Je libo nosit na krku Alenku v říši divů, Sněhurku nebo Otesánka? Martina Karafiátová vypráví české pohádky na ploše luxusních hedvábných čtverců. Značku Silky Gang založila původní profesí interiérová designérka v roce 2019, našla si špičkové evropské výrobce hedvábí a oslovila přední designéry.
Tomu odpovídají i ceny: menší šátek stojí pět tisíc, větší pořídíte okolo sedmi tisíc. Cenově se tak pomalu dostávají na dohled zajeté klasiky v podobě značky Hermès. I ta byla pro Martinu Karafiátovou inspirací.
Jste spolumajitelkou architektonického ateliéru StAr, tento obor jste i vystudovala. Věnujete se mu i po založení Silky Gang?
Pořád sedím na dvou židlích. Skloubit to jde, jsou to dva světy estetiky a mají k sobě celkem blízko. Věci z architektury a stavitelství vnáším do Silky Gang a naopak. Prolíná se to, bývá toho víc na obou stranách v takových vlnách. Poslední dobou je to však pro mne větší a větší Sofiina volba – Silky Gang už začíná být rozsáhlejší podnikatelský projekt a bojím se, aby mne byznysové povinnosti nezahltily.
Chtěla bych si zachovat právo volby a neztratit nad věcmi kontrolu. Ráda střídám obory, protože pak se v jediném nevyčerpám a nezacyklím. Změnou se občerstvuji. Nezastírám ale, že svět architektury pro mne stojí o něco výš než ten módní.
To, že někomu vytvoříte prostor, ve kterém bude žít, je přece jen trvalejší věc, člověku zásadně zasáhnete do života. Také je to náročnější i technicky. Jak v architektuře, tak v módě se snažím lidi inspirovat, tříbit jejich cit pro estetiku. V obou případech vybírám lidem věci na míru pro jejich osobnost, aby měli pocit, že jsou to oni a byli rádi, když mají daný doplněk nebo předmět ve své blízkosti.
Do světa módy jste skočila, bez zkušeností, z čirého nadšení?
Ano. Než jsem se ale k založení Silky Gang odhodlala, dělala jsem si různé průzkumy trhu, rešerše a analýzy, v čemž mi pomohlo mé inženýrské a technické já. Koupila jsem si i šátek Hermès, prozkoumala balení, co vám k tomu dají, jak se o vás jako o zákazníka postarají a podobně. Chtěla jsem vytvořit maximálně českou obdobu.
Mít ale kompletně domácí produkt nelze – kvalitní tisk na hedvábí tu nikdo neumí, tak jsem se snažila zůstat s výrobou alespoň v Evropě. Do všeho včetně focení kampaní jsem se vrhala s velkou vášní, ale bez zkušeností. Učila jsem se postupně a dělala si věci po svém.
Vymýšlela jsem moodboardy a koncepty, vytvořila si logo, navrhla originální obaly s dírkou, ve kterých šátek „dýchá“ a vy máte zároveň přehled, jaký je v krabičce uložen. Co můžu, tak pořád dělám sama.
Jakým způsobem si vybíráte ilustrátory, které do gangu přizvete?
Hlavně hledám na Instagramu a sociálních sítích, zdrojem jsou i oblíbené časopisy, chodím na festival Lustr… Prostě sleduji, co se děje. Zdrojů je mnoho, vybírám spíš intuitivně. Ilustrace mě musí zaujmout, musí být jiná, ale do Gangu nějakým způsobem zapadat.
Vhodná musí být i osobnost ilustrátora. Musí být otevřený spolupráci, protože nedostává úplně volné zadání. Než vznikne vzor, bývá to dlouhá cesta. Autorovi zadám téma, dopředu připravuji i barevnost, někdy se stane, že i sama vymýšlím, jak motivy na čtverec šátku skládat, aby vzor fungoval a při složení šátků byla vždy část motivu viditelná.
Naposledy jsem to dělala třeba u Budulínka Kateřiny Coufalové, která je podle mne obrovský talent. Autor musí být ochoten na takovou formu spolupráce přistoupit, což se ne vždy zadaří. Už jsem i ilustrátorovi zaplatila skicovné a tvorbu stopla, protože jsme se dostali do slepé uličky.
Kolik autorů v současnoti pro Silky Gang tvoří?
Ke dnešku dvanáct. Pořád jsou to jen ilustrátoři, neoslovila jsem žádného klasického výtvarníka. V ilustraci jsem asi staromilec, vyhledávám autory, jejichž rukopis je trochu jiný, než je teď zrovna trendy. Třeba sestry Čupovy, se kterými jsem začínala, nebo takový Viktor Svoboda.
Ne všichni jsou na scéně vidět, mnozí dělají storyboardy pro reklamky, nemají kontakty na vydavatelství. Pro příští rok už mám vyhlédnuté dva další.
Pro možnou spolupráci jsem oslovila Kateřinu Boudriot Bažantovou žijící v Paříži, jejíž tvorbu už dlouho sleduji, a Martina Kaisera. Má styl, jako kdyby se potkal Fornasetti s estetikou Terryho Gilliama z Monty Pythonů.
Myslela jsem, že vaše šátky mají motivy jen z českých pohádek. Něco se změnilo?
