Tadeáš Podracký je jedním z mála tuzemských designérů, kteří pravidelně prezentují svá díla na uznávaných veletrzích po světě. A i když tvoří v Praze, funguje vně místní designérské scény. Proč je pro umělce jeho formátu důležité galerijní zastoupení v cizině? Jak dlouho v jeho ateliéru vznikají originální skulpturální objekty? A jak fungují jeho „inteligentní ruce“?
Ve třetím patře bývalé mezinárodní telefonní a telegrafní ústředny na pražském Žižkově je i s pomalu se blížícím jarem chladno. Když proto s designérem, sochařem a umělcem Tadeášem Podrackým usedáme po prohlídce jeho velkého ateliéru k rozhovoru, volíme strategické místo u malého radiátoru umístěného uprostřed místnosti poblíž vstupu.
Na podlaze jsou zbytky barevného roztaveného plastu, s nimiž pětatřicetiletý designér pracoval zejména v kolekci objektů The Metamorphosis, za zády absolventa Ateliéru skla na pražské UMPRUM a kontextuálního designu na Design Academy Eindhoven v Nizozemsku bliká žárovka, prostor zaplňuje hučení ventilátoru.
Když jsem studio Tadeáše Podrackého navštívila v říjnu 2021 naposledy, zrovna putovaly jeho nejnovější objekty na přehlídku Design Miami. Ani letos tomu nebude jinak – s pravidelností opouštějí jeho prostorný žižkovský ateliér velké dřevěné krabice, které míří na veletrhy po celém světě.
Minulý rok na podzim to bylo opět Miami, v roce letošním umělce čeká od roku 1998 probíhající PAD Paris ve francouzské metropoli stejně jako The European Fine Art Fair (TEFAF) v nizozemském Maastrichtu. „Minulý rok jsem byl na čtrnácti veletrzích a výstavách,“ říká Tadeáš Podracký. „San Francisco, Milán, Maastricht, New York a už zmíněné Miami,“ vypočítává.
Pravidelným účastem na veletrzích a výstavách jeho zastupující galerie Sarah Myerscough Gallery odpovídá i rušný provoz pražského ateliéru. V době naší návštěvy tu akorát Tadeáš Podracký dodělával jedno ze svítidel navazující na jeho kolekci Bloom of Bones.
V kontextu ostatních objektů českého designéra jde sice o rozměrově malou věc, i tak ale zabere výroba černého dřevěného svítidla měsíc.
Stejně jako další skulpturální objekty (výroba těch větších zabere měsíce) pohybující se na hraně designu a volného umění totiž i toto svítidlo vzniká výhradně ručně.
Tadeáš Podracký ho nejprve modeluje ze zkušebních materiálů, následně si na něj připravuje dřevo, to dlátem opracuje do požadovaného tvaru a pak několik desítek hodin s bruskou v ruce tvoří výslednou, nejčastěji organickou podobu svého díla.
Vůně dřeva je nejvíce cítit v jednom z uzavřených prostorů ateliéru, v malé rohové kukani, kde český tvůrce brousí kvůli teplu vůbec nejčastěji. Boty se tu noří do vrstvy dřevěného prachu, nánosů již hotových projektů. „U práce musím mít teplo. Už jsem si na vlastní kůži vyzkoušel, co to s tělem udělá, když dlouhodobě pracujete v chladu. I přes několik vrstev to tělo dost odnáší,“ říká.
Už jsem si na vlastní kůži vyzkoušel, co to s tělem udělá, když dlouhodobě pracujete v chladu.
A to zejména proto, že v žižkovském ateliéru se běžně – zejména před důležitými veletrhy nebo výstavami – pracuje až do noci. Jistě se nabízí otázka, proč si úspěšný designér do studia nepřibere posilu v podobě asistentů nebo stážistů, kteří by mu mohli jeho práci značně usnadnit. Odpověď: v případě Tadeáše Podrackého to má velký háček.
Už od dob studií si tvůrce, jenž v minulosti spolupracoval například s londýnskou galerií MINT nebo barcelonskou Side Gallery, zakládá na tom, že všechny objekty, které opustí jeho studio, musí vyrábět sám. Nejde ani tak o dogma plynoucí z přesvědčení, že jen on sám dokáže objekty řemeslně vyrobit dokonale, jako spíš o intuitivní tvůrčí metodu.
Nazývat ji můžeme jako „inteligentní ruce“ a její postup spočívá v tom, že výsledné tvary objektů vznikají i přes počáteční skici a modely až při samotném procesu tvorby. Jednou je ovlivní dopadající světlo, které Tadeášovi Podrackému ukáže, kde s bruskou více přitlačit, jindy jde o spontánní nápad vycházející z aktuálního rozpoložení.
Foto Eva Rybářová
Foto Eva Rybářová
Foto Eva Rybářová
Foto Eva Rybářová
Foto Eva Rybářová
Právě takto vznikla i poslední kolekce objektů s názvem Bloom of Bones čítající vzpomínané svítidlo, ale i ručně broušené zrcadlo a sedací objekt Morana. Všechny z nich měly v pozadí – jak je v případě tvorby designéra zvykem (tematizoval například spotřební kulturu či extenzi těla do objektu) – jednotící příběh, zastřešující myšlenku.
