Desítky tuzemských firem se již nyní podílejí na obnově válkou zmítané Ukrajiny. A další mohutné příležitosti přijdou v okamžiku, kdy na frontě nastane příměří. I to vyplynulo z rozhovoru Forbesu s Tomášem Kopečným, vládním zmocněncem pro rekonstrukci Ukrajiny.
„Češi mohou hrát v obnově země zásadní roli, klíčové ale bude, čí peníze budou po válce nejlevnější. Nebude to tak, že si někdo sedne a řekne: Podporovali jste nás, tak tady máte deal za desítky miliard,“ upozorňuje Kopečný, který během tříletého konfliktu už osmkrát navštívil Ukrajinu s českými podnikateli.
Není výraz „rekonstrukce“ ve spojení s Ukrajinou, kterou pořád rozbíjí válka, nyní skoro jakýsi oxymóron, tedy protimluv?
Rekonstrukce se děje. Pár miliard eur už na ni bylo proinvestováno a pár set milionů eur přišlo k českým firmám.
V rámci rekonstrukčních projektů narostl export českých firem víc než o polovinu, tedy zhruba o patnáct miliard korun. Do toho navíc nezapočítáváme zbrojní dodávky, protože ty jsou Českým statistickým úřadem velmi těžko metodologicky uchopitelné, v tomhle případě se každopádně bavíme o dodávkách v hodnotě desítek miliard korun.
Princip rekonstrukčních projektů je mimochodem podobný jako u zbrojních dodávek. Český stát dá na začátku seed money, počáteční kapitál na pilotní projekty.
Lze uvést konkrétní příklad?
Toto se například dělo na konci roku 2022 u asistence dodávky kogeneračních jednotek do Charkovské oblasti. Celý další rok, dva, jsme poté pracovali na tom, aby to nezůstalo u jednorázového hození malého kamínku do vody.
A nezůstalo?
Výsledkem je, že jsme největším dodavatelem kogeneračních jednotek do Charkova, víc než třetina města funguje na produktu, za kterým stojí čtyři české firmy. Charkov za to v posledních dvou letech zaplatil řádově desítky milionů eur a firmy několikanásobně navýšily svůj obrat i výrobu.
Je to hezký příklad toho, jakým způsobem se rekonstrukce Ukrajiny děje. Nejsou to zatím velké projekty jako dejme tomu modernizace ukrajinských železnic, výstavba infrastruktury ve smyslu obrovské modernizace vodovodního systému nebo investic do obnovitelných zdrojů energie. Dnes se jedná o to, co je nutně potřeba, říkejme tomu rychlá a malá rekonstrukce.
Když skočím k velké rekonstrukci, která podle všeho začne, až válka skončí, jaký potenciál má v tomto ohledu český byznys?
Díky tomu, že jsme na Ukrajině po všechny válečné roky velmi aktivní, má našlápnuto slušně. Češi jsou vnímáni extrémně dobře mezi ukrajinskými firmami, podnikateli, municipalitou i vládou.
Je to zásluha toho, že od nás cítí podporu, ale také toho, že je tam historicky několik silných a velmi úspěšných českých subjektů – Moravské naftové doly Karla Komárka, plzeňská Škoda Transportation nebo Agromino, velký investor do zemědělství.
Ke všemu některé z těchto společností v posledních letech ještě posilovaly. Moravské naftové doly udělaly po ruské invazi v roce 2022 rozhodnutí, že půjdou do projektu větrné elektrárny ve Lvovské oblasti – šlo o investici ve výši šedesát milionů eur a to je celosvětově největší zahraniční investice v oblasti energetiky.
Škoda Transportation se zase uchází o projekty tramvají, ale i metra v několika městech včetně Kyjeva a Charkova. Velká aktivita z naší strany plus pozitivní emoce vytvářejí nadějné kořeny, aby se český byznys při velké rekonstrukci úspěšně uchytil, avšak musím dodat jedno velké „ale“.
A to?
Alfou a omegou úspěchu nebude to, že si někdo sedne a řekne: „Podporovali jste nás, tak tady máte deal za desítky miliard.“
Co rozhodne?
Čí peníze budou nejlevnější. Drtivá většina peněz, které Evropská unie dává a bude dávat na rekonstrukční programy, je úvěrová v tom smyslu, že zlevňují úvěry ukrajinským bankám, které je potom poskytují odběratelům.
