V roce 2021 se s místem spojili díky autorské kolekci nápojového skla. O dva roky později se manželé Mochalovi ze studia LLEV stali místními Head of Design. Jejich mise? Vytáhnout zapomenutou Sklárnu Harrachov rodiny Novosadových mezi tuzemskou sklářskou špičku.
Příjezdovou cestu do Harrachova lemuje do podzimu oděná krajina. Červené listy střídají ty oranžové, ve vzduchu je cítit pomalu se blížící se zima. Skokanský můstek se rýsuje už zdálky, stejně jako o pár chvil později i cíl naší cesty: sklárna rodiny Novosadových nacházející se na Novém Světě na kraji horského střediska.
Kolem desáté hodiny dopolední se ve venkovních prostorách rozsáhlého areálu pohybuje jen minimum lidí. Jinak tomu je uvnitř, kde už od brzkých ranních hodin pracuje první směna sklářského provozu. Tři sta dvanáct let, hlásí velký plechový nápis tyčící se na jedné ze stěn.
Tři sta dvanáct let nepřetržitého provozu dělá z rodinné sklárny v Harrachově nejstarší nepřetržitě fungující sklářský provoz u nás. „Hutě většinou vznikaly v horských oblastech, protože hlavním zdrojem energie bylo dřevo. A když se vytěžilo, musely se přesouvat,“ říká mi Petr Novosad, ředitel a majitel sklárny.
Vzápětí dodává, že hraběcí rod Harrachů se v případě novosvětské sklárny zasloužil o to, že se dřevo dováželo i ze vzdálených oblastí, a provoz se tak nikdy nemusel stěhovat. Několik generací sklářů přežilo četné požáry, krize spojené s oběma světovými válkami i znárodnění. To vše na jednom pozemku.
My jsme se do sklárny, kterou na začátku devadesátých let koupil vyučený sklář a vystudovaný právník František Novosad, otec dnešního ředitele, vydali z prostého důvodu: Sklárna Harrachov se před nedávnem spojila s designérským duem LLEV Evy a Marcela Mochalových.
Ti dostali od současného vedení nelehký úkol: oprášit pozapomenuté jméno sklárny a odít ji do moderního hávu.
S Petrem Novosadem a v Turnově usazeným manželským tvůrčím tandemem, který v minulosti vedle autorských kolekcí nábytku a skleněných výrobků spolupracoval například i s Lasvitem nebo Jikou, sedíme v místní vzorkovně. Na policích tu jsou vyskládané stovky kusů skla a nápojových kolekcí, které více než šikovně ilustrují dlouholetou historii huti.
„Naše propojení s harrachovskou sklárnou začalo díky houbám,“ říká v úvodu rozhovoru designérka Eva Mochalová. Naráží tak na úspěšnou kolekci skla foukanou do forem vytvořených z mycelia a odpadních dřevěných pilin. Právě díky ní se studio LLEV spojilo s ředitelem harrachovské sklárny Petrem Novosadem.
„Spolupráce začala výrobou, kdy jsme potřebovali sklo z této kolekce na Designblok. Tady v Harrachově nám ho ochotně vyrobili. Jednoho dne pak přišel Petr se seznamem věcí, které by s námi chtěl ještě probrat. Ukázalo se, že máme mezi sebou chemii, a tak jsme se domluvili na úzké spolupráci,“ říká Marcel Mochal.
Jako by si na tuhle příležitost museli počkat. Eva a Marcel Mochalovi, oba absolventi pražské UMPRUM, se před několika lety dostali do nejužšího výběru na kreativní vedení karlovarské sklárny Moser.
„Bylo to podobné, jako by vám někdo hodil rukavici,“ vzpomíná na severočeské oslovení Marcel Mochal, který už sedm let vede ateliér Sklo na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Jenže kde začít? Jak nastartovat sklárnu, která se do té chvíle zaměřovala výhradně na zakázkovou výrobu pro zahraniční klienty, zejména ty z Itálie, Francie nebo Německa? Na co navázat, když harrachovská huť dlouho nepřišla s ryze autorskou kolekcí nápojového skla? A jak a čím ji odlišit od konkurence?
Foto Adéla Havelková
Marcel Mochal, Petr Novosad, Kateřina Novosadová a Eva Mochalová
Na všechny tyto otázky si manželé společně s vedením sklárny odpovídali poslední dva roky.
Nejprve řešili, jak se vůbec znovuzrozená sklárna bude jmenovat (zda bude odkazovat k rodu Harrachů, či k současným majitelům Novosadovým), vybrali nejsilnější kolekce do nového portfolia, následně udělali „facelift“ kolekcím od předchozích designérů – Milana Meteláka a Ivany Müllerové – a až jako poslední přinesli na stůl vlastní návrhy skleněných souborů.
Na tomto místě je nutné poznamenat, že harrachovská sklárna se pro spojení s designéry nerozhodla z ryze pragmatických či marketingových důvodů. Zakázky navzdory nedávné energetické krizi, v níž provozovatelé platili i desetinásobky cen za plyn, měla a stále má. V dnešní době zaměstnává téměř stovku lidí a od devadesátých let se jí daří držet významné klienty, včetně těch z luxusního segmentu.
