Armádu nesnášela, ale nakonec s ní spojila kariéru. Jak se to stalo a co si přinesla ze zahraničních misí, popsala plukovnice české armády a armádní psycholožka Helena Sováková na letošním Forbes Women’s Summitu.
„Maskáče? Ty mám vždy připravené v autě,“ reagovala okamžitě Helena Sováková na dotaz moderátorky, kdy naposledy měla armádní oděv na sobě. „Musíme být připraveni pořád, kdyby se stala mimořádná situace, musíme být do hodiny schopni reagovat,“ vysvětlovala žena, šéfující čtyřiatřicetičlennému týmu armádních psychologů.
Vystudovaná psycholožka se zaměřuje na trauma, krize a odolnost a původně do armády vůbec nechtěla. „Jsem z Vimperka, což bylo armádní město a já armádu nesnášela – ale manžel byl armádní tělocvikář a já s ním jezdila na různé akce,“ vzpomínala, jak postupně přišla na myšlenku, že do armády vstoupí.
Jedna z hlavní motivací? Pomáhat ženám, mířícím na zahraniční mise, protože s nimi se do té doby moc nepracovalo. Sama má za sebou mise v Iráku a Afghanistánu, které považuje za jedny z vrcholů své kariéry.
„Od začátku jsem věděla, že chci odjet. To vám řekne asi každý voják. Moje práce je moje vášeň, chci pomáhat těm lidem a reprezentovat mou zemi,“ popisovala Sováková před plným sálem na pražském Výstavišti.
Vzápětí ale dodala, že ačkoli je dnes velmi vděčná, že na mise mohla odjet, byly velice náročné a nejspíš bylo dobře, že před první pořádně nevěděla, do čeho jde. Ještě těžší než odjezd do Iráku a později i Afghánistánu byl ale podle ní návrat zpátky domů.
„Zažíváte tam ohrožení života, lítají nad vámi rakety, ale taky jsou tam ohromně silné základní hodnoty jako otevřenost, spolupráce, lidská sounáležitost a vzájemná podpora,“ vysvětlovala psycholožka, která po návratu do Česka chodila například nakupovat do supermarketů v noci, protože se chtěla vyhnout setkáním s lidmi, kteří k sobě nejsou ohleduplní a laskaví.
Jedno z jejích velkých témat je odolnost, která dnešní společnosti chybí. „Život není jen to, že vám někdo umete cestičku. U mladší generace je to i chyba naší výchovy. Musíte zažít překážky i smutek, abyste měli radost růst dál, překonávat překážky. A s tím poroste i naše odolnost,“ zdůraznila Helena Sováková.