Minulý pátek jsme dosáhli jednoho velkého milníku. Získali jsme pro naše firmy z evropského rozpočtu 188 milionů eur, tedy asi 4,7 miliardy korun, ve formě záruk na investiční úvěry a kombinovaných záruk s granty.
Česká Národní rozvojová banka bude poskytovat záruky ukrajinským bankám, které budou následně poskytovat úvěry třeba charkovskému starostovi a ten si za mnohem výhodnějších podmínek koupí pokud možno české zboží.
České firmy budou mít otevřené dveře, protože zájemce o jejich produkt si ho koupí za úvěr s úrokovou sazbou nikoli osmnáct, ale osm procent.
Foto poskytl Tomáš Kopečný
Zpátky k malé rekonstrukci – kolik českých firem se na ní řádově podílí?
Desítky. Podíl nejvíc narostl v segmentu decentralizované energetiky, koneckonců energetika jako celek je velmi silnou kartou českého průmyslu, českých firem. Silná je též doprava, malé humanitární projekty, zemědělství a těžké strojírenství.
Co se týká energetiky, pak se málo ví, že kromě angažmá tuzemských společností v decentralizované energetice a ve střední či větší energetické soustavě, což jsou typicky investice do větrných elektráren od Moravských naftových dolů, máme ještě velkou roli – v jaderné energetice.
O co jde?
Škoda Jaderné strojírenství a konsorcium dvaceti firem byly už před válkou majoritními poskytovateli služeb údržbových prací na dvou jaderných elektrárnách, které byly a teď zase jsou pod kontrolou Ukrajiny.
V čem mohou být české firmy pro Ukrajinu lepší než firmy odjinud?
Jedním z aspektů je i to, že jezdí do prostředí, kam drtivá většina ostatních států nebo firem nejezdí.
Protože mají větší odvahu?
Jednoznačně. V Evropě není moc států, které se v tomto směru hlásí – jsme jeden ze čtyř států, který tam teď soutěží o velké evropské peníze, kromě nás jsou to Německo, Polsko a Slovensko. Na druhou stranu máme horší nástroje finanční podpory z hlediska poskytování záruk. Máme problém s velkými evropskými bankami.
Program Global Gateway, který zlevňuje peníze pro tento druh aktivit po celém světě – nejen pro Ukrajinu, ale pro Afriku, Latinskou Ameriku, Asii –, je zpravidla čerpán firmami ze staré západní Evropy, u nás toto není kulturně zakořeněné. Takže čerpáme hrozně málo peněz, této možnosti využíváme málo.
Ale zpátky k odvaze, ta je skutečně naší velmi silnou stránkou. Co mohu pozorovat, hraje v tom důležitou roli i psychologické nastavení českých firem – zkrátka na Ukrajině i v těch rizikových oblastech chtějí být součástí příběhu podpory napadené země, i když by si mohly vybrat mnohem jednodušší trhy.
Nespočívá byznysový potenciál Ukrajiny i v tom, že bude odtržena od ruského trhu, s nímž byla až do začátku války historicky provázána?
Ukrajinská ekonomika prochází za běhu hlubokou transformací. Makroekonomická struktura země se dá rozdělit na tři hlavní bloky, tři hlavní regiony.
Tradičně chudý západ je teď miláčkem investorů, protože tam padá nejméně raket a banky jsou ochotné poskytovat záruky projektům.
Pak máme jih s velkým potenciálem relativně rychlé obnovy. Je tam hodně zemědělství a v momentě, kdy dopravní infrastruktura nebude v takovém ohrožení, jako je od začátku války, může být tato oblast relativně rychle obnovena.
Nejtěžší rekonstrukce se bude týkat východu a severovýchodu u hranic s Běloruskem a Ruskem. Tohle území bylo s těmito státy přirozeně provázáno, teď bude odříznuto.
Tyto regiony byly už od časů carského Ruska nejvíce průmyslové, přijížděli tam britští investoři, budovali doly, které poháněly těžký průmysl. Ten je nyní z drtivé většiny zničený a tím se dodavatelské řetězce a velká část ukrajinské ekonomiky rozpadla.
