Jakub Berdych Karpelis s Maximem Velčovským prošlapávali od roku 2002 pod značkou Qubus cestu českému designu. Jejich ikonické produkty z porcelánu a skla, které ironicky komentují českou náturu i ducha doby, se prodávají už pětadvacet let. Jak vznikaly a kam na světové mapě posunuly český design, vzpomínají oba designéři na první retrospektivě Qubusu v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.
Jejich designové objekty se vyrábějí souvisle už pětadvacet let a za tu dobu se staly kultovními nejen u nás, ale i ve světě. Do svých sbírek zařadily objekty od Qubus i celebrity jako Nicole Kidman nebo Ozzy Osbourne.
Design studio Qubus bylo vůbec prvním u nás, které propojilo značku s vlastní produkcí mimo výrobní programy velkých porcelánek a skláren, které na začátku milénia ještě nebyly zvyklé spolupracovat s designéry. Tím, že Qubus pokoutně napadl zaběhlý systém, otevřel cestu do výroby i dalším tvůrcům. A zatímco dnes jsou design shopy na každém rohu, ten jejich v Rámové ulici v Praze byl vůbec prvním v Česku.
„Jak říkal Andy Warhol, každý je na patnáct minut umělcem a s designem je to stejné. S umělou inteligencí dnes naklikáte nápady za patnáct minut, a designérem tak může být každý. Pro nás ale bylo důležité dostat se do výroby a jediná naše šance byla, jít tam zadními vrátky. Dnes mají příchozí generace velkou výhodu, že mohou přemýšlet v jiných souvislostech,“ říká Maxim Velčovský, jehož diplomová práce White Collection byla vůbec první sérií produktů, které s Jakubem Berdychem Karpelisem v roce 2002 ve studiu po značkou Qubus vytvořili.
Šlo o tvary běžně používaného jednorázového nádobí z plastu a papíru, proměněné v jejich ekvivalent z porcelánu.
Oba designéři společně tvořili pod značkou Qubus, než se jejich cesty rozdělily v roce 2009, kdy Maxim Velčovský odešel do Lasvitu. Co bylo jejich posledním společným projektem, už si dnes přesně nevybavují, nevylučují ale, že brzy na nějakou spolupráci zase dojde.
Na květen příštího roku oficiálně připadá výročí pětadvaceti let od založení studia a do té doby vidí prostor na to, aby společně něco vymysleli. „Uvažujeme o nějakém produktu, který by vznikl právě k tomuto výročí,“ prozrazuje Jakub Berdych Karpelis, když se setkáváme na výstavě, která před několika dny začala v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.
Právě její přípravy v poslední době oba designéry společně s kurátorkou a uměleckou ředitelkou Qubusu Marcelou Strakovou, která dnes studio vede s Jakubem Berdychem Karpelisem, zaměstnávaly nejvíce. Na jejím vzniku spolupracovali s dalšími dvěma kurátory – Ivou Knobloch a Radkem Wohlmutem.
Výstava pojmenovaná Qubus: The Beautiful Beast / Boj s krásou potrvá do půlky března příštího roku a je vůbec první retrospektivou studia Qubus, jehož tvorba je zastoupena i ve stálé expozici muzea. Mapuje průřez pětadvacetiletou tvorbou značky, která v českém prostředí prošlapávala cestičku kvalitnímu designu v dobách, kdy u nás toto slovo ještě nebylo součástí běžného slovníku.
Foto Qubus
Foto Qubus
Foto Qubus
Zadní vrátka do výroby, o nichž mluvil Maxim Velčovský, vedla ve své době přes vedoucího výroby z porcelánky v Loučkách.
„V tehdejším Leanderu jsem vyrobil všechny věci pro svou diplomku a pak i vázy ve tvaru holinek nebo vázy s dírou, kterými jsem tak trochu napadal systém, protože schválně vypadaly jako defekty,“ vzpomíná s tím, že zařídit sériovou výrobu nebylo jednoduché.
Když s Jakubem přišli za ředitelem porcelánky, že by tam chtěli vyrábět vázy ve tvaru holin, dozvěděli se, že „je to blbost“: „Probíhaly tam diskuse takřka kunderovského, kafkovského nebo hrabalovského rázu. Řekl nám: ‚Ale to přece není váza, to je holina.‘ A řekl nám, že to nevyrobí. Tak jsme bokem zaplatili výrobnímu řediteli a šlo to,“ vzpomíná designér.
S nynějším vedením porcelánky, která dnes funguje pod značkou Rudolf Kämpf (a patří pod G. Benedikt), ale mají dobré vztahy.
