Po čtyřech sériích skončil na HBO mimořádný počin s názvem Boj o moc. Nejedná se o konec uspokojivý, ale takové jsme si v seriálu odvykli vídat. Úspěch tu šel vždy ruku v ruce s budoucím zklamáním. Nikdo nedostal, co chtěl, a patriarcha se někde vzadu v pekle směje.
Text obsahuje spoilery k celému seriálu.
Boj o moc byl velmi specifickým druhem zážitku. Leckoho může rovnou odradit, že by se měl dlouhé hodiny dívat na nechutně bohaté lidi, kteří se trápí maličkostmi, jejichž dopad na reálný svět je těžko představitelný. Je to fascinujícím a otravným aspektem tohoto seriálu.
Jeho postavy jsou z podstaty nesympatické a své neštěstí z velké části přináší samy na sebe svými činy. Každý ze sourozenců Royů by mohl kdykoli odjet ve Ferrari a začít nový život, naplněný tím, co jí nebo jemu dává smysl.
Ale nikdo to neudělá. Všichni jsou duševně v područí svého otce Logana Roye (Brian Cox), který před jejich narozením vystavěl obrovské mediální impérium a od prvního dílu hledá mezi svými dětmi dědice, který by byl jeho následovníkem.
Ostatně tak to zní v originálním názvu, Succession, tedy Následnictví v doslovném překladu. Název by to ale sám o sobě nebyl v češtině tak atraktivní, a tak se zvolil Boj o moc. To je sice na první dobrou senzacechtivý titul, ale vlastně je docela přesný. Protože pokud Royové bojují o něco jiného než o moc, tak o co?
Seriál nám představí čtyři sourozence, Kendalla (Jeremy Strong), Romana (Kieran Culkin), Siobhan (Sarah Snook) a nevýrazného, ale paradoxně nejstaršího Connora (Alan Ruck), který je natolik nevyzrálý a místy vyloženě hloupý, že ve všech ohledech zazdí absolutní nekompetentnost zbytku party.
S přibývajícími díly přitom přestává být důležité, kdo po otci usedne do křesla velícího jeho mediálnímu korporátu. Mnohem víc nás zajímaly vztahy mezi jednotlivými postavami a jejich individuální trápení. Vždy do velké míry tvořená tím, jak je Logan vychoval.
Boj o moc se tak čím dál víc stával seriálem o traumatu a tom, jak transformuje lidi, kteří si jím prošli, než o nějakém následnictví. Patologická touha po moci začala dávat bolestný smysl v momentě, kdy nám došlo, jak moc se trápí naši titulní hrdinové, kteří touží po alespoň malém kousku kontroly nad firmou.
A tím pádem miniaturním množství uznání od otce, který jim lásku nikdy neprojevil, ale jednoho dne by ji přece mohl vyjádřit.
V přeneseném slova smyslu se tak Boj o moc stal v posledních dvou sériích především sofistikovaným dílem, které ukazovalo, jak nám naše rané zkušenosti z dětství určují naši budoucnost. Nejvíc je to vidět na Shiv, která na rozdíl od svých bratrů na začátku poslední řady má relativně funkční manželství s Tomem (Matthew Macfadyen).
Ale to, jak ji otec vychoval, ji konstantně nutí přehodnocovat, co je láska a jestli ji má. Kompenzuje si ten pocit nemilovatelnosti a až podezřele velké vřelosti od Toma celou řadou milostných afér, aby byla vždy v pozici moci.
Vždy může říct, že má víc lásky, ať už to znamená cokoli. A ať už pochází od kohokoli. V klíčovém momentu poslední série ji její manžel o samotě konfrontuje: „Dal jsem ti nekonečné množství náklonnosti a tobě to nikdy nestačilo, protože jsi rozbitá.“
V celé sérii jejich vzájemných brutálních urážek by se tahle věta mohla ztratit, ale byla by to interpretačně škoda. Nejen Shiv, ale všechny děti Logana Roye takové jsou. Rozbité… A naučené, že láska se buď tvrdě dobývá aktivní snahou a profesní excelencí, nebo vůbec neexistuje. Nikdo podle nich nemá někoho rád jen tak. Musí se něco nabídnout na oplátku. Nějaká nebývalá kvalita.