Je velká otázka, jak se znovu postaví. Pokud nebudou programy zvýhodňující právě východní oblasti, hrozí nebezpečí, že z nich budou nové periferie, něco jako u nás Sudety. Budou tam bydlet lidé, kteří nikam jinam nemůžou, nebude tam moc práce, spousta toho bude zničeného. Tradiční průmysl se tam zkrátka bude muset úplně rekonfigurovat.
Foto poskytl Tomáš Kopečný
To může být velká výzva, ne?
Za mě právě tady leží největší potenciál. Ke všemu jsme právě my v podstatě jediný stát, který tam pravidelně jezdí na obchodní mise. Bezpečnostní tým není nadšený, když jedu do Charkova, ale zrovna v tomhle městě a v tomhle regionu máme velký byznys.
Charkov je dvoumilionové univerzitní město s excelentním výzkumem. Zároveň má skvělý management, charkovský starosta je dlouhodobě považovaný za nejlepšího na Ukrajině. A když máte dobrý management, dá se dělat mnoho.
Spousta jiných starostů není schopna sáhnout si na evropské peníze, dostat úvěr od banky, nějaký grant. I v Česku byli po roce 2004 z hlediska získání peněz z evropských fondů úspěšnější a méně úspěšní starostové. Na Ukrajině je to dnes stejné, až na to, že vám u toho na hlavu prší rakety.
Takže ano, je velkou příležitostí obchodně obsadit místa v tomto regionu. Obecně tam dojde k tomu, že bude výrazně decentralizovaná a přesměrovaná energie na obnovitelné zdroje, protože Ukrajinci se nutně potřebují odříznout od závislosti na fosilních palivech z Ruska.
Velká reforma musí například také přijít v oblasti vodohospodářství. Všichni obyvatelé Charkova jsou závislí na vodě z nádrže, která je 120 kilometrů daleko a byla postavená za Stalina ve třicátých letech minulého století.
Reálně tam máte ještě dnes čerpadla s nápisem „Sláva Stalinovi!“, a poněvadž se chystali na velkou válku, potrubí vede padesát metrů pod zemí, a když se s ním cokoli stane, je prakticky nemožné s tím něco dělat. Pracujeme proto společně s ukrajinskou stranou na tom, abychom to změnili.
Charkov musí rovněž modernizovat metro, tramvajovou síť a podobně a pak je tu velmi potřebná, ale o poznání hůře financovatelná věc, a to zdravotnictví. Zde hodně využíváme granty – ve zdravotnictví se angažuje řekněme dvacet českých firem.
S českou podnikatelskou misí jste byl na Ukrajině už osmkrát – je to ta nejlepší cesta, chce-li někdo do země byznysově proniknout?
Pro úplný začátek to je pravděpodobně dobrá cesta, protože všechny mise obsahují jednání s lokálními partnery. To je klíčové z důvodu, že potřebujete mít místního parťáka, který vám pomůže s orientací v prostředí, což je občas složité.
Další důležitou věcí je komunikovat případné problémy nebo nedorozumění s českým státem, s českým ministerstvem průmyslu, zahraničí, s ambasádou. V mnoha případech aktivně působíme ve prospěch tuzemských firem, je-li potřeba zakročit proti nějakému nepřátelskému jednání.
Zásadní komponentou úspěchu je, že musíte jednat s někým, kdo má peníze nebo si na ně dokáže sáhnout. Ve smyslu, že je projekt úvěrovatelný. Ve smyslu, že vůbec vědí, jak se podávají žádosti tohoto typu, zkrátka že vědí, jak se dostat k financování.
Jde vlastně o typický rozvojový případ. Když se vydáte na byznys v Africe, taky vám tam utrhají ruce za skvělé nápady a produkty, ale když si nepřinesete vlastní financování, respektive partnery nedovedete třeba k tomu, že si mohou zažádat o úvěr, skončí to na tom. To je velké úskalí.
Dalším je korupce, že?
Míra korupce ukrajinské prostředí pořád hodně devastuje. A je to zároveň jeden z hlavních ruských narativů, jak Ukrajinu podkopávat, demoralizovat a rozebírat zevnitř.
Nemá ale smysl zapírat, že s korupcí se firmy určitě setkávají, a právě proto musejí vědět, kdo je kdo, na koho se obrátit, získat schopnost bránit se proti takovým pokusům.
Typické je vydírání ze strany jistých ukrajinských entit, že určité záležitosti se dají vyřešit jen za vysoké konzultační poplatky.
Co s tím?
