Barbora Lundgren odešla za prací do Londýna a už rok po ukončení magisterského studia se dostala k významným klientům. Co musí fotograf dělat, aby se mu povedlo na zahraniční scéně prorazit? A proč by fotografové vedle zakázek neměli zapomínat ani na autorskou tvorbu?
Jaké to překvapení. Jednoho nedělního dopoledne si listujete lifestylovou přílohou Financial Times zvanou How To Spend It (HTSI) a v rubrice The Find, kde magazín pravidelně představuje zajímavé produkty do 250 liber, vidíte dvě česká jména: stylistky Kláry Tománkové a mladé fotografky Barbory Lundgren.
Na to, jak se to stane, že se člověk ocitne na tak prestižních stránkách, jsme se zeptali druhé jmenované. „Chtěla bych říct, že se to povede, když se člověk hodně snaží, ale pravda je i to, že jako fotograf musíte podnikat aktivní kroky a magazíny nebo klienty oslovovat a rozesílat jim portfolia,“ zdraví z londýnského bytu česká fotografka, která ještě v Praze začínala s focením kuchařek svého kamaráda.
Do Londýna se přestěhovala před necelými třemi lety za magisterským studiem fotografie na University of the Arts London (předtím absolvovala berlínskou Neue Schule für Fotografie). Přesun z Prahy, kde do té doby působila, měl ale podle jejích slov i prozaičtější důvody. Cítila, že když se chcete v Česku fotografií dobře uživit, musíte často brát i projekty, které vám autorsky nesedí.
Na vysvětlenou: Barbora Lundgren je fotografka, která se věnuje primárně still life a komerční fotografii, soustředí se tedy primárně na focení produktů. Nejde ale o jednoduché – byť technicky precizní – focení na bílém pozadí, jde o vyprávění příběhů, o vytvoření scény, která vás jako čtenáře má na chvíli vytrhnout z každodennosti.
I když se podobné editorialy na stránkách tuzemských magazínů běžně objevují, není jich tolik, abyste se mohli soustředit jen na tento druh fotky. „Mám pocit, že v Česku proto dělají všichni všechno. Já fotila vše od fotek jídel z Ambiente až po korporátní headshoty,“ říká a dodává, že v britském hlavním městě je to naopak.
Jako fotograf jste tu zařazen do jedné určité kolonky a oslovovaní jste, jen pokud váš styl odpovídá plánovanému projektu. A další výhoda? V Londýně je sice podle Barbory Lundgren větší konkurence než v Česku, still life fotce se tu ale i tak nevěnuje tolik lidí. Jak říká, drtivá většina fotografů se chce primárně věnovat fashion.
I proto její tvorba v HTSI, kam Barbora Lundgren poslala na začátku minulého roku své portfolio, zaujala. Odpověď sice nedostala hned, ale po třech měsících se jí z redakce Financial Times ozvali. Výsledek? Čtyři celostránkové fotografie ve čtyřech různých vydáních HTSI. Jednou se na snímku objevily powerbanky, jindy skleněné bonbony nebo luxusní zarážky do knihovny.
Foto Barbora Lundgren pro HTSI
Foto Barbora Lundgren pro HTSI
Foto Barbora Lundgren pro HTSI
„Myslím, že kdybych neměla v portfoliu editorialy z českého Vogue nebo Elle, z HTSI se mi neozvou,“ dodává ke zkušenosti, která ve světové metropoli nastartovala další projekty. Hned po zakázce pro magazín, který Financial Times vydávají už třicet let, přišla nabídka od britských The Times.
Pro ně měla v minulém roce Barbora Lundgren možnost fotit editorial pro každoročně vydávaný speciál Whisky Guide mapující, co se za poslední rok událo ve světě nejen investičních whisky. Nabídky ale přišly i od českých firem, pro které mladá fotografka stále fotí.
Jak poznat její styl? Říká, že se do svých snímků snaží dostat určitou atmosféru a spíš než za produktovou či technickou dokonalostí – i když ta je samozřejmě také podstatná – jde za pocitem. Jedině ten podle ní dokáže bojovat proti perfektním, AI generovaným fotografiím, které v posledních několika měsících zaplavily virtuální prostor.
„Dříve jsem si myslela, že je pro vás jako fotografa vhodné zkoušet různé styly, ale v době umělé inteligence je rozpoznatelný rukopis čím dál tím důležitější. Když budete mít jako autor identitu, nemusíte se bát toho, že budete mít nouzi o zakázky nebo že vám dokonce AI vezme práci,“ říká.
Sama svůj rukopis staví nejen za zmiňované atmosféře, ale také na technice, s níž fotí. Po vzoru svého oblíbeného fotografa Irvinga Penna pracuje s velko- a středoformátovým měchovým fotoaparátem, ke kterému má přidělaná digitální záda.
Jde jinými slovy o jeden z mála fotoaparátů, který podle Barbory Lundgren dodává snímkům potřebnou hloubku a zajímavě pracuje nejen s tak důležitým světlem, ale i perspektivou.
I na tu by ráda přilákala klienty ze svého „Top 10 listu“. Vedle magazínu Wallpaper nebo M Le mag francouzského Le Monde tam česká fotografka, která v tuzemsku dlouhodobě spolupracuje například s Moserem nebo Lasvitem, má i značky jako Aesop, Jo Malone, Loewe nebo Jil Sander.
Foto Barbora Lundgren pro The Times
Foto Barbora Lundgren pro The Times
Foto Barbora Lundgren pro The Times, spolupráce se stylistkou Dominikou Opálenou
A stejně jako v případě HTSI, které na jejím listu bylo také, jde klientům naproti. „Týdně tomu věnuji alespoň jeden den. Oslovování musíte hodně personalizovat, nemůžete portfolia posílat na obecné redakční nebo brandové e-maily. Musíte hledat ty správné osoby, přes které se můžete dostat dovnitř,“ říká s tím, že pro každého takového člověka pak vytváří portfolio na míru.
Během rozhovoru zazní i další praktická rada: Pokud můžete, neberte všechny zakázky, zejména ne ty, které vás nijak nerozvíjejí. Namísto toho si nechte ve svém kalendáři čas i na autorskou tvorbu. Jedině tak můžete světu ukázat, co byste sami rádi fotili. „Když budete na sítích sdílet jen komerční focení pro klienty, vysíláte smíšené signály.“
Sama Barbora Lundgren se autorským projektům věnuje, naposledy se zaměřila na krystalizování objektů v soli. Fascinace vzešla z jejích častých návštěv Mrtvého moře, proto po vzoru vzpomínaného Irvinga Penna přetvořila jeho obálku britského Vogue z roku 1946. Jen objekty, které on tehdy nafotil jako výdobytky poválečné doby, představila v o poznání skeptičtějším světle.
Teď přemýšlí o tom, jak zpracovat téma ženské reprodukční svobody nebo jak propojit fotografii s klasickou hudbou, kterou celé dětství studovala. A dál? V plánu jsou další londýnské, ale i české zakázky. Barbora Lundgren má stále hodně klientů z Česka, kam za prací jezdí každý měsíc alespoň na týden.
„Londýn jsem si oblíbila, v budoucnu bych se ale ráda přestěhovala zpátky do Česka. Ráda bych tam však přinesla něco z toho, co jsem se naučila v Británii. Třeba to, že kvalita fotek roste, když si v budgetu firmy nebo časopisů vyhradí místo pro set dekoratéra nebo stylistu. Myslím, že tohle u nás bohužel ještě není standard,“ dodává.