Ladislav Kulíšek vždycky věděl, že chce být úspěšný a bohatý. A chtěl toho dosáhnout i za oceánem, kam přijel po vysoké škole. Povedlo se mu to. Dnes vlastní na Manhattanu tři luxusní restaurace, které mají každý večer plno a měsíčně mu vydělávají skoro půl milionu dolarů.
Cesta k úspěchu nyní třiačtyřicetiletého muže původem z Mikulova ale nebyla krátká ani přímá. Vedla přes práci na stavbách, utírání stolů, stánek se smaženými kuřaty a jeden nepovedený podnik.
Než v New Yorku otevřel svou první vinárnu a restauraci s italským jídlem La Cava, trvalo to 12 let. Pak se to ale zlomilo a La Cavu následovala tapas restaurace a vinárna Vella a cocktail a tapas bar Bazár. Ten na svém oblíbeném Manhattanu otevřel před půl rokem.
Čtěte také: Z Hradiště do New Yorku. Češka, která v Americe navrhuje kuchyně za miliony
Tapas a coctail bar Bazár
„Do Ameriky jsem původně nechtěl, ale přítelkyně mě tehdy přemluvila, a tak jsme si řekli, že pojedeme na půl roku. A i když s inženýrským diplomem, lepší práci než na stavbě mi nikdo nedal,“ vzpomíná Kulíšek, jehož půlrok se nakonec změnil na 18 let.
První rok zkoušel pracovat na stavbách, ze všech zakázek ho ale vyhazovali, protože byl až příliš pečlivý a schovával všechny šrouby. A nedařilo se mu ani při asfaltování silnice, kterou místo toho, aby ji uhlazoval, shraboval.
„Řekl jsem, že na to máme u nás v Česku jinou tyčku a že to děláme naopak,“ směje se dnes ve své první vinárně La Cava, kterou otevřel kvůli své lásce k vínům a vzpomínce na vinařské oblasti v Mikulově, odkud pochází.
Ladislav Kulíšek před vinárnou a restaurací La Cava
Ještě při práci na stavbě si začal dělat barmanský kurz a pracovat na polské diskotéce. A právě když míchal asi tisící Sex on the Beach, vzpomněl si na jednu věc ze svého rodného Mikulova – stánek s grilovanými kuřaty, který do města přijížděl každou sobotu a neděli.
„Tak jsem zavolal do Valašského Meziříčí, aby mi takovou maringotku podle mého návrhu postavili. Dopravil jsem ji do Ameriky, ale pak jsem bohužel zjistil, že nevyhovuje americkým standardům a nemůžu ji registrovat,“ vzpomíná Kulíšek, který aby mohl maringotku dopravit do Brooklynu na populární Brighton Beach vedle dalších stánků, musel pokaždé na karavan dát značku z auta.
Tenhle první byznys pod příznačným názvem „GoGo Chicken“ ho vyšel téměř na milion korun. Bohužel, jeho kuřata si Američané neoblíbili, a když mu nakonec maringotku ukradli, řekl si, že to zabalí a jede zpátky do Česka. A to nevěděl, že tenhle moment zažije ještě jednou.
Maringotka s grilovanými kuřaty
„Už jsem se díval na letenky, ale pak mi to nedalo. Nechtěl jsem se vzdát,“ říká Kulíšek, který začal pracovat jako pomocný číšník a začal objevovat, že je „English breakfast“ čaj a „doggy bag“ znamená zabalit s sebou.
Z pomocného číšníka se postupně vypracoval až na barmana luxusní restaurace v Central parku, a i přesto, že měl slušný plat a ostatní číšníci v ní pracovali v průměru 20 let, on čím dál tím víc přemýšlel o vlastním podniku.
Říká totiž, že už jako malý věděl, že to chce v životě někam dotáhnout a žít život v luxusu. „Ještě za minulého režimu jsme jezdili s rodiči do Rakouska, a když jsem tam viděl ty sladkosti v krásných a barevných obalech, týden jsem z toho nemluvil,“ směje se.
Bazár
Svůj první bar Club21 otevřel v Queensu, kde z obyčejné československé klubovny vybudoval bar, do kterého se o víkendech stály fronty a který se stal známým meeting pointem lidí z východní Evropy.
„Původní majitel se toho chtěl zbavit a čím dál tím víc lidí mi říkalo, že bych si ten prostor měl vzít a něco s ním udělat. Tak jsem vyhodil Dostihy a sázky a flašky s jmenovkami, zařídil jsem licenci na alkohol, přebudoval celý bar a koupil točité olověné schody a vybudoval místo pro dýdžeje,“ vzpomíná Kulíšek, který měl v hlavě ale pořád svůj velký sen – otevřít bar na Manhattanu.
S prvním podnikem mu to ale nevyšlo, protože ho jeho společník podvedl a z baru nakonec nic nebylo. „Vybudoval jsem to tam od podlahy a ztratil tím půl roku života. To byl druhý moment, kdy jsem si říkal, že to vzdávám,“ říká Kulíšek, kterému se ale vzápětí ozval bývalý manažer z restaurace v Central parku a záhy spolu rozjeli La Cavu, na jejímž úspěchu vystavěl další dva podniky.
Místo i celý koncept restaurací si Kulíšek hledá a vymýšlí sám, od jídelníčků a vín po kompletní design, a říká, že je tam, kde je, právě díky té dlouhé cestě, kterou si prošel.
„Musel jsem zjistit, jak to v Americe funguje. Že si nikdo nekoupí celé kuře a nebude ho jíst na tácku. Musel jsem zjistit, jak se v restauracích mluví, a taky to, jak má vypadat čistý stůl. Když tohle přeskočíš, nemůžeš otevřít dobrou restauraci,“ je přesvědčený.
