Už podruhé v historii předsedá Česko Radě Evropské unie. Zatímco pro politiky, a hlavně české úředníky je to tvrdá práce, současně je to i milá povinnost spojená s řadou větších i menších kulturních akcí. Přinášíme report z těch hlavních, které se právě odehrávají v Bruselu.
Provokujeme jako posledně s Entropou Davida Černého, která ukazovala evropské stereotypy, nebo je naše prezentace tentokrát méně kontroverzní?
Profesoři a žáci
Pro každého učitele je poctou chvíle, kdy se mu jeho žák vyrovná. O to víc, pokud ho – alespoň nárazově – dokáže překonat. Takový pocit má člověk, pokud navštíví obě expozice českého designu, které pod názvem Design a transformace do Bruselu přivezla Vysoká škola uměleckoprůmyslová (UMPRUM) ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně a řadou dalších subjektů.
Její hlavní část najdete na prestižním místě – v bruselském Design Museu. Jenže pozor, tady pocty od Belgičanů končí, protože výstavě přidělili poněkud nešťastné místo na chodbě.
Výstava Design a transformace v Design Museu Brussels potrvá do 8. ledna 2023.
Zkušení matadoři designu a dlouholetí profesoři na UMPRUM Michal Froněk a Jiří Pelcl se rozhodli pro konzervativní prezentaci vybraných českých projektů. V prostředí, které by odpovídalo významu takové výstavy, by podobné řešení možná působilo minimalisticky a efektně, jenže takové místo Froněk s Pelclem bohužel nedostali.
Druhý díl výstavy měl větší štěstí – podařilo se pro něj získat krásnou lokaci v Pražském domě v rezidenční části Bruselu. Architektonické režie se ujali studenti UMPRUM Tereza Lexová a Štěpán Smetana. S respektem k secesním interiérům vymysleli řešení expozice, kterému nechybí invence. O té však až později.
Teď se vraťme zpět do Design Musea k instalaci od Froňka s Pelclem. Kurátorský záměr Daniely Kramerové zahrnuje čtrnáct českých počinů – kromě tradičního Strážnického modrotisku se na výstavě prezentují znovuzrozené firmy s historií sahající do 19. století jako Český porcelán, Škoda Auto či TON nebo úspěšné společnosti založené po sametové revoluci, jako jsou Bomma, Egoé, Lasvit, Linet, Mmcité.
Prostor mají také inovativní projekty vytvořené přímo na půdě hlavního pořadatele UMPRUM (Unique Client) a nezávislá scéna (Pár, Textile Mountain), kterou rozšiřuje obsáhlá kartotéka novodobého českého designu od Adama Štěcha a Okolo Studio.
Studio Amanita Design připravilo pro výstavu speciální interaktivní prezentaci v podobě herního oddílu.
Výběr sice dokládá značnou šíři českého designu, schází mu ale kreativní kurátorská koncepce nebo inovativní architektonické zpracování. S jejich pomocí by expozice ve foyer prestižní instituce získala šťávu. Otázkou je, zda za tím stály obavy z progresivity, nebo málo času na přípravu. Každopádně je to škoda – když prezentované firmy vystavují samostatně, bývá to mnohem odvážnější.
Instalace značky TON na Designbloku 2019.
Je ale skvělé, že se takové akce dějí a uznání si určitě zaslouží grafický tým za projektem Design a transformace ve složení Olga Benešová, Tereza Saitzová, Studio Marvil a fotograf Vojtěch Veškrna, díky kterým výstavní katalog a prezentace na sociálních sítích vypadají skutečně světově.
Komunikace na sociálních sítích vypadá světově.
Svěží vítr
Na druhé bruselské lokaci, v Pražském domě, je to úplně jinak. Už samotná stavba z konce 19. století od Constanta Bosmanse a Henri Vandevelda, prominentů secese v Belgii, oplývá impozantními interiéry. A tak ani nevadí, že je zde umístěna menší, zato údernější část celého projektu.
Architektonického řešení se ujali Terezie Lexová a Štěpán Smetana, na scéně známí jako studio Lexová Smetana. Mladí tvůrci a studenti již zmíněného Michala Froňka na UMPRUM přišli se zajímavým, a přesto jednoduchým řešením, které skvěle využívá dekorativního interiéru a zároveň směruje pozornost návštěvníka přesně tam, kam tvůrci chtějí.
V Pražském domě můžete do 2. října 2022 vidět díla Tadeáše Podrackého, Milana Pekaře nebo Terezy Rosalie Kladošové.
Důležitým prvkem jejich pojetí jsou zvlněné kovové podstavce, které mimo jiné skvěle ladí s podtitulem celé prezentace Česká krajina. Na nich autoři servírují výběr děl od nedávných absolventů a studentů UMPRUM, jako jsou Aneta Honzová & Natálie Costantinová, Anna Jožová, Monika Martykánová, Gréta Kušnírová, Tomáš Kučera, Tadeáš Podracký, Dávid Valovič, Quynh Trang Tran a dalších.
A funguje to. Návštěvník má dojem, že objekty nenuceně proplouvají interiérem. Mladou krev doplňuje svítidlo od Lasvitu, které perfektně zapadá do prostředí secesní vily, a nové květináče od Mmcité, jež přirozeně zútulňují přilehlou zahradu.
Instalace Herbarium od Lasvit vypadala, jako kdyby do Pražského domu patřila. Podobně jako květináče Polys od mmcité na přilehlou zahradu.