Ještě než něco takového Tom řekne, zazáří poprvé za dobu seriálu v druhém dílu finální řady nejstarší sourozenec, tedy Connor. Od kterého by to nikdo nečekal, a proto je možná Boj o moc tak dokonalý kus současného umění. Tedy proto, že neustále překvapuje a nezapomíná ani na své marginální postavy.
Connor se pak vyjádří takto: „Výhoda toho mít rodinu, která tě nikdy nemilovala, je, že se naučíš lásku nepotřebovat. Je to jako superschopnost. Pokud se moje snoubenka nevrátí, zvládnu to. Pokud se vrátí jen kvůli penězům, zvládnu to taky. Nepotřebuju lásku.“
Milovat ve světě Boje o moc znamená prohrávat. To hlavní je mít vždy víc, než má soupeř, a pokud je to rodina, tak platí to samé, ne-li dvojnásobně. Rodina totiž je soupeř. Už jenom proto, že jsou to lidé nám velmi blízcí, a o to více nebezpeční. Můžou udeřit tam, kde jiní ne, protože toho o nás tolik nevědí.
Právě proto tolik zabolí Romanův komentář k bratrovi Kendallovi v závěru posledního dílu, když zpochybní jeho děti jako opravdu jeho děti. Moc dobře ví, že Ken je neplodný, a tak jsou adoptované, nebo výsledkem umělého oplodnění, ale stejně bodá, i když bratra miluje.
Miluju vás, děti, ale nikoho z vás nedokážu brát vážně.
Zvláštní charakteristikou všech sourozenců je fakt, že nikdo z nich doopravdy neví, co by s takovou mocí udělali, kdyby se náhodou stali šéfy mediálního obra, kterým je firma jejich otce. Všichni o tu možnost bojují, ale nikdo netuší, jak onu komerční společnost posunout dál.
Místy padají velmi abstraktní a ve skutečnosti nezajímavé nápady, jakých za hodinu přistane na Twitter tisíc. Ale ve výsledku se zdá, že jejich otec, Logan, má pravdu, když o svých potenciálních následovnících prohlásí: „Miluju vás, děti, ale nikoho z vás nedokážu brát vážně.“
Otázka, proč se dívat několik desítek hodin na víceméně zlé a rozmazlené děti Logana Roye, pulzuje celým příběhem, ale po pár epizodách je jasné, že fascinace jimi nevychází z jejich bezbřehého bohatství, ale z jejich absolutní neschopnosti být šťastní, ať už se stane cokoli.
Ve finální epizodě, ještě než se vše rozpadne na kusy, přislíbí Shiv a Roman svému staršímu bratrovi Kendallovi, že ho podpoří jako nového vedoucího firmy. A poprvé za celou dobu vidíme jeho upřímný a skutečně nadšený úsměv. Jeho sourozenci jsou stejně překvapení jako my, diváci, že je toho schopný.
Všichni tu měli šanci na šťastný život, ale nikdo z nich se nedokázal oprostit od představ otce o tom, kým mají být. Jakýkoli projev emocí pro Logana byl smutným přiznáním, že nejsou siláci jako on. Tím se Boj o moc hlásí k velkým kulturním eposům o mužích, kteří na svých ramenou bez pomoci kohokoli vybudovali impérium.
Jako je Až na krev nebo knihy Ayn Rand a třeba její Atlasova vzpoura. Kapitalistická představa, že navzdory všem dobudeme náš sen, ať už kvůli tomu umře kdokoli. Boj o moc je mnohem zajímavější, protože se víc zaobírá odkazem, který takový přístup k životu zanechá, než samotnou cestou k dominanci.
Možná že Logan pokořil svět, ale jeho dospělé děti se ho teď bojí, protože jediné, co jim ukázal, je nadvláda nad tím druhým. Láska v otcově pojetí znamená klečet na těle slabšího. A možná i proto si v průběhu seriálu najde mladší partnerku.
Jednodušeji se mu s ní manipuluje než s někým sobě rovným. Charakteristická vlastnost mnohých randících podnikatelů a celebrit i třeba u nás v Česku.