V případě nejnovějších objektů to byly moderní dobou proměněné mytologické rituály a oslavy, jako je pálení čarodějnic nebo velikonoční pomlázka. Tadeáš Podracký skrze tvorbu zkoumal, jak hybridizace rituálů tradiční lidové kultury, které jsou historicky spojené s pohanskými a křesťanskými mytologiemi, a jejich dodržování v městském kontextu, protínají realitu utvářenou současnou materiální kulturou.
„Kdyby se to dalo vysvětlit jednoduše, budou věci ploché a prázdné,“ říká až omluvně při výkladu počáteční myšlenky kolekce. „Ve své tvorbě rád spekuluji a prozkoumávám alternativní scénáře realit. Kdybych ale měl popsat svou tvorbu obecněji, zajímá mě zkrátka vztah bytosti a jejího prostředí,“ uvádí sochař a od podzimu 2023 také vedoucí Ateliéru K.O.V. na pražské UMPRUM.
I sám ostatně silně vnímá měnící se prostředí v čele s technologickými proměnami, které mají potenciál transformovat jeho práci. Nedávno proto začal spolupracovat s jednou rakouskou firmou, která je schopna vytvořit z předem připraveného dřeva tvarově funkční obrobek. Ten sice ještě potřebuje jeho řemeslný um, cesta ke konečnému výrobku je však násobně rychlejší.
Kdybych musel modelovat ve 3D, měl bych pocit, že se ve výrobě mezi mnou a objektem něco vytrácí.
„Ten proces mě hodně baví. Napřed totiž musím vytvořit fyzický model 1:1, ten se následně převede do digitálního modelu a podle něj robot dřevo opracovává. Díky tomu se mi daří stále následovat vlastní principy, neztrácet autenticitu. Kdybych ale musel modelovat ve 3D, měl bych pocit, že se ve výrobě mezi mnou a objektem něco vytrácí,“ vysvětluje, jak probíhala výroba lustru pro rakouský hrad Hollenegg.
Tento lustr s názvem Risen from the Ashes se dostal do výběru cen Dezeen Awards 2024. A i když si z tuzemských designérských ocenění Tadeáš Podracký dlouho žádnou sošku neodnesl, navazuje tak na zahraniční úspěchy, například na výhru ve Venice Design Biennial Residency, která se konala v roce 2021 v rámci třetího ročníku benátského bienále designu.
Ne že by tuzemská scéna na českého tvůrce zapomínala – minulý rok se dostal do nejužšího výběru Czech Grand Design v kategorii Designér/ka roku, letos byl nominovaný v cenách EDIDA –, jak ale sám přiznává, svou tvorbou míří zejména za hranice Česka.
Důvod je podle jeho slov prozaický: jeho objekty jsou svou estetikou i provedením zkrátka tak specifické (někdo mu dokonce přezdíval „ugly designer“, tedy designér ošklivých předmětů), že by bylo naivní očekávat, že se v tuzemsku najde tolik potenciálních kupců či sběratelů.
Nejvíce klientů má Tadeáš Podracký z USA. „Tam to více než tady funguje tak, že když máte peníze, je váš byt spíše takovou galerií, kterou chcete ostatním ukazovat,“ říká.
Foto Eva Rybářová
Foto Eva Rybářová
Foto Archiv designéra
Foto Archiv designéra
Foto Archiv designéra
I když své sběratele zná, o mnohých z nich nemůže mluvit. Bylo tomu tak i u třech jídelních stolů vyrobených z perforovaného jasanového dřeva, které designér celý minulý rok vyráběl pro jednoho zámožného amerického klienta. Jeho totožnost však prozradit nemůže.
Co však během rozhovoru uvádí, je, že jeho zastupující Sarah Myerscough Gallery domlouvala odkup díla do sbírek MoMA, v řešení byla i soukromá zakázka pro módní dům Alexander McQueen.
Zvučnými jmény se ale Tadeáš Podracký ohání nerad – sám za největší úspěch považuje to, že se se svými objekty objevuje na prestižních zahraničních veletrzích, a to kontinuálně už několik let.
„Studio je velmi malé, do budoucna bych rád navýšil jeho kapacity. Nikdy ale ze mě nebude pán v hranatých botách, co dělá se značkou jen obchod. Jsem na tom, co dělám, závislý, stejně jako je někdo závislý třeba na sportu. I když mě to extrémně vyčerpává, neumím si představit, že bych v budoucnu sám netvořil,“ nastiňuje plány svého eponymního studia.
V jeho útrobách ročně vznikají jednotky kusů originálních skulptur přímo odrážejících designérovo nezaměnitelné přemýšlení a rukopis. Pokud je chcete vidět naživo, sledujte kroky jeho londýnské galerie, která s ním obráží světové veletrhy a snaží se jeho dílo dostat nejen do interiérů sběratelů umění či designu, ale i do institucionálních sbírek.
Tento rok bude dílo Tadeáše Podrackého k vidění na TEFAF či PAD v Paříži. V dalších letech bychom na těchto akcích mohli najít objekty, jejichž forma bude vycházet z podrobného studia dřeva jako materiálu či ze zkoumání způsobů, jak do řemeslné tvorby zapojit stroje. Obě témata, jak český umělec prozrazuje na závěr rozhovoru, k němu silně promlouvají.
