Potká se malířka, pilot a psycholožka a spolu vytvoří cukrárnu, která nemá obdoby. Takhle nějak vzniklo Café Millème v centru Prahy. V době, kdy se nemá moc cestovat, je zrovna návštěva tohoto podniku možností, jak alespoň chuťově zamířit do vzdálených metropolí.
„Naše myšlenka je postavena na dortech, v nichž představujeme různé země celého světa,“ vysvětluje Adina Biguine, hlavní cukrářka. Ve vitríně tak vedle sebe je Tokio, Vídeň, Praha a řada dalších míst, které jsou v pestrobarevných dortových řezech koncentrovány do chutí tak, jak je vnímá a navrhuje právě Adina Biguine.
Sama přitom k pečení a cukrařině blízko nikdy moc neměla. Ze svého rodného Kyrgyzstánu přišla do Prahy studovat psychologii a plánovala se vrátit zpátky. Všechno se ale změnilo ve chvíli, kdy poprvé v životě navštívila Paříž.
Tam si zamilovala kavárny, cukrárny a nadchly ji nejen chuťově, ale i vizuálně krásné zákusky. „Byla to láska na první pohled,“ říká dnes vesele.
Dva roky se jí pak v hlavě honila myšlenka, jestli by ji přesně toto bavilo v životě nejvíc. Nakonec se rozhodla a odjela do Francie na cukrářský kurz a hned po něm se jí podařilo získat stáž ve vyhlášené cukrárně Lenôtre.
Když se vrátila zpátky do Prahy, chtěla si najít místo v nějaké francouzské cukrárně. „Ráda jsem chodila tehdy na kávu a croissant do Millème Patiserie na náměstí Jiřího z Poděbrad, a tak jsem jim poslala životopis,“ vypráví asi deset let starou příhodu. Odpověděli jí sice, že nikoho nehledají, ale ať přijde. Přišla a už neodešla.
Se zakladateli původního podniku, ve kterém se podávalo hlavně tradiční francouzské sladké a slané pečivo, si padli do oka. Dnes už několik let cukrárnu spolu s malířkou Valexií Panier a pilotem Danielem Biguinem vlastní i ona. Klíčový moment ovšem přišel před čtyřmi lety, když se podnik přestěhoval z Vinohrad do Klimentské ulice v centru Prahy.
Právě od té doby se v Calé Millème zaměřili výhradně na dorty inspirované různými zeměmi a makronky, se kterými v Česku Adina Biguine začala mezi prvními. Teď sedí u stolku ve své cukrárně a v ruce drží sešit, kam si píše své recepty.
I když recepty… Na každé stránce je napsaný jeden název dortu, třeba Praha, New York, Moskva, k němu pár surovin a malý obrázek s popiskem, jak mají být na sobě poskládané jednotlivé různě barevné vrstvy.
„Takhle mi to stačí, postup práce si nepíšu, je to pro mě jako matematika. Když vidím ingredience, automaticky vím, jak postupovat,“ směje se žena, která před dvěma lety uspěla v prestižní francouzské soutěži pro cukráře Relais Desserts Charles Proust Competition.
Vůbec první recept v tomhle sešitě je na dort Praha. „Tím jsem chtěla začít, připravovala jsem ho docela dlouho,“ říká s tím, že nakonec pro českou metropoli zvolila kombinaci borůvek, tvarohu a vlašských ořechů. Celkem už vymyslela přes sedmdesát různých dortů. Na velké mapě na jedné zdi cukrárny jsou vyznačena místa, kterým se tady už vzdal sladký hold.
Který dort byl ten nejsložitější? „Určitě Tokio. Tenhle dort jsem chtěla udělat už dlouho, ale správně vyvážit výrazné chutě, jako je saké, matcha, černý sezam a yuzu, chtělo čas,“ říká Adina Biguine, která kromě malých zákusků vytváří na zakázku i velké dorty a na jaře chystá opět rozjet nabídku svých kurzů pro širokou veřejnost.
Teď ji ale nejvíc zaměstnává blížící se advent. Tedy takhle, klasické vánoční cukroví tady opravdu nečekejte. Místo toho se v prosklené vitríně objeví speciální vánoční kolekce, jejíž dorty vypadají třeba jako skleněné ozdoby na vánoční stromeček.
Když o jejich přípravě i o dalších speciálních kolekcích mluví, je na ní vidět, jak ji tahle práce baví. A hned to ostatně sama říká. „Dělám to deset let, ale vůbec mi to nepřijde. Je to nesmírně kreativní práce a to mě na tom baví nejvíc,“ říká s tím, že ačkoli v jejím sešitě na recepty už docházejí volné stránky, ona sama má nápadů pořád dost.
Jaké město bude další na řadě? „Teď bych ráda udělala Kyjev,“ usmívá se cukrářka, která všechny dorty – a že se jich měsíčně prodá ke třem tisíc kusů – vytváří vlastnoručně.