Loganovi synové Kendall, Connor a Roman v jeho šlépějích kráčí a cítí tuhle toxicky maskulinní potřebu podrobit si svět. Ani jeden neví, co by s tím „světem“ dělali, kdyby se to povedlo, ale zase vědí, že by tátu potěšilo, kdyby ho měli v rukách.
Shiv na rozdíl od nich působí schopněji, a možná proto schytává větší nenávist od fanoušků, protože do ní prostě nevidí.
Spousta lidí v jejím případě dokonce mluví o (u seriálů velmi přítomném) šovinismu. Na rozdíl od bratrů se naučila, že jediná možnost, jak přežít, je své emoce schovávat. Trápit se, ale jen potají. Což její sourozenci neumí, a možná proto se nám jako divákům na ně napojuje lépe. Jsou transparentní. Jsou viditelně zoufalí.
V závěrečné epizodě se rozhodne, kdo nakonec bude držet otěže nad monumentální mediální firmou. Geniálním tahem tvůrců byl fakt, že to po celou dobu nepůsobí jako velkolepé finále, ale jako standardní procedura korporátu s pár kravaťáky a pár ženami v kostýmu, které se víc než cokoli těší na cigaretu u kafe v poledne.
Kromě nervózních sourozenců, kteří událost pochopitelně prožívají, hlavně chtějí všichni odejít a dělat si své věci.
Nejlepším příkladem této byrokratické kultury je scéna, ve které Kendall po celoživotní prohře, kdy ztratil úplně vše, na čem mu záleželo, odjíždí sám s vážnou hudbou ve výtahu pryč z kanceláří. Bytostně cítíme, že je na nejnižším bodě, co kdy byl. Ale ve spěchu k němu naběhne jeden z pracovníků a společně pak ve výtahu jedou dolů.
Vstříc Kenově hanbě a pravděpodobně zase blíž k sebevražedným tendencím, které ho provázejí. A pro toho muže v košili k dalšímu dni v práci, kdy zrovna musí naskenovat nějakou smlouvu, co zrovna spěchá.
Kancelář se neptá, kdo si zrovna zničil život, ani jestli se chceme zabít. Jenom se ptá, jestli lidi stíhají doklikat excelovou tabulku, než bude konec pracovního dne.
Na finále Boje o moc je nádherné to, jak podkopává veškerou předešlou snahu postav stát se důležitými. Ukazuje, že to, co bylo opravdu hodnotné, všichni sourozenci dávno měli. Ale pak to zničili tím, že chtěli víc. Na konci seriálu mají mnozí z nich míň než v pilotní epizodě.
Kendall měl krásnou rodinu s Ravou, o které vždy snil, ale chtěl tento svazek údajně ještě zabezpečit silnější pozicí v otcově firmě. A tím vše zničil.
Shiv měla manželství s Tomem, ale nedokázala si ho vážit, když se k ní choval hezky, protože tak mechanismy lásky v rodině Royových nikdy nefungovaly. A tak ho dokázala milovat až v době, kdy začal být agresivní. A on k ní skrz to ztratil důvěru.
Roman zažil lásku s Gerri, ale přišel o ni, protože i k ní potřeboval souhlas otce. A ten mu souhlas nedal, protože byla starší. Konec příběhu. Connor asi jako jediný od zlovolného vlivu táty unikl, protože si přiznal, že jeho požadavky nikdy nesplní. Ale pak se chtěl pošetile stát prezidentem Spojených států.
Logan Roy umře hned ve třetím dílu finální řady. Nezajímavě, tiše, mimo obraz. My jako diváci tak pochopíme, že byl prostě jenom člověk. Se všemi chybami a slabostmi, které se s lidskostí pojí. Jeho děti se s tímto faktem srovnávají celý zbytek seriálu, protože pro ně znamenal všechno.
A pokud ne všechno: proč strávili svůj kompletní dosavadní život snahou ho potěšit? Boj o moc byl nakonec seriál o snaze najít lásku, a dokonce o tom ji dostat, ale nevědět, jak s ní pak naložit, protože jeho hrdinům byla celý život odpírána.
