Geometrie, umění, design předních českých tvůrců, otevřenost návštěvníkům, odkazy na život v Etiopii nebo silueta nohou zvěčněná v podlaze. Tohle všechno najdete v unikátním bytě kurátorky, umělecké manažerky a nově také šéfky Českého centra v New Yorku Terezy Porybné. Pojďte s námi nahlédnout do jejího sídla v Ovenecké 33.
Že vstupujete do netradičního prostoru, neprozrazuje ani ve čtvrtém patře nedávno zrekonstruované letenské budovy mnoho, snad jen velké malířské plátno opřené o zeď vedle vchodu do bytu. „Včera jsme tu měli několik desítek lidí, kteří se přišli podívat na naši bytovou výstavu,“ vítá nás ve dveřích kulturní manažerka, pedagožka a kurátorka Tereza Porybná.
Její prostor, pod kterým se vedle ní podepsalo pražské architektonické studio Objektor v čele s Jakubem Červenkou, funguje nejen jako byt, ale také jako místo, kam mohou vybraní umělci přijet na několik týdnů trvající rezidence. A někdy – jako tomu bylo počátkem září v rámci akce Prague Art Week – také jako bytová galerie.
Jde tohle všechno dohromady? Když se s Terezou Porybnou, ženou, která působila jako programová ředitelka festivalu Jeden svět, vedoucí vzdělávacích a sociálních programů mise Člověka v tísni v Etiopii a také jako ředitelka Českého centra v Londýně, usazujeme na béžovou pohovku ve společenské části bytu, kýve hlavou.
Be My Guest!
V nové rubrice Forbes Life vás každý měsíc vezmeme na návštěvu. Ne ledajakou. Ukážeme vám jedinečné interiéry bytů, domů, ale i chalup nebo tiny housů. Uvidíte zkrátka to nejlepší, co v Česku v poslední době vzniklo. Nebude chybět český ani světový design, špičkoví architekti i osobní příběhy. Zouvejte boty, dveře se otevírají!
Souhlasně. Za dva roky fungování ve svém pražském bytě má vyzkoušené, že společné soužití s umělci, kteří se tu během roka vystřídají zhruba šestkrát, přináší benefity oběma stranám.
Kreativci – zejména zahraniční – mají možnost změnit prostředí a získat pro svou tvorbu nové impulzy, ona je zase vystavená novým podnětům, názorům, zvykům. „Konečně jsem díky jedné rezidentce začala pít horkou vodu s citronem,“ usmívá se.
„Je pravda, že když jsem unavená, smutná nebo naštvaná, chci být v bytě opravdu sama a s nikým se nepotkat. Na druhou stranu je prostor tak chytře vymyšlený, že je to většinou dost dobře možné, i když je nás tady víc,“ dodává k praktickému fungování více než dvě stě metrů velkého bytu.
Foto Martin Faltejsek
Kuchyně má několik geometrických nik, do kterých se dá šikovně schovat nádobí.
Ten je součástí nedávno zrekonstruované letenské budovy, která až do roku 2013 fungovala jako hotel. „Tenhle byt vznikl ze tří hotelových pokojů, původně tu tak byly tři velké ložnice,“ popisuje Tereza Porybná a dodává, že většinu zdí se společně s architektem Jakubem Červenkou rozhodli strhnout. Zbyl jen betonový skelet.
Centrální – a společnou – část bytu tvoří prostorná kuchyň s více než třímetrovým betonovým ostrůvkem a oblou stěnou s nikami zaplněnými nádobím, jídelna, které dominuje na míru navržený stůl od českého designéra Jiřího Krejčiříka, a obývák, kde v době naší návštěvy visí barevný obraz od jedné z vystavujících umělkyň, Natalie Perkof.
Zbytek vzdušného, prosvětleného bytu pak tvoří dvě samostatná jádra – jedno je útočištěm majitelky, druhé přijíždějících rezidentů. Obě v sobě ukrývají pracovnu či ateliér, ložnici, šatnu a samostatnou koupelnu.
Oba oddělené prostory zároveň ústí do společné chodby, pokud tedy člověk nechce, nemusí se se svými dočasnými spolubydlícími ve společných prostorách potkávat.
Což může znít jako paradox, protože sdílet byt a nechávat v něm jeho obyvatele komunikovat byla Tereziina hlavní myšlenka, kterou se ve svém bytě rozhodla realizovat v roce 2021, kdy se nadobro vrátila z Londýna do Prahy. „Rekonstrukce trvala asi rok a půl. Více času ale zabralo samotné kreslení, vymýšlení toho, co chceme z bytu udělat a jak bude vypadat,“ popisuje.
Foto Martin Faltejsek
Hned u vchodu najdeme textilní trůn od umělkyně Daniely Danielis.
Foto Martin Faltejsek
Jednou z dominant společného prostoru je na míru vytvořený stůl od českého designéra Jiřího Krejčiříka.