Produkty Qubusu ihned prorazily v zahraničí, kde se podle designérů dones kopírují. Berdych Karpelis zmiňuje například italskou značku Seletti: „Zkopírovali v podstatě celé naše portfolio.“ „Přišli k nám na stánek, vzali si katalog a nechali si to vyrobit v Číně,“ dodává Velčovský a jako konkrétní příklad dává puntíkovaný čajový servis nebo kasičky ve tvaru zvířat.
Podobně to podle něj s jejich produkty udělala i holandská značka Polspotten. Po poradě s právníkem to ale nechali být, protože výrobci lehce změnili materiály a rozměry výrobků. „Nikdy jsme nepřemýšleli komerčně – že bychom vyráběli to, co se bude prodávat. Spíše jsme chtěli parafrázovat dobu,“ říká Velčovský.
Foto Qubus
Foto Qubus
Foto Qubus
Foto Qubus
Foto Qubus
Jedním z ikonických objektů Qubusu je jeho tácek Republika, který vznikl jako alternativa ke kýčovitým suvenýrům. „Tvar je pro cizince abstraktní a pro Čechy konkrétní, ačkoli porcelán je pro všechny na světě stejný. To, co z materiálu dělá design, je lokální identita a s tou jsme se vždy snažili pracovat, rozvíjet ji a zároveň ji trochu napadat,“ říká designér.
I další objekty od Qubusu pracují s identitou, pamětí, historií a ironií. Objevují se v nich narážky na transformaci společnosti od socialismu ke kapitalismu, české kutilství i odkazy k popkultuře.
Často vycházejí z předmětů denní potřeby a posouvají je do nových rovin. Ačkoli mají i svou funkci – jako vázy, nádobí, svícny, hodiny, zrcadla nebo pokladničky, svým sdělením se často dostávají na pomezí designu a volného umění.
Mezi kultovní i komerčně nejúspěšnější produkty Qubusu patří vedle republiky a porcelánových holin také svícen v podobě hlavy panenky Little Joseph. „Sharon Osbourne jej koupila pro Ozzyho, Jan Králíček pro Jeana Paula Gaultiera a má jej ve studiu i Philippe Starck,“ vyjmenovává Jakub Berdych Karpelis.
Když si zadáte na Instagramu #littlejoseph, vidíte Vietnamce, Thajce, Brity i Němce, jak si stylizují hlavičku se svíčkou třeba na vánočním stole.
„Když jsem ji navrhoval, nepředpokládal jsem, že se takto ujme,“ dodává Velčovský a spekuluje o tom, zda to je, či není kýč. „Ale kýč je vždy podmíněn prodejností. Když někdo udělá z růžiček portrét své babičce, je to pro mě krásný kýč, upřímný. Jakmile z toho motivu pak uděláte ručník a prodáváte ho, je to už jiná disciplína.“
I další produkty Qubusu zdobí domovy nebo pracovní stoly známých osobností. „Byl jsem u toho, když přišel vnuk Tomáše Bati a kupoval mu pár holinek,“ říká Berdych Karpelis a dodává, že londýnská galeristka Lina Kanafani jim volala, když si jednu z jejich ikonických váz s nápisem Love koupila Nicole Kidman.
Foto Qubus
Qubus ve své tvorbě dokázal ocenit estetickou hodnotu běžných porcelánových objektů, které sloužily pouze k průmyslové výrobě. Jen změnil jejich formu a funkci.
Když v jizerské porcelánce Desná designéři našli již nevyužívané formy na výrobu gumových rukavic, vytvořili z nich svícny, tác, lampu nebo zrcadla s názvem Hände hoch! podle návrhu Jakuba Berdycha Karpelise. Tuto sérii loni rozšířila také porcelánová toaletní zrcadla inspirovaná stojanem na paruky.
Podobně se zrodily i Maximovy dnes již ikonické hodiny Digi Clock, jejichž původní porcelánový korpus vycházející z rokokového tvaru našel v porcelánce v Loučkách. Prodávaly se s ručičkami a číselným ciferníkem, zdobené různými ornamenty.
Foto Qubus
„Přišlo mi zajímavé vidět je v jejich nahotě a napadlo mě dát jim digitální displej,“ říká autor, který tak pomyslně propojil historický design se současným. I ten už je dnes ale minulostí; displeje se strojky, pro něž našli výrobce, který je dodával do autobusů, už jsou dnes překonané.
„Vypadají trochu jako startovací zařízení. Říkal jsem, že je to tikající bomba, která může poškodit váš vkus,“ směje se Velčovský.