Důvod byl jiný. Petr Novosad přiznává, že sklárna dlouhá léta neinovovala, nestarala se o to, jak působí navenek, neprodukovala vlastní prodejní kolekce. „Nestarali jsme se o rozvoj, v důsledku čehož jsme ztratili vlastní identitu. Až doteď jsme se prezentovali primárně jako zakázkový výrobce, ne jako firma, která může nabídnout i vlastní pohled na sklo,“ říká.
Doplňuje, že ona ztráta identity vychází z poměrů minulého režimu. Sklárna Harrachov byla stejně jako další v regionu přiřazena pod oborové podniky. Přestala tak – například na rozdíl od sklárny Egermann nebo Moser – vyrábět pod svým jménem a prodávala pouze pod značkou Bohemia Glass nebo Crystalex.
Devadesátá léta se nesla spíš než v duchu budování značky v duchu upevňování obchodních vztahů, zejména se Spojenými státy, které ještě donedávna platily za vůbec největšího odběratele místního ručně vyráběného skla.
Petr Novosad připomíná, že pro jednoho amerického klienta (blíže specifikovat kvůli smlouvám nemůže) byla harrachovská firma schopna produkovat až dvacet tisíc ručně vyráběných sklenic měsíčně.
„I pro tyhle firmy jsme navrhovali nové věci, ale na vlastní design jsme zcela rezignovali,“ říká Petr Novosad. Když se ho později při prohlídce huti ptám, jak nynější investice do vývoje vlastních kolekcí nebo nové vizuální identity, webu a e-shopu vnímá jeho otec, zakladatel sklárny, odpovídá diplomaticky: „Musel si chvíli zvykat.“
Foto Adéla Havelková
Kolekce Honey
Foto Adéla Havelková
Kolekce Dot
Foto Adéla Havelková
Kolekce Hush
Foto Adéla Havelková
Aby si na novinky zvykli sami zákazníci, kteří s výrobky harrachovské sklárny přicházeli do kontaktu zejména skrze firemní obchod na Novém Světě, studio LLEV se rozhodlo dát si načas.
Novou vizuální identitu i sortiment Sklárny Harrachov světu představili v lednu na frankfurtském veletrhu Ambiente. O několik měsíců později na pražském Designbloku uvedli také autorské kolekce Dot, Hush a Honey. Odtud si – v konkurenci dalších českých skláren – odnesli Cenu za impakt a nominaci v kategorii Nejlepší novinka výrobce za soubor Honey.
„Nechtěli jsme svými kolekcemi udělat tlustou čáru za dosavadní historií sklárny. Hodnotu značky Harrachov vidíme v její tradici a odkazu lidí, kteří ji po staletí budovali. A je to paradox – sedíme v nejstarší sklárně u nás, ale na Designbloku byla letos vůbec poprvé,“ připomíná Marcel Mochal.
Studio LLEV, které mimochodem aktuálně spolupracuje i s tradičním výrobcem vánočních perličkových ozdob Rautis, postavilo identitu severočeské sklárny na třech pilířích: barevném sklu, odkazu k ruční výrobě a inovaci. Třeba v jejich autorské kolekci Honey pracují s netradičně tvarovaným dýnkem, tvarem skla, které by nešlo vyrobit jinak než ručně, a sklovinou v barvě topazu.
A do budoucna chtějí v tomhle směru pokračovat – experimentovat se bude podle jejich slov primárně s formami a materiálem. V plánu také je, aby produkce autorských kolekcí dohnala zakázkovou výrobu na export, na které v současnosti sklárna stojí.
Sklárna Harrachov aktuálně připravuje hned několik zahraničních výstav. Na tok 2025 je domluvená prezentace v Tokiu, následovat by měla účast na Expu v japonské Ósace, chybět nebude ani tradiční Ambiente ve Frankfurtu a v hledáčku je i pop-upová prezentace na milánském Salone del Mobile.
Náš cíl je provoz probudit, posunout a předat ho další generaci.
Ve srovnání s tím zní plánovaný redesign harrachovského podnikového obchodu o trochu přízemněji. Krok však není méně důležitý. I v tomto ohledu, jak se shodují všichni účastníci rozhovoru, zamrzla sklárna v devadesátkách.
A tak se „skleněný supermarket“, jak studio LLEV obchodu přezdívá, promění v „showhouse“, kde uvidíte sklo v kontextu domácího interiéru.
I síť kamenných obchodů by se měla v budoucnu rozrůst. „To je ale zatím hudba budoucnosti, jsme opravdu teprve na začátku,“ říká Petr Novosad. „Důležité je si uvědomit, že hlavní je nastavit směr a vydržet. Představujeme ve staleté historii sklárny opravdu jen malý úsek. Náš cíl je provoz probudit, posunout a předat ho další generaci. Nejen správců, ale i zaměstnanců.“
Zastřešující cíl celé téhle severočeské mise pak vnímají všichni shodně: Dostat harrachovské sklo zpátky na jídelní stůl. A v této snaze vydržet.
„To je rozhodně to nejdůležitější. Často se stává, že oživeným značkám dojde energie a entuziasmus. Takže pokud to tu má fungovat minimálně dalších tři sta let, půjdeme postupně a nebudeme tlačit na pilu,“ dodává Marcel Mochal.
