Na benátském letišti přistávají cestovní letadla i private jety. V přímém letu z Prahy do Benátek tvoří polovinu cestujících na palubě zástupci české umělecké scény, umělci, galeristé, ředitelé muzeí, milovníci umění, sběratelé. Kdosi v žertu prohodí, že pokud toto letadlo spadne, českou kulturní scénu to významně poznamená.
Naštěstí za hodinu a kousek letadlo v pořádku dosedá na benátském letišti. Vodní taxi rozvezou všechny cestující do beznadějně vyprodaných hotelů. Začala jedna z největších uměleckých událostí na světě. I když v době vzniku textu zatím jen pro pozvané.
Bienále v Benátkách vzniklo na konci 19. století s cílem propojovat země a vzájemně se inspirovat nejprve v oblasti umění, později i v dalších kulturních disciplínách. Daří se to této velké mezinárodní přehlídce dodnes?
Letošní ročník tomu měl jít naproti. Nanejvýš aktuální téma zvolené pro letošní rok ředitelem bienále, brazilským kurátorem Adrianem Pedrosou, Foreigners Everywhere (Všude cizinci), si kladlo za cíl dostat do povědomí laické, ale také odborné veřejnosti umělce z domorodých kmenů, jiné sexuální orientace či genderu, lidové tvůrce, umělce opomíjené a stojící na okraji zájmu.
Téma velmi příhodné a navazující na dlouhodobé snahy západní společnosti splatit dluh kolonialismu či naopak své nepozornosti vůči minoritám či dalším koutům světa.
Toto kulturně-antropologické téma však bylo pojato více ve formě přehlídky cizokrajného než ve formě zaplnění mezer v obecném uměleckém rozhledu. Na hlavu Adriana Pedrosy se tak velmi brzy po zahájení bienále sesypala kritika. Já sama jsem v ní však zdrženlivější. Úkol si kurátor před sebe nepoložil lehký.
Pokud návštěvník chce, je vnímavý a má dostatek času (což je často u těchto typů velkých přehlídek nedostatková záležitost), témat pro vlastní rozvoj nalezne i v rámci hlavní přehlídky několik. Třeba v rámci videoartové sekce, která ve formě pro nás dobře známého, všudypřítomného hýbajícího se obrazu rozkrývá těžká témata dnešního světa.
Ze zástupců českého umění je možné na hlavní přehlídce, která se nachází v budovách komplexu bývalých loděnic a zbrojnic, spatřit díla Anny Zemánkové. Tvůrkyně, která neprošla formálním vzděláním a k umělecké tvorbě se utíkala jako k jakési formě autoarteterapie, však není v uměleckém světě nováčkem.
Už v roce 1979 se její dílo dostalo na výstavu do Londýna a od té doby je viditelnější stále víc a víc. A ani v rámci benátského bienále se nejedná o její první prezenci. V roce 2013 byla na 55. benátském bienále oceněna.
O několik let později se její díla dostala do důležitých sbírek Centre Pompidou či Bostonského muzea výtvarných umění. Představa nově objevených jmen a jejich zviditelnění zde v tomto případě trochu pokulhává.
O kousek dál od hlavní přehlídky v Arsenale se nachází zahrada Giardini s národními pavilony. Ty se k letošnímu tématu postavily čelem a mnoho z nich se ctí původní hluboké myšlence dostálo. Mezi nimi rozhodně i československý pavilon.
Zejména vnitřek pavilonu s dílem světově známé české umělkyně Evy Koťátkové vzbudil i u mezinárodní kritiky pozitivní ohlasy. Projekt s názvem Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilogramů lehčí předkládá návštěvníkům příběh žirafy Lenky, která byla v 50. letech odchycena v Keni, převezena do pražské zoo, kde po dvou letech na zápal plic uhynula. Její tělo pak po mnoho let sloužilo jako vycpaný exemplář v Národním muzeu.
„Koťátkové verze žirafy Lenky je dutá, rozpůlená a ležící na zemi. Můžete si do ní sednout. Je rozkošná a groteskní zároveň – což je pocit, který často zažívám v zoo,“ píše ve své recenzi pro Art in America Emily Watlington.
ARTnews zařadil český pavilon do výběru top deseti nejlepších pavilonů v rámci letošního bienále. „Koťátková nyní pro Lenku vytvořila vlastní ústav, který má tomuto savci nabídnout humánnější život,“ napsal Alex Greenberger. Dovnitř krku žirafy Lenky je možné vejít, usadit se uvnitř a zaposlouchat se do příběhu, který budí mnoho otázek nad antropocentrickou představou světa.
Po třech dnech benátské bienále otevírá své brány i pro veřejnost. Letadla plná diskutujících zástupců světa umění odlétají. Nejvíce zde rezonuje otázka, zda upřednostňovat koncept či výstavy nad jejím uměleckým přínosem.
Hlavní téma celé letošní přehlídky zůstává stranou. Benátské bienále je otevřené až do 24. listopadu, můžete tedy sami vyrazit na jednu z nejdůležitějších uměleckých událostí na světě a odpovědět si na tyto kontroverzní otázky sami pro sebe. A také si nové přivézt. Jednou z důležitých rolí umění nejen v současném světě je totiž nebát se otázky pokládat a složitá témata otvírat.