinného marketéra a zároveň vozit vína v kufru svého kombíku. Na to už má kamiony, které ročně přes hranice převezou miliony korun – ve víně. V jejich útrobách jsou zejména přírodní vína, která patří k hlavnímu portfoliu WineGeeku. Jejich cena začíná na 200 korunách, za ta dražší ale zaplatíte i tisíce za lahev.
„Je to stále alternativa, vinic producentů naturálních vín je nesrovnatelně méně než klasických, nejde o velkou produkci a výnosy jsou mnohem menší. Proto práce vinaře stojí víc peněz a úsilí.“
I když je chuť přírodních vín pestřejší, pro někoho může být až příliš „jiná“ a intenzivní, a mnoho lidí s k nim proto musí najít cestu. Možná i proto naturální vína tvoří sotva zlomek procenta z celkového trhu, zatímco certifikovaná bio vína mohou dnes podle některých odhadů tvořit až kolem pěti procent světové produkce.
Trend je ale vzrůstající, možná i díky netradičním „oranžovým“ vínům, nad jejichž charakteristickou barvou získanou delší macerací se slupkami se zatím nemálo konzumentů podivuje.
„Do Česka to teprve přichází a mainstream si pomalu zvyká. Dokonce i v otevřenějším Rakousku byl před dvěma lety poprask, když se tam nejlepším vinařem roku stal producent právě naturálních vín Christian Tschida z Burgenlandu, který byl slavnější v USA či v Kodani než doma,“ vzpomíná Marko, který právě na dánské hlavní město nedá dopustit.
„Kodaň je dnes novou Mekkou moderní gastronomie, která by měla být pro ostatní příkladem v trvalé udržitelnosti a ohleduplnosti ke všemu a všem. Důraz na lokální a sezonní suroviny, odpovědný přístup, ideálně si vše pěstovat, nakládat nebo kvasit sami, spokojení zaměstnanci… V tamních podnicích je vlastně těžké si objednat jiné víno než naturální, a právě Tschidova vína na lístku špičkové restaurace proto málokdy chybí,“ dělí se o zkušenosti.
I když v portfoliu WineGeeku nenaleznete například sladká vína, není to tak, že by Marko bral ta naturální jako nějakou mantru. V byznysu i v životě totiž prosazuje, a hlavně praktikuje lidský přístup.
„Co mi chutná a co sám rád piju, to prodávám těm, kdo projeví zájem, a velmi rád jim k naturálním vínům a celé filozofii povím víc, ale jistou dobu už nikoho o ničem nepřesvědčuji, protože bioelitářství je celé věci jen na škodu a nepovažuji ho za pozitivní,“ říká.
„Nehodnotím nikoho za to, že pije víno konvenčních značek nebo stáčenou Pálavu. Pokud mu takové víno udělá radost a pokud mu to chutná, je to úplně v pořádku a je to jen jeho věc,“ uzavírá.
Foto: Jan Strouhal
