„Hele, Dragonoš! Tam musíme jet. Chápeš, ne? Krakonoš–Dragonoš… Hustý. Šlápni na to!“ Ano, i takhle může vypadat rozhovor dvou dospělých, obvykle celkem slušných a snad i vzdělaných mužů. Jenže jsou chvíle, kdy i v nich se probudí puberťák.
Čtěte také: Elegán s japonským šarmem. Lexus ES je manažerský vůz bez kompromisů
Řekněte, může to dopadnout jinak, když oba sedí v Porsche Cayman GTS poháněném 360 koňmi a koukají na podzimním uměním zbarvené kopce plné kroucených silnic? To se ví, že nemůže.
Abyste tomu rozuměli, Dragonoš je vlastně celkem nezajímavá vesnička s kostelem a kaplí svatého Antonína, která leží v 800 metrech nad mořem uprostřed Samoborských vrchů. To jsou hory, nebo spíš horečky, kousek od Záhřebu. A zhruba na půl cesty mezi Dragonošem, kde žije 20 lidí, a chorvatskou metropolí je Sveta Nedelja. Další nepodstatné městečko, řeklo by se, jenže…
Model supersportovního elektrovozu Rimac C_Two v továrně firmy ve Svete Nedelji.
Ve Svete Nedelji má svou továrnu Rimac, jehož supersportovní elektromobil s cenovkou milion eur se stal jednou z hvězd loňské série Grand Tour, nového motoristického pořadu Jeremyho Clarksona, Richarda Hammonda a Jamese Maye na Amazonu (Top Gear 2.0, chcete-li). Tahle firma také pomáhá s elektrifikací ikonických Jaguarů E-Type a v jednom takovém po svatbě odjížděli princ Harry s Meghan Markle.
Zkrátka kolem chorvatské miniautomobilky a jejího foundera Mateho Rimaca je dost rušno, což v létě ještě umocnilo Porsche, které se rozhodlo koupit v ní desetinový podíl. Porsche v posledních letech hodně investuje do technologických startupů, tohle je ale přesto výjimečné – ve Sveté Nedelji stuttgartská ikona vložila peníze přímo do jiné automobilky, kterou tím definitivně upíchla na automotive mapu světa.
Takže se rozumí, že na návštěvu Rimacu – reportáž najdete v listopadovém vydání Forbesu – jsme nemohli jet jinak než „poršákem“. Byla to taková cesta do budoucnosti a zase zpět, dvouapůllitrovým burácejícím benziňákem jsme se jeli podívat na nehlučný, byť pekelně rychlý elektrovůz.
Tím se dostáváme k tomu Dragonoši. Jak jsme tak s fotografem stáli u auta, za sebou továrnu Rimacu a před sebou dalších 800 kilometrů po dálnicích, bylo jasné, že si musíme zajet někam zablbnout. Protože, ruku na srdce, na dálnici Caymana GTS konstantně urážíte. Pakliže teda nechcete dostat pokutu nebo přijít o papíry.
Stotřicítka nebo stočtyřicítka v Rakousku je hluboko pod jeho možnostmi, stotřicítka na D1 zase nad jeho možnostmi – tvrdý podvozek vám poctivě zprostředkuje každou nerovnost, a že jich tam je. A Německo bohužel na trase do Záhřebu není, i když jsme se fakt snažili ho tam nějak dostat. „Jedeme támhle nahoru,“ rozhodli jsme se celkem rychle.
O caymanu se nejčastěji doslechnete, že to je nejlevnější porsche a že to je na řízení nejzábavnější porsche. Ani s jedním nelze než souhlasit – Cayman GTS, vrcholná úprava tohoto dvoumístného sporťáku, vyjde na dva miliony korun. Nejlevnější Carrera 911 je o nějakých 600 tisíc korun dražší. A i když carrera startuje s 272 kW, což je o chlup víc, než má Cayman GTS, zábavy s tím prckem užijete nevídaně.
Musíte ale jako my vyrazit mimo hlavní tahy. Na stovky kilometrů dlouhou pouť z Česka přes Rakousko a Slovinsko do Chorvatska by ta carrera asi byla vhodnější a určitě by byla pohodlnější panamera. Cayman je extrémně bezprostřední auto, které nabízí přímý kontakt s vozovkou a reakcí motoru, takže si v něm na místě spolujezdce moc neschrupnete.
Silničky v Samoborských horách možná nesnesou srovnání s rumunskou Transalpinou, ale požitek to byl. V prudkých průjezdech zatáčkami auto sedí jako přilepené, sedačky vás obepínají a nedovolí se pohnout. A žlutočervené listí u cesty romanticky poletuje vzduchem, když jím prosvištíte stovkou, na kterou se cayman vydrápe v pohodě pod pět sekund.
Řev čtyřválcového, turbem posilněného motoru, který je schovaný hned za dvojicí sedaček, dojem z jízdy umocňuje a vlastně vám pomáhá se nezabít. Když jedete 160 km/h v podobně výkonném BMW m550, dovnitř proniká jen minimum aerodynamického a motorového hluku, auto navíc ztlumí většinu nerovností tak, že subjektivně máte pocit, jako byste se ploužili.
Porsche Cayman na to jde jinak – chce, abyste to všechno cítili a slyšeli, abyste si nevydechli. A možná, možná pak nebudete zkoušet 240 km/h…
Návrat na dálnici je pak o to větší nuda. Občas vám to nedá a pedál prošlápnete, abyste vystřelili dopředu a to koňské stádo na chvíli provětrali, ale pak vám dojde, že takový dostih může vyjít na několik tisíc eur. Takže na adaptivním tempomatu zase nacvaknete stočtyřicítku a po zbytek cesty se autu dokola omlouváte.
Jednu malou výhodu ale taková spořádaná jízda má – když zaparkujete po 1500 kilometrů dlouhé výpravě před domem a podíváte se na palubním počítači na dlouhodobou spotřebu, svítí tam 8,5.
Slovy klasika: „Kdo z vás to má?“
Autor fotografií: Michael Tomeš