Koncept pomalu rozšiřuji. České pohádkové motivy doplňuji o známé světové příběhy, už ne nutně pohádkové. Úkrokem už byla Alenka v říši divů – řekla jsem si, proč bych si sama měla utahovat hranice, vizi přece mohu posouvat, víc rozvolnit. Celá značka se vyvinula.
Tento rok jsem představila i kožené doplňky: rukavice, náramky, malé kabelky. Dají se nosit samostatně, dohromady s šátky, kombinovat víc kusů, skládat outfit podle fantazie. Teď vyvíjím kolekci šperků, které půjde uzpůsobit, posunovat a nosit, jak chcete.
Pokud to nevyjde stoprocentně podle mých představ, nevyjdu s tím ale ven. Má laťka kvality, provedení a vzhledu je vysoko. Chci, aby Silky Gang byla vnímána jako značka na úrovni.
Jste si sama sobě arbitrem?
Když mám nový vzor připravený, ptám se na názor pár lidí kolem sebe. Upřímně ale věřím nejvíc svým instinktům. Pak vím, že to dopadne dobře, i když se zákazník mnohdy chová nevyzpytatelně.
Zákaznicím se snažím vysvětlit, jak jsou vzory poskládané a proč, jaký se za kompozicí a detaily ukrývá příběh, co jsme tím s ilustrátorem mysleli. Aby pochopily, že naše šátky nejsou jen čistě barevná a dekorativní věc.
Říkala jste, že vybíráte i barvy. Podle čeho se řídíte?
Aby kombinace doplnila stávající kolekci. Trendbooky nesleduji, ale na barevnou typologii pleti myslím. Aby to byly krásné odstíny, opravdu slušivé, to je alfa a omega celého konceptu Silky Gang – jde o první věc, kterou zákaznice posuzuje, ať už je vzor jakýkoli. To, že někdo přijde cíleně třeba kvůli obrázku veverek nebo Alenky se stane, ale opravdu výjimečně.
Samozřejmě se řídím motivem a myslím, že dobře vnímám, které barvy k sobě ladí. Ostatně řeším to denně i v interiérech. Používám speciální program, kde si barevné palety skládám. Také upravuji sytost barev, protože tisk na hedvábí něco pohltí. Už vím, které odstíny jsou pro takové použití vhodnější a kterých se vyvarovat, protože pak působí sepraně.
Od koho berete látky?
Teď mám nového dodavatele u italského Coma, který zajišťuje i tisk. S majitelkou jsme si moc sedly. Jsme asi tak stejně staré a také ona začala podnikat až po čtyřicítce. Tisku věnuje velkou pozornost, vyměňujeme si názory třeba až na pět šest kontrolních tisků.
Původně jsem tiskla v Anglii, ale kvůli covidu a brexitu spolupráci ukončila. Zpětně vidím, že jsem udělala dobře. Zákazníci, kteří zůstali, mají problémy se clem, na zakázky čekají dlouho a zboží jim nechodí spolehlivě. Tím, že jsem přešla do Itálie, jsem Silky Gang posunula o úroveň výš. Nově pracujeme s hedvábným twillem i kašmírem, tisk je fantastický a společnost zajišťuje i speciální zakázky.
To je vaše další novinka, tvorba šátků na zakázku?
Jelikož od každého vzoru Silky Gang tiskne jen malé série po sto kusech, nedovoluje nám to přijímat větší zakázky. Řešíme to tedy samostatnými projekty, kdy zákazník dostane „en bloc“ vlastní vzor i daný počet kusů. Přijímáme i korporátní zakázky, jenom v určitém smyslu vizionářské, kdy si klient nepředstavuje šátek posetý logem, ale touží po něčem autorském.
Máme za sebou zakázku například pro ČD Cargo, CzechTrade, navrhovali jsme šátek ke kabelkám Lovelily. Aktuálně jsme pro ČEZ s Veronikou Zacharovou vytvářely koncept šátků ilustrující koloběh energií, ale zatím nedošlo na realizaci.
Stále prodáváte jen přes svůj e-shop. Nechystáte kamenný obchod?
Online prodej funguje výtečně, o obchodě především kvůli nákladům neuvažuji. Šátky Silky Gang se dají fyzicky koupit v obchodech Modernista v Uměleckoprůmyslovém muzeu nebo v Obecním domě a v butiku Lovelili. Vloni jsme však otevřeli vlastní showroom v kancelářském křídle paláce Lucerna. Nemá vchod z ulice, musí se do třetího patra, ale prostor se osvědčil. Klientky ho vnímají jako VIP lounge a rády se zde zastavují, některé opakovaně.
Má Silky Gang tedy už své věrné sběratelky a jaké jsou nejprodávanější motivy?
Nejoblíbenější jsou například Šípková Růženka, Alenka v říši divů, Sedmero krkavců nebo O zlaté rybě. Červenou karkulku teď chystáme v nové barevnosti. Hned několik zákaznic má doma všechny naše šátky a kdykoli vyjdu s dalším vzorem, jako naposledy během Designbloku s Budulínkem, běží si ho pořídit.
Značka má i své ambasadorky – Lucii van Koten a Kláru Vavruškovou. Jenom nějaký zajímavý muž nám zatím chybí.
