Nevíte v adventním čase, kam dřív skočit? Možná oceníte tip, jak se na okamžik zastavit, spočinout, zkrátka jen tak být. Zeptali jsme se českých spisovatelů a spisovatelek, ale také básníků a překladatelů, jaké kontemplativní čtení by čtenářům a čtenářkám Forbes Life doporučili v předvánočním týdnu. Teď už se stačí jen začíst.
Kateřina Tučková
Spisovatelka, kunsthistorička a kurátorka, mimo jiné autorka románů Bílá voda, Žítkovské bohyně či Vyhnání Gerty Schnirch.
Pro ty, kdo by si o vánočním čase chtěli dopřát duchovní čtení, mám dva tipy: historický román s příměsí mystiky a napětí od mladé spisovatelky Sáry Zeithammerové nazvaný Svatá pojednávající o zjevení Panny Marie, které se odehrálo v devatenáctém století na Broumovsku.
A kdo by se chtěl o svátečním čase duchovními věcmi zaobírat hlouběji, tomu bych ke čtení navrhla fakty i myšlenkami nabitý rozhovor Markéty Pilátové s husitskou farářkou Sandrou Silnou se jménem Po stopách divokého Boha, který bezpochyby vtáhne i čtenáře stojící vně tradičních náboženských kruhů.
Foto Mlafá fronta
Foto Euromedia Group
Petr Onufer
Anglista, redaktor nakladatelství Argo. Pracoval na knihách Dana Browna včetně nejnovější Tajemství všech tajemství, z překladů mu vyšla třeba Kniha haiku Jacka Kerouaca.
Ze srdce bych doporučil román Úder na hlavu od americké autorky Rity Bullwinkelové, vydaný v naší prestižní edici AAA ve vynikajícím překladu Olgy Bártové. Kniha je zasazena do dvoudenního mistrovství USA v boxu dorostenek, každá kapitola přitom odpovídá jednomu zápasu turnajového „pavouka“.
Taková struktura se snad může zdát samoúčelně efektní, autorka s ní však pracuje přímo mistrovsky; až básnickou naléhavost „utkvělých obrazů“, silných momentek z jednotlivých zápasů, kombinuje s flashbacky z minulosti boxerek či výhledy do jejich budoucnosti.
To vše prezentuje mimořádně suverénním jazykem: její líčení značně brutální aktivity, jíž je závodní box, se paradoxně vyznačuje zvláštní něhou a empatií; jako by spíše než o vyprávění z dvoudenního boxerského turnaje šlo o jednu velkou báseň v próze, věnovanou univerzálním otázkám identity, smyslu lidské existence a hledání sebe sama.
Foto Argo
Jiří Hájíček
Spisovatel, básník a textař písní, mimo jiné autor románů Rybí krev, Dešťová hůl či Drak na polní cestě.
Já velice rád rozjímám nad krásnou antologií tradičních japonských haiku, která má název Chrám plný květů. V překladech Antonína Límana jsou zastoupeni klasici žánru jako třeba Macuo Bašó, Josa Buson nebo Kobajaši Issa. Knížka je krásná i výtvarně, jako ostatně všechny publikace nakladatelství DharmaGaia, takže je požitek jí listovat.
Haiku představuje minimalistickou formu poezie, sedmnáct slabik ve třech řádcích. Předpokládá od čtenáře fantazii, vcítění a zkušenost – řekl bych čtenářskou i lidskou. Pak může těch několik málo slov zarezonovat a vyjevit přesah a hloubku, zklidnit mysl. Vždyť haiku často psali v Japonsku buddhističtí mniši a zenoví mistři.
Foto DharmaGaia
Petra Dvořáková
Spisovatelka a scenáristka. Publikovala například romány Já jsem hlad či Dědina nebo novelu Vrány.
Pro tento předvánoční čas doporučuji knihu Haruki Murakamiho Konec světa & Hard-boiled Wonderland. Je to fascinující, trochu fantaskní příběh o tom, co znamená vzdát se svého stínu. O ztrátě identity a svobody a o tom, že skutečné světlo zahlédneme právě díky tomu, že porozumíme i vlastním temnotám.
Foto Odeon
Emma Kausc
Spisovatelka a básnířka. Za svůj loňský románový debut Narušení děje obdržela Cenu české literární kritiky.
V knize široce rozkročené mezi několika žánry může čtenář najít útěchu v pomalém tempu příběhu a opatrném ohledávání velkých otázek. Povznesení Martina MacInesse se z hlubin vydává do Vesmíru a připomíná provázanost života na planetě i mimo ni. Anomálie i pečlivě budované zvraty určitě nadchnou nejen fanoušky Interstellaru nebo humanistického sci-fi z pera Teda Chianga.
Foto Host
Julie Nováková
Autorka sci-fi, fantasy a detektivek. Vyšly jí romány jako Zločin na Poseidon City, Prstenec prozření či Hvězdoměňci a mnohé další.
Poslední siréna, novinka finské autorky Iidy Turpeinen, je melancholické čtení; připomíná nám to nejhorší i nejlepší v nás a nutí nás k zamyšlení nad vývojem našeho vztahu k přírodě. Z příběhu titulní „poslední sirény“, vyhynulého korouna – obří mořské krávy –, se odvíjejí lidské příběhy nejen o touze po poznání a objevování.
Autorčin styl je až poetický a zachovává si od postav odstup, ale současně je dovede vykreslit v jemných detailech. Tato novinka severské literatury do škatulky kontemplativního čtení spadá dokonale.
Foto Paseka
