„Dezorganizovanost můžete brát jako příležitost hledat nová spojení,“ říká psycholožka a psychoterapeutka Kateřina Šrahůlková. Na nepřehlednou, složitou situaci s velmi ztíženými podmínkami pro práci je více než zvyklá.
Šrahůlková se v Česku věnuje především dětem, které jsou hospitalizovány v nemocnici. Největší zkušenost, jak zvládnout zmatek a nejistotu, jí však daly dvě půlroční mise, které absolvovala s mezinárodní organizací Lékaři bez hranic.
Během první mise v Jordánsku se věnovala podpoře a péči o děti syrských uprchlíků, od ledna do léta letošního roku zase pomáhala uprchlíkům na řeckém ostrově Lesbos.
Podle Šrahůlkové je důležité se nehroutit, pokud se poměry vymykají vašemu původnímu plánu. Což v různé míře od března zažívá většina z nás.
Upadnout do pohodlí zajetého je snadné a přirozené, ale o to hůř se z takového myšlenkového vzorce vystupuje, pokud projekty padají a jen složitě se předvídá budoucí vývoj.
„Mám zkušenost, že na misích Lékařů bez hranic jsou aktivity, čas a další věci opravdu hodně organizované, ale vlivem neočekávatelných proměnných, které vstupují do hry, z toho leckdy vzniká slušný chaos. A my ho musíme nějak uspořádat,“ radí Šrahůlková.
Podle psycholožky je také stěžejní, jakým způsobem zmatek prožíváme. Pokud přistoupíme na určitou jeho organizovanost, tedy v něm sami nalezneme svůj systém, můžeme v chaosu fungovat.
Zásadní je ale náš přístup a celkové prožívání, které určuje, zda pro nás bude situace velmi zátěžová, či nikoliv. Ze změti nepřehledného můžeme těžit, pokud budeme hledat nové modely, které nám budou fungovat. Je to také příležitost k testování alternativních přístupů.
Navigace ve zmatku ale nesmí trvat příliš dlouho. „Pokud jsme chaosem zahlceni, je těžké brát ho jako výzvu,“ dodává Šrahůlková, která v takových případech doporučuje zaměřit se vždy jen na to, co sami dokážeme ovlivnit.
