Na první pohled byste tenhle film pravděpodobně zavrhli jako další generický, zaměnitelný duchařský horor, kterých se pro potěchu teenagerů ročně vyrojí někdy i desítky. Jenže ukázka na krvežíznivou novinku Zhoubné zlo mate tělem a prodává trochu jiný film, než v kině nakonec uvidíte. Naštěstí. Pamatujete si třeba na trailer na film matka! Darrena Aronofskiho, který vůbec nenaznačoval, že se výsledek zvrhne v biblickou alegorii? Zhoubné zlo se svlékne z kůže podobně, akorát odhalí něco mnohem brakovějšího.
Snímek natočil režisér James Wan, aktuálně jeden z nejpevněji etablovaných hollywoodských tvůrců, který po sérii Rychle a zběsile nyní obhospodařuje miliardové komiksové adaptace Aquamana. Hlavně je ale známý jako konstruktér hororových sérií Saw, Insidious nebo V zajetí démonů. Zvláště díky třetí zmiňované franšíze se zavedl jako mistr mrazivě vyšponovaného, chirurgicky přesně kontrolovaného děsu, který ale okamžitě vyprchal, když režii letošního pokračování přenechal někomu jinému. Jenže ani novinka, kterou právě představil, nepůsobí, jako kdyby ji natočil on.
První část snímku ještě trochu povědomě rozprostírá plíživou, precizně rytmizovanou hrůzu skrze zlověstné pohyby kamery, jakmile v rozlehlém domě začne působit jakási zlovolná entita, která ovládá elektřinu. Madison (Annabelle Wallis) má už tak dost starostí s násilnickým manželem, který nenese dobře, že žena už několikrát potratila, když její sny ovládnou vize brutálních vražd, jejichž pachatel nepůsobí jako z tohoto světa. A zdá se, že má políčeno na několik konkrétních osob z Madisoniny minulosti.
V tuto chvíli je asi nejlepší přestat posouvat se po dějových zákrutách a doporučit vám, abyste Zhoubné zlo prožili v nevěřícném úžasu sami. Pokud ale budeme pokračovat bez spoilerů, tak vězte, že Wan začne hrůzu postupně stále častěji ředit bizarní detektivkou, a hlavně zcela překotnými, nestoudně zábavnými zvraty, které na současné scéně nemají obdoby. O jakém filmu můžete říct, že si při jeho sledování vzpomenete na Kill Bill, Harryho Pottera a Kámen mudrců (!) nebo dědictví italského žánrového hybridu zvaného giallo?
Tenhle film se (doslova) radostně pere jak sám se sebou, tak s diváky. Očividně byl po údajně katastrofálních testovacích projekcích přestříháván, navzdory čemuž jsou v něm občas herecké výkony tak ploché, jako jsou díry v logice jednání postav hluboké. Jo, budete se asi dost často smát, což byl v těch nejvypečenějších pasážích z ženské věznice nebo policejní služebny očividně záměr. Přesto to všechno záhadným způsobem funguje a působí zcela unikátně živě.
Po ospalém létě s unifikovanými hollywoodskými blockbustery a marvelovkami, které reálně zapomenete tři minuty po promítání, je Zhoubné zlo vlastně osvěžujícím zážitkem. Působí, jako kdybyste odněkud vylovili véháesku, zašantročenou ještě někdy v devadesátých letech, restaurovali ji skrze moderní triky včetně specifické choreografie akčních scén a poslali ji beze studu a soudnosti do kin. V těch amerických sice finančně propadl, přesto se zdá, že chytá druhý dech skrze vyhrocené reakce diváků na internetu. Tak snad bude Zhoubné zlo metastázovat ještě dál.
