Ten příběh známe všichni. Jeden z předních vědců v dějinách lidstva se v roce 1666 procházel po zahradě (nebo seděl pod jabloní), viděl padat jablko ze stromu (nebo mu dokonce spadlo na hlavu) a to, co ho napadlo, je ukázkovým příkladem tvůrčího osvícení: „Proč jablko vždycky padá svisle k zemi? Proč ne na stranu nebo vzhůru, ale vždycky směrem ke středu Země? Nepochybně proto, že ho Země přitahuje. Ve hmotě musí být přitažlivá síla.“
A tak Isaac Newton vytvořil první koncept gravitace. Většina lidí ovšem zapomíná, že své teorie rozpracovával dalších 20 let. Teprve pak vydal svou přelomovou knihu Matematické základy přírodní filozofie. Proud myšlenek, které padající jablko spustilo, pokračoval desítky let, připomíná James Clear na serveru Qz.com.
V pomalém rozvíjení mimořádných ideí přitom nebyl Newton jediný – při kreativním myšlení musí mozek vytvořit spojení mezi dvěma zdánlivě nesouvisejícími myšlenkami – a to chvilku trvá. Tvůrčí myšlení ovšem zvládne každý a stejně tak lze s jistotou určit, co kreativitu povzbuzuje, co brzdí a jak se vůbec stát kreativnějším člověkem.
Prohlášení „já prostě nejsem tvůrčí typ“ je totiž slabá výmluva. Stačí připomenout výzkum, který v 60. letech provedl George Land na 16 stovkách pětiletých dětí. 98 procent z nich skončilo v kolonce vysoce kreativní. Po pěti letech je Land zkoumal znovu a vysoce kreativní už bylo jen 30 procent. V patnácti už jen 12 procent a v pětadvaceti mizivá dvě procenta. Jak děti rostly, kreativita z nich byla „vyučena“. Jinými slovy – netvůrčímu chování se učíme.
Jiná studie, která zkoumala více než 270 tisíc studentů, zjistila, že zatímco IQ od roku 1990 stoupá, kreativní myšlení klesá. A psycholožka Barbara Kerr během výzkumů dvojčat odhalila, že jen zhruba pětinu odlišností v tvůrčím chování způsobují genetické vlivy.
Někdo víc, někdo míň, ale jednoduše skoro každý se rodí s určitou mírou kreativity. Jen je třeba ji podnítit a tvůrčí myšlení natrénovat. Stačí, když jste chytří (nemusíte být géniové), pracujete, trénujete a neflinkáte opakování. Jakmile dosáhnete určité inteligence, je to jen na vás. „Získali jsme důkazy, že po překročení inteligenčního prahu jsou osobnostní faktory náchylnější ke kreativitě,“ uvádí vědecká studie z roku 2013. Přičemž IQ 120 bohatě stačí.“
A které jsou ty osobnostní faktory? Důležité je, jak vidíte své schopnosti vy sami. Zda k tvůrčímu procesu přistupujete otevřeně nebo s předem vytvořeným názorem. Rozdíl mezi oběma přístupy popisuje fantastická kniha Carol Dweck Mindset: The New Psychology of Success.
Psycholožka ze Stanfordovy univerzity v ní tvrdí, že když používáme předem vytvořený názor, bereme úkoly tak, jako by naše vlohy a talent byly neměnné. Zatímco při otevřené mysli věříme, že své schopnosti můžeme zlepšit vlastním úsilím a tréninkem. A tohle směřování lze poměrně lehce změnit – záleží, jak své úsilí hodnotíme a jak o něm mluvíme.
„Celé hnutí sebeúcty nás chybně naučilo, že ocenit inteligenci, talent a schopnosti znamená totéž co povzbudit sebedůvěru, a pak dokážeme velké věci. Je tu ale i druhá strana mince. Lidé chválení pro svůj talent se bojí vrhat se do dalších věcí, bojí se těžkých úkolů a toho, že jejich talent selže, čímž utrpí jejich pověst. Radši tak zůstanou ve své komfortní zóně,“ říká Carol Dweck.
Co bychom tedy měli oceňovat? Úsilí, strategii, vytrvalost a houževnatost. Lidskou kuráž a zatvrzelost, díky které překonáváme překážky – což je i schopnost stáhnout se, když se něco nepovede, a vědomí, že zkusím něco jiného. „Myslím, že podporovat otevřenou mysl na pracovišti znamená nahlas hodnotit proces, dávat zpětnou vazbu, neocenit jen úspěšný výsledek, ale všechny, kdo se ve věci angažovali.“ Tolik Carol Dweck.