Dodnes se produkty Qubusu „handmade in Bohemia“ vyrábějí ručně v sériích po desítkách až stovkách kusů, přičemž bestsellery dosahují i tisíců kusů. I ty nejstarší produkty, tedy porcelánové kelímky a tácky, se prodávají dodnes.
„Přistihl jsem se, že stojím na různých vernisážích, kde se mluví o estetice a kultuře, ale všichni pijí z plastových kelímků. Přišlo mi to absurdní, a tak jsem pro naši generaci navrhl i pet lahve z ušlechtilého materiálu. Začal jsem je i zdobit cibulákem, abych vzor, který známe od našich babiček, v tomto pojetí předal i další generaci,“ vysvětluje Velčovský, jak vznikly první práce.
Foto Qubus
Spolu s nimi ještě na škole vytvořil i „domácí kříže“, které vznikly podvratně na klauzurní zadání „čajový servis“ nebo „bytový doplněk“. Bylo to v roce 1999, kdy se řešil nástup nového milénia a s ním spojené verze konce světa, a tak jej bez Kristova těla navrhl „pro nového mesiáše“.
„Jsou na něm otisky pro různé části jeho těla, aby jeho utrpění bylo komfortnější,“ vysvětluje Velčovský s tím, že nyní právě vzniká reedice těchto domácích křížů, od každé barvy jeden kus. Čtyřmetrový exemplář z laminátu zdobí protestantský kostel od architekta Gočára v Hradci Králové.
Není to jediný sakrální interiér, který zdobí práce od Qubusu. Vedle autorských produktů se studio zabývá také interiéry, přičemž tím nejvýraznějším byl kostel svatého Bartoloměje v Chodovicích. Právě lustry navržené Jakubem Berdychem Karpelisem v roce 2006 přímo pro tento kostel se později rozvinuly pod značkou Lasvit.
Foto Qubus
Jeden z nich, Empress, tvoří jednu z dominant výstavy. Jde o jeden ze dvou posledních kusů; Lasvit jej podle Marcely Strakové vyřazuje z portfolia a nebude ho už vyrábět.
Qubus produkoval nejen objekty od Jakuba a Maxima, ale dodnes spolupracuje i s řadou dalších autorů napříč generacemi; například Milanem Pekařem (vázy), Antonínem Tomáškem (sošky surikat), Karlem Štědrým, Silvií Luběnovou nebo módní značkou Cockerel.
Ještě v dobách před rozmachem e-shopů byly tyto artefakty k dostání v mnoha design shopech po celém světě, včetně newyorské MoMA. „Měli jsme agenta v Japonsku, v Londýně i v Německu,“ vzpomíná Velčovský. „Jen ve Francii jsme byli v sedmdesáti obchodech,“ přidává se jeho kolega.
Prodeje se postupně přesouvaly do online prostředí, ale po covidu se Qubus ke spolupráci s kamennými obchody opět vrací: „Letos jsme začali Beneluxem, příští rok vstupujeme zpět na trh ve Francii a paralelně řešíme Hongkong, kde jednáme s jednou z nejvýraznějších galerijních institucí, která je významem obdobná právě newyorské MoMA,“ říká Marcela Straková. Obchod a showroom Qubus v Rámové ulici v centru Prahy ale dodnes zůstává kultovním místem pro český design.
Oba designéři dnes pracují každý zvlášť na tvorbě vlastních artefaktů, Velčovský působí v Lasvitu a značka Qubus jako taková není motorem k tomu, aby se drala za nějakým převratným obratem.
„Držíme ji jako stavovskou čest, nesnažíme se konkurovat dalším designovým obchodům, kterých je všude plno. Qubus je názor a životní styl, rozdílný od toho, co vidíte běžně kolem sebe,“ přibližuje Berdych Karpelis. Vstupu investora se značka Qubus doposud bránila, ale dnes, po pětadvaceti letech svého fungování, se zamýšlí nad tím, že by to tak nemuselo být vždy.
„Musel by to být ale někdo, kdo by ji dokázal posunout a přitom udržel jejího nezávislého ducha jako domácí stříbro. Nezaslouží si, aby z ní byl jen další megashop.“
Také pro Marcelu Strakovou je Qubus životní styl, manifest, postoj i komentář současného dění. „I proto jsme retrospektivní výstavu koncipovali jako průřez tvorbou, který vás provede příběhem studia včetně méně známých realizací,“ uzavírá pozvánkou do Uměleckoprůmyslového muzea.