Fotografie Vojtěcha Veškrny, na nichž aktuální držitel ocenění Fotograf roku Czech Grand Design skvěle zachytil všechny odprezentované firmy, ale tolik štěstí neměly. Jsou umístěny v úzké chodbičce a nemají šanci vyniknout.
Fotografie Vojtěcha Veškrny a jejich prezentace v Pražském domě.
Češi jako Evropané
Pokud se do Bruselu dostanete do konce prosince a máte náležité kontakty, navštivte také výstavu Květinová unie, kterou do sídla Rady Evropské přivezla Národní galerie. Bez povolení ale běžně k vidění není a střeží ji unijní bodyguardi.
Mrzutá situace, protože pod vedením ředitele Sbírky moderního a současného umění Michala Novotného vznikla unikátní kolekce děl od devíti českých umělců. Ústředním prvkem se stal velký, udržitelně vyrobený koberec s věncem z dvanácti léčivých bylin z různých koutů Evropy. Odkazuje na tradici výroby věnců, která měla svobodným ženám zajistit plnohodnotný život i po opuštění rodného domu. Umělci si tím mimo jiné hrají i s dvanácti zlatými hvězdami na vlajce Evropské unie.
Jan Brož vytvořil ve spolupráci s ostatními umělci projektu Květinová unie alegorické pojetí oficiální vlajky Evropské unie.
Květina jako ústřední téma předsednické výstavy také zdůrazňuje roli životního prostředí, zejména v kontextu ruské agrese na Ukrajině a energetické krize.
V některých momentech na sebe dokonce přebírá aktivistickou roli a promlouvá za Česko a Evropskou unii. „Jedna ze zobrazených květin, slunečnice, národní květina Ukrajiny, v projektu expanduje i do prezidentského salonku předsednictví, prostoru, kde probíhají jednání těch nejvyšších představitelů. Koberec tak snad bude politiky upomínat, aby na osud Ukrajiny nezapomněli,“ podotýká k tomu Michal Novotný.
Jednotící motiv bylin se objevuje také v morfujícím nábytku TON od Johany Pošové a Barbory Fastrové, objektu Jakuba Chomy, který je výzvou k budování větší pospolitosti, nebo ve videu Opening Ceremony Jakuba Jansy. Jen zase škoda toho umístění v úřednických zasedacích místnostech a kancelářích, kde občas působí až nepatřičně rozverným a naivním dojmem.
Morfující nábytek TON od Johany Pošové a Barbory Fastrové opatřili čalouněním designérky z Overall Office a Kristýna Bratinková.
Rozpačitá chodba
Další výstavu českého umění s názvem Fyziognomie současnosti si vzal na starosti tým Galerie hlavního města Prahy. Kurátorky Magdalena Juříková a Helena Musilová ve spolupráci s Janem Randáčkem, který donedávna stál za skvělou transformací libereckých lázní na prvotřídní galerii a dnes má na starosti uměleckou sbírku Evropského parlamentu, dali dohromady kvalitní výběr současného figurativního umění.
Mezi jmény nechybí uznávaní čeští tvůrci jako Eva Koťátková, Krištof Kintera nebo Anna Hulačová, ale i zástupci známí mezinárodnímu publiku méně jako Tadeáš Kotrba či Jakub Janovský. Výstava však opět naráží na kámen úrazu, který už známe z Design Musea a Rady Evropské unie– umístění. Skvělý výběr na chodbě bude totiž stále jen na chodbě a výsledný dojem proto zákonitě zůstane rozpačitý.
Díla od Tadeáše Kotrby, Kateřiny Vincourkové a Jakuba Janovského působí na chodbě Evropského parlamentu poněkud rozpačitě.
Créme de la créme
Součástí bruselské prezentace je také výstava Mileny Dopitové ušitá na míru Centru současného umění Bozar. Sošná, krásná prezentace od Národní galerie patří spolu s Pražským domem a Květinovou unií k tomu nejlepšímu, co se v souvislosti s českým předsednictvím v Bruselu podařilo uskutečnit.
Výstava Mileny Dopitové Even Odd v Centru současného umění Bozar v Bruselu trvá do 30. října.
Buřičství je pryč
Lexová a Smetana v Bruselu dostali velkou příležitost a dokázali ji využít. Snad to bude správný impulz do další kariéry. Aby se totiž jednou vypracovali na piedestal, kam patří Froněk s Pelclem, musí svůj talent ukazovat dlouhodobě.
To se ale teprve ukáže. Už teď je však vidět, že časy dvousmyslných ironií z roku 2008, kdy jsme to „Evropě osladili“, jsou (doufejme) definitivně pryč.
„Evropě to osladíme”“bylo ústřední téma minulého předsednictví České republiky Evropské unii. Letos od něj uplynulo 14 let.
Většina z nás má období minulého předsednictví spojené s Entropou Davida Černého, výsměchem, výčtem předsudků a stereotypů. Po nedávné návštěvě Bruselu mohu potvrdit, že se prezentace Česka v Evropě posunula a dospěla do bodu, kdy obecenstvo prvoplánově neuráží.
Schází nám však odvaha a sebevědomí minulého předsednictví. Propříště by to chtělo ostřejší lokty, alespoň co se týče prostor a progresivity prezentací. Etablování české kultury na mezinárodní scéně se totiž na chodbách odehrávat nemůže.
