Na podzim můžete vidět hned několik zajímavých kousků tuzemské provenience, které jsme už stihli zhlédnout za vás. Proč by vás tito nenápadní zástupci domácí kinematografie mohli zajímat?
Tiché
doteky (právě v kinech)
Loni to byl Domestik, letos to jsou Tiché doteky. České drama, které se chce měřit s festivalovými snímky ze světa tím, že více než na děj spoléhá na vizualitu a nevypočitatelnost – kdykoli se totiž může překlenout do jiného žánru. Ve filmu hraje hlavní roli vycházející hvězda českého filmu Eliška Křenková, která se jako au-pair nastěhuje do zvláštní rodiny se striktními pravidly. Zvláštní koženost postav a strnulost dialogů navíc na závěr dostanou nový význam.
Budiž
světlo (právě v kinech)
Nebezpečným fenoménem poslední doby jsou polovojenské domobrany, v nichž autoritativní vůdci nabízejí mladým „hodnoty“ extrémní pravice. Ve slovenském dramatu, které letos soutěžilo ve Varech, zasáhne podobná nebezpečná sebranka do života jedné obyčejné rodiny. Syn čtyřicátníka Milana se totiž možná zapletl do podivné sebevraždy místního školáka. Režisér Marko Škop se však noří i do toxických vztahů mezi otci a syny, mrazivou změnu poměrů ve slovenské vesničce přitom dokáže zobrazit mnoha způsoby.
Staříci
(právě v kinech)
Senioři
Vlasta (Jiří Schmitzer) a Tonda (Ladislav Mrkvička) se vydávají
starou dodávkou vypátrat a zabít komunistického prokurátora,
který je kdysi neprávem odsoudil, unikl však polistopadové
spravedlnosti. O rozšafnou road-movie však nejde, dva pánové
bojují s pokročilou nemohoucností i nedůvěrou okolí.
Jejich cesta je však až do konce vyostřována do gradujících
situací, které si nemusí pomáhat prvoplánovým humorem.
Zapomeňte na nenápaditou kašírovanost Tlumočníka
a vulgární karikaturnost Teroristky,
snímek Martina Duška a Ondřeje Provazníka je i díky jasnému
stanovisku v závěru zatím nejlepším českým filmem roku.
Karel,
já a ty (v kinech od 14. listopadu)
Je vám kolem třiceti a tápete ve vztazích? Zamiřte na snímek muzikanta a filmaře Bohdana Karáska. Dost možná se v něm totiž poznáte. Jenovéfa Boková v něm hraje Sašu, která se stěhuje od svého manžela ke kamarádu Dušanovi. V jeho bytě i v ulicích Prahy spolu přemítají nad tím, proč je někdy tak těžké s někým být, i jak se měnily jejich představy o tom, kde se budou ve svém věku v životě nacházet. Karásek, který hraje zmíněného kamaráda (ale oficiálně to nepřiznává), projevuje mimořádný observační talent a svým prvním celovečerním filmem zdatně překonává limity nízkorozpočtové́ produkce. Vznikla tak úvaha o vztazích, která nepotřebuje vynášet kategorické́ soudy. O to je ale silnější.
Vlastníci
(v kinech od 21. listopadu)
Domovní schůzi v jedné místnosti (kterou dle zapisovatelky nesmí nikdo opustit) sleduje režisér Jiří Havelka v nejlepší české komedii letošního roku. Majitelé bytových jednotek řeší vodoměry, výtah i odprodej půdy, postupně se ale začíná ukazovat, že tvůrci na schůzi vměstnali vlastně celou českou společnost. Jednotliví vlastníci jsou mistři sebeklamu, mají plno názorů na vše, i když ničemu doopravdy nerozumějí a jsou ve výsledku ovládáni jen osobními mindráky. Kameraman Martin Žiaran dokáže ze schůze vymýtit strnulost a hbitě následuje hru jedovatých urážek, které pronášejí přesně obsazení herci. České komedie se většinou odehrávají v absurdním bezčasí, Vlastníci však v hávu veselohry dokážou vyprávět o tom, jak náročná a potřebná je demokracie.
A
dál?
Do kin míří ještě několik slibných dokumentárních snímků: pochvalné reakce sbírá třeba portrét Angličanky, která se chystá na eutanazii, s názvem Dobrá smrt (právě v kinech) nebo lyrický snímek o psychicky nemocném klavírním virtuosovi s názvem Sólo (v kinech od 31. října). Dobře vypadá i dokumentární cestopis Dálava od Martina Marečka (v kinech od 7. listopadu), překvapit mohou také nové české snímky Abstinent (v kinech od 31. října) a Amnestie (v kinech od 14. listopadu).