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
V tom jí pomohl zmíněný architekt Jakub Červenka, kterému se podle slov Terezy Porybné povedlo najít rovnováhu mezi rozmachem a přísností a zároveň k prostoru přistoupit jako k několika rozličným divadelním scénám s vlastní estetikou.
Hned u vstupu vás překvapí textilní trůn od české umělkyně Daniely Danielis. V kuchyni – která tak trochu připomíná jeskyni – pak zase terazzo od umělkyně Aleksandry Vajd. Jeho použité kameny vyprávějí příběh. Kruhy na podlaze značí města, v nichž Tereza Porybná žila: Prahu, Londýn, Addis Abebu, Paříž, Washington, nepravidelné útvary na kamenné podlaze mají zase připomínat tvar Tereziných chodidel.
Že jde o byt světoběžnice, pak prozrazuje nejen dřevěná stolička z Etiopie v obýváku, ale i nejnovější umělecká intervence: triptych závěsů od švýcarské umělkyně Eve Jokhové, která u Terezy Porybné pobyla na rezidenci.
„Až teď, dva roky po jeho dokončení, je byt skutečně hotový. Se závěsy jsme počítali od začátku, jen trvalo dlouho, než vznikly,“ říká k výrazným textiliím oddělujícím kuchyň, jídelnu i soukromou pracovnu.
„S Evy jsem se seznámila v Marseilles. Zjistily jsme, že jsme obě byly v odlehlé peruánské džungli, tak mi to přišlo jako osudové setkání,“ líčí Tereza Porybná vznik textilních závěsů. Eve se nechala při tvorbě jednoho z nich inspirovat výšivkou kmene Shipibo-Conibo, na druhém vyobrazila anakondu a ve třetím, na němž najdeme psa pozorujícího měsíc, pak pracovala s výjevem z jedné tarotové karty.
Foto Martin Faltejsek
Společná chodba bytu má tajné vchody do obou ložnic. Jedna patří majitelce, druhou obývají umělci na rezidenci
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
Pohovku Vitra vlastní Tereza Porybná už více než 15 let. Vedle ní stojí dřevěná stolička z Etiopie. Atmosféru dotváří nový závěs od umělkyně Evy Jokhove.
Symbolika a mystika ostatně nejsou Tereze Porybné cizí: ladila podle nich i barevnost bytu. Zelená, kterou můžeme najít například v jednoduché koupelně hned u vchodu do bytu, je podle majitelky bytu barva regenerace, kreativity a uvolněné mysli, zlaté elementy – například v podobně výrazného zrcadla u vstupu – pak zase mají připomenout možnosti rozšířeného vědomí.
Při tvorbě bytu došlo i na hmatatelnější inspirační vlivy. Kulturní producentka a od září i nová šéfka Českého centra v New Yorku zmiňuje například věhlasného mexického architekta Luise Barragána či francouzskou sochařku a keramickou designérku Valentine Schlegel. Odlesk jejího rukopisu můžeme nalézt právě v organicky tvarované kuchyni.
„Za oblé zdi nás řemeslníci neměli moc rádi,“ směje se majitelka bytu. Jedním dechem dodává, že bez pečlivě vybraných dodavatelů – jako je například firma Švec, zodpovědná za betonový kuchyňský ostrůvek, či bez truhlářů ze Simply Cotto –, by byt nevznikl.
Ne vše se ale v Ovenecké zařizovalo od píky. Dominantou otevřeného obývacího pokoje je asi patnáct let stará pohovka od Vitry a podobně starý konferenční stolek od japonské designové značky Nendo.
„Dříve jsem se o design vůbec nezajímala, přišlo to až v momentě, kdy jsem se seznámila s architektkou Dagmar Štěpánovou. Díky ní jsem před lety objevila Vitru. A teď jsem nadosmrti ztracená,“ směje se Tereza Porybná.
Foto Martin Faltejsek
Tereza Porybná v jedné z koupelen bytu
Foto Martin Faltejsek
Byt umělců na rezidenci má vchod na balkon, ze kterého je výhled do letenského vnitrobloku.
Foto Martin Faltejsek
Další z koupelen bytu
Foto Martin Faltejsek
Instalace, která v Ovenecké 33 byla v rámci Prague Art Week
Svůj byt, osvícený svítidly od českého studia Dechem, teď Tereza Porybná na nějakou chvíli opouští. Odjíždí do New Yorku, kde by měla následující čtyři roky stát v čele Českého centra. Ambice má stejně velké jako v Londýně, kde se jí během působení povedlo rozjet dvě galerie.
Ráda by v New Yorku uspořádala výstavu české fotografky Libuše Jarcovjákové. „To by byl můj sen. Na mém vision boardu tuhle výstavu uvádí Nan Goldin,“ říká.
A byt v Praze? Ten bude nadále fungovat jako rezidenční místo pro pozvané umělce, a až se do něj jednou Tereza Porybná ze svých cest vrátí, ráda by více propojila jeho interiér s okolní přírodou. Její byt je živý, proměnlivý organismus a na jeho dalším vývoji už proto spolupracuje se zahradní architektkou.