Ve většině případů byly tyto pokusy utnuty diplomatickým nebo obchodním tlakem. Ti aktéři to prostě zkusí, a nevyjde-li to, zmizí.
Různé subjekty zkrátka testují, zda jim to náhodou nevyjde. Ano, vyskytnou se i sofistikovanější případy, kupříkladu pokusy o nepřátelské převzetí společnosti za pomoci nějakých justičních metod.
Je vždy potřeba vědět, proti komu hrajete, jaké jsou jeho nástroje, a tomu uzpůsobit svoje zbraně. Drtivá většina Ukrajinců je proti korupci, vnímají ji jako něco špatného, ale stačí pár zkažených jablek a může se zaseknout celý proces.
Od těchto jablek se snažíme české společnosti ochránit. Třeba tím, že se snažíme občas směrem do veřejného prostoru, v rozhovoru pro ukrajinská média, zdůraznit, že se tyto nepříjemné věci dějí a že škodí celé tamější ekonomice. A že se na jejich zemi celý svět dívá. A že budeme-li nespokojení, nebudeme zticha.
V rámci působení českého byznysu na Ukrajině jsme ještě téměř neprobrali zbrojní průmysl…
V dodávkách munice jsme druzí na světě. Zdůrazním, že nikoli jako donor. Od začátku války platí, že největší část od nás odebírají Ukrajinci za vlastní peníze. A obrovskou část platí zahraniční partneři, zprvu to bylo Nizozemsko, pak Dánsko, loni patnáct států, letos Nizozemsko a Dánsko plus Kanada, uvidíme, kdo další se přidá.
Jsme velký zbrojní dodavatel v kategoriích, které vyztužují frontu. Čili těžká pozemní technika, bojové tanky, bojová vozidla pěchoty, houfnice, raketomety a munice.
Jste optimista, že velká rekonstrukce Ukrajiny začne v dohledné době? Tedy, že brzy skončí válka?
Především si je potřeba uvědomit, že konec války může vypadat ošklivě z hlediska toho, co si představujeme pod spravedlivým mírem. K potrestání viníků nedojde, k odškodnění obětí také podle všeho ne, Rusko nebude poraženo jako Německo a Japonsko ve druhé světové válce, natož aby se z jejich reparací něco platilo.
Spravedlnost bude spočívat v tom, že se systém nastaví tak, aby co nejméně lidí trpělo. Mír jako takový zmenší utrpení, a když bude udržitelný, bude spravedlivější než to, co se odehrává nyní. Ovšem myslím si, že se na to většina lidí takto nekouká a že budou nešťastní z toho, že agresor nebyl potrestán.
Ale abych odpověděl na otázku – myslím, že vidíme brutální snahu Spojených států dodat mírový výsledek.
Probudili jsme se do jiného světa, v němž má Amerika jinou vizi globálního uspořádání z hlediska hodnot a bezpečnostních partnerů, než měla předchozí administrativa, takže nějaké příměří – někdo tomu bude říkat mír – nastane.
Velká rekonstrukce vypukne de facto v okamžiku, kdy začne být atraktivní pro banky. Žádný stát do ní nebude lít charitativní peníze. Půjde o úvěry a ty by měly být zlevněné.
Foto poskytl Tomáš Kopečný
A budou?
V tuto chvíli probíhá malá rekonstrukce skrze státní nebo vládní nástroje. Privátní, komerční banky do toho vůbec nejdou, je to pro ně moc velké riziko. Maximálně se v tom angažují jejich dceřinky a pobočky přímo na Ukrajině.
V momentě, kdy toto velké válečné riziko odpadne a zbyde pouze to ekonomické, půjdou do rekonstrukce národní rozvojové banky a mezinárodní finanční instituce. Velcí investoři se na to připravují, od BlackRocku po všechny velké evropské a americké banky.
To zní poměrně nadějně.
Už na podzim panovala v Kyjevě mezi nejbohatšími lidmi a ve vysokých ekonomických kruzích atmosféra, že se připravují na předpoklad, že až americké prezidentské volby vyhraje Donald Trump, a tím pádem se přiblíží mír, ať bude vypadat jakkoli.
Získával jsem informace, že už jsou zahřívaná portfolia v Londýně či v New Yorku, aby byl ve chvíli, kdy se velká rekonstrukce spustí, připravený kapitál.
