Poslední vlak tu zastavil téměř přesně před deseti lety. Už několik týdnů má však bývalá budova nádraží Bubeneč a vyhlášená nádražní restaurace nové poslání. Pod dozorem Martina Kontry, Richarda Preislera a Martina Krba tu vznikla Stanice 6. Místo, kde už dnes funguje bar, půjčovna kol, galerie a v budoucnu přibude i bistro nebo netradiční gym.
To datum si Martin Krb pamatuje přesně: 28. srpna 2014 zastavil na nádraží Praha-Bubeneč vůbec poslední vlak. Sto šedesát let od spuštění provozu ztratilo druhé nejstarší pražské nádraží svou primární funkci, kterou převzala nedaleká stanice Praha-Podbaba.
Vyhlášená nádražní restaurace, jež mezi místními patřila k vyhledávaným lokálům nejen díky pivu, sice zůstala otevřená, přesto bylo jasné, že napůl opuštěná budova, kolem které dodnes jezdí vlaky, bude do budoucna hledat nové využití.
Proto v roce 2019 vypsala městská část Praha 6 výběrové řízení na provozovatele, který by zrekonstruované dvoupodlažní budově z konce devatenáctého století vdechl nový život. V soutěži zvítězil tým složený z Martina Krba, Martina Kontry a Richarda Preislera.
Poslední dva zmíněné provozovatele pražská kulturní scéna zná moc dobře. Martin Kontra, původní profesí novinář dlouhodobě působící v Respektu, založil v roce 2010 společně se svou tehdejší manželkou legendární komunitní cyklistickou dílnu a kulturní prostor Bajkazyl a dnes se angažuje v hudebních projektech Altenburg 1964, Bike Jesus nebo Fuchs2.
Richard Preisler, zakladatel a majitel marketingové agentury Revolta, stojí za projekty Dvojka nebo Šachta. Pod platformou Re_place společně rozjeli konverzi podchodů na křižovatce Vltavská (V7_underground) a podnik Bike 7. Před několika týdny na seznamu lokalit, kterým se malý tým snaží najít novou funkci, přibyla Stanice 6, vzniklá právě na místě bývalé nádražní budovy.
Jak došlo ke spojení s posledním ze tří provozovatelů, s Martinem Krbem? „Celé to vzniklo spontánně jednoho večera na Letní Letné. Potkal jsem se tam s Richardem, u piva jsme se bavili o tom, co zrovna děláme, a on mi nabídl, ať se k nim do tohoto projektu přidám,“ říká muž působící jako jednatel společnosti Biesterfeld Silcom.
Na tomto místě se sluší poznamenat, že všichni tři zmínění – Martin Kontra, Richard Preisler i Martin Krb – jsou spolužáci z pražského gymnázia Na Vítězné pláni. „Já jsem chodil do céčka, kluci jsou z béčka. Všichni jsme se ale potkávali na tělocviku, který měly všechny třídy společně,“ vzpomíná Martin Kontra a osvětluje tak ono spojení.
S provozovateli nového kulturního centra sedíme na místě, kde dříve stála vzpomínaná nádražní restaurace. Dnes tu najdeme bar, který by do budoucna mělo doplnit i bistro. Ve vedlejší místnosti, původní nádražní čekárně, už několik týdnů funguje půjčovna kol a improvizovaná sportovna s pingpongovým stolem.
Foto Stanice 6
Foto Stanice 6
Galerie v druhém patře budovy
Foto Stanice 6
Bývalá čekárna se proměnila ve společenský prostor a půjčovnu kol
Přijde vám spojení gastronomického provozu a neformální sportovny zvláštní? Podle provozovatelů jde přitom o důvod, který jim vyhrál vzpomínané výběrové řízení.
„Sport jsme sice tehdy ještě tolik neakcentovali, myslím ale, že jsme byli jediní, kdo s ním v prostorách budovy vůbec nějak počítal,“ říká Richard Preisler k soutěži, do které se přihlásilo přes padesát subjektů, včetně provozovatelů nedalekého kulturního a komunitního centra Klubovna.
„Za covidu jsme dělali na projektu holešovických podchodů V7_underground (dnes místo funguje jako skatepark, pozn. red.) a došlo nám, jak je pro nás sport vlastně důležitý,“ říká Martin Kontra k rozhodnutí vedle bistra, galerie a v budoucnu i malé hudební scény zařadit do výčtu nabízených aktivit Stanice 6 i pohyb.
Kde dříve stála pokladna na lístky, dnes visí trojice kol z devadesátých let, která si mohou zájemci půjčit, projet je a zkusit si, jak fungovalo neindexované řazení. A v místnosti, kde je dnes pingpongový stůl, by do budoucna měl být trenažér, boxovací pytel a jiné pomůcky na cvičení.
Stanice 6, na jejíž podobě spolupracoval například i designér Henry Wielgus nebo vizuální umělec Jan Poš, nabízí také galerijní prostory, kde by se v průběhu roku mělo pod vedením kurátora Lumíra Nykla vystřídat hned několik výstav.
U příležitosti otevření nového kulturního centra, které proběhlo na desáté výročí konce provozu nádraží, tedy 28. srpna 2024, tu byla uvedena výstava umělce a pedagoga pražské Akademie výtvarných umění Juliuse Reichela a výtvarníka Roela Jeroena van der Lindena.
Oba výtvarníci se mimochodem podíleli na podobě čekárny, kterou zdobí pestrobarevný nástěnný dekor. „Všechno, včetně výmalby, vznikalo během srpna, kdy jsme dostali zrekonstruovaný prostor k dispozici,“ vzpomíná Richard Preisler při prohlídce objektu z pera architektů Ondřeje Tučka a Jana Bintera.
Foto Stanice 6
Foto Stanice 6
Foto Stanice 6
„Byl to klasický popupový adrenalin plný fuckupů, kdy se téměř všechno kvůli časovému presu zdražovalo. Vše bylo perfektně proti nám, ale myslím si, že jsme jako tým obstáli,“ dodává k přípravám prostor Martin Kontra.
Ty zatím fungují v provizorním režimu, už teď tu ale můžete pozorovat vlaky z bezpečného útočiště, dát si pivo nebo limonádu, nahlédnout do galerie, půjčit si vintage kolo či si zahrát ping-pong.
Prioritou číslo jedna však zůstává bistro, které by provozovatelé rádi spustili co možná nejdříve. „A pak asi dalších tisíc malých věcí, které vy jako návštěvník neuvidíte, ale jsou ještě třeba dodělat, aby vše fungovalo tak, jak si představujeme,“ dodává Martin Kontra.
Když se provozovatelů ptám, zda nevidí možnou konkurenci v nedávno znovuotevřeném prostoru Staré čistírny odpadních vod v Bubenči, kterou nově provozuje Petrohradská kolektiv, kroutí hlavou.
„Je to zcela jiný druh provozu. Nejsme konkurence, my tu nebudeme dělat mejdany pro 1500 lidí. Myslím, že naší hlavní devízou by mohla být právě variabilita. Anebo vlaky. Ideově jsme nejblíže dejvické Klubovně. Jen jsme taková Klubovna pro starý,“ míní Martin Kontra.
Prostor mají provozovatelé pronajatý za výhodných podmínek (nájem činí sto tisíc za rok) na deset let. V budoucnu by tu kromě výše zmíněného měly probíhat i koncerty, workshopy, debaty či jiné kulturní akce. Než se tak stane v plném rozsahu, doporučujeme využít poslední teplé dny k trainspottingu na peroně.