Jak ovšem můžeme otevřenou mysl využít k nakopnutí kreativity prakticky? Jednoduše – musíme být zkrátka ochotni se ztrapnit, když něco děláme nebo prosazujeme. Jistě, říkat, že otevřená mysl se soustředí spíš na proces než na výsledek, je snadné. A víme, že lidé, kteří se učí něco nového, se většinou nechtějí ztrapnit. Ale popravdě – chyb, které opravdu nejdou napravit, je velmi málo.
Když napíšeme knihu a je to propadák či zapomeneme jméno toho, kdo se nám právě představil. Stejně tak pokud se nelíbíme někomu, kdo je nám sympatický, není to žádná tragédie. Většinou přitom nejde o to, co se pak stane, ale o to, že se dostaneme do rozpaků, cítíme se trapně a poníženě. A aby se nám to nestalo, radši někdy vůbec nezačneme něco dělat.
Jestli ale svůj tvůrčí potenciál berete vážně, musíte zkrátka skočit do neznáma, i když vám hrozí všechny výše popsané nepříjemnosti, čelit vnitřním obavám a riskovat neúspěch. V tom vám může pomoci několik praktických tipů, jak se stát kreativnějším člověkem.
Omezujte se
Pečlivě stanovená omezení jsou jedním z nejúčinnějších nástrojů k probuzení tvůrčího potenciálu. Americký spisovatel Dr. Seuss – autor třeba Grinche, co ukradl Vánoce – napsal svou nejznámější dětskou knihu Green Eggs and Ham (Zelená vejce a šunka), když si stanovil hranici 50 slov. Fotbalisté se naučí líp hrát na menším hřišti. Čím víc se omezujeme, tím jsme vynalézavější.
Víc pište
James Clear skoro tři roky zveřejňoval na stránce JamesClear.com nové články každé pondělí a čtvrtek. Čím déle svůj rozvrh dodržoval, tím víc si uvědomoval, že musí mít zhruba o tucet průměrných nápadů víc, aby se objevil jeden vynikající. Čím víc toho uděláte, tím větší je pravděpodobnost, že vás někdy osvítí tvůrčí moment. Nechcete-li psát veřejně, zkuste rutinu ranní stránky podle Julie Cameron.
Učte se
Jednou z nejúspěšnějších kreativních strategií je psaní o zdánlivě nesourodých tématech. Je nutné být opravdu kreativní, chcete-li popsat lidské chování třeba pomocí basketbalových strategií z 80. let, zenového buddhismu či zastaralého textového editoru. „Rozšíříte-li si vědomosti, budete lepší v psychologii i v životě,“ podotýká psycholog Robert Epstein.
Spěte déle
Studie Pensylvánské univerzity zjistila, že spánkový dluh se hromadí. Když dva týdny spíte každou noc jen šest hodin, váš mentální a fyzický výkon klesne tak, jako byste osmačtyřicet hodin nezamhouřili oko. Spánková deprivace přitom s vaším kreativním myšlením silně zamává.
Příroda a sluníčko pomáhají
Existuje studie, v níž 65 trampů plnilo testy kreativního myšlení před 4denním výletem do přírody a po něm. Na konci pobytu stoupla jejich kreativita o 50 procent. I další studie potvrzují, že kreativita roste, pokud trávíte čas v přírodě a jste na slunci.
Naučte se myslet pozitivně
Jistě, zdá se to jako mantra všech testů o sebezdokonalování. Jenže pozitivní myšlení opravdu dokáže zvýšit váš kreativní výkon. Když jsme šťastní, přemýšlíme velkoryseji – nic není problém a je lehčí vytvářet mezi myšlenkami kreativní paralely. Zatímco smutek a deprese vedou k omezenějšímu myšlení.
Udělejte to
Přiznejte si, že kreativita je zkrátka poctivá práce. Nejlepší, co můžete udělat, je stanovit si přiměřené tempo a průběžně dodávat výsledky. Vložte se do toho, stanovte si cíle i rozvrh a dodržujte je. Kreativitu vykážete, jen když budete opravdu pracovat.
Kreativita je totiž proces, a nikoli událost. Jen je potřeba překonat mentální bariéry a vnitřní bloky. Musíte zkrátka úmyslně testovat hranici svých schopností. A jako Newton to musíte vydržet roky, možná desítky let, aby váš kreativní génius vykvetl a vydal plody. Další praktické strategie ke zvýšení tvůrčího potenciálu si můžete přečíst zde.
