V roce 2010 se musel basketbalista LeBron James rozhodnout: zůstat v týmu Cleveland Cavaliers, ve městě, kde vyrůstal a kde nastartoval svoji kariéru, nebo dát přednost konkurenčnímu Miami Heat?
Jeho oznámení o přestupu na Floridu sledovalo 13 milionů diváků. Ti všichni ho pak za přestup zkritizovali a majitel clevelandského klubu ho nazval zrádcem. A co ke svému rozhodnutí řekl LeBron James? „Chtěl jsem udělat to, co je pro Jamese nejlepší a co ho udělá šťastným.“
Někteří si mysleli, že ztratil kontakt s realitou, jiní zase, že se jedná o reklamu. Ve skutečnosti dělal James jen to, co by mu na jeho místě doporučila většina psychoterapeutů – díky třetí osobě se distancoval sám od sebe, aby nedal jen na své emoce.
A proč zrovna třetí osoba?
Rozhovory, které vedete sami se sebou, ovlivňují to, jak se cítíte. Vnitřní dialog může vyvolat silné emoce jako úzkost a vztek. A pokud jsou emoce rozjitřené, vaše rozhodování je zastřeno.
Čtěte také: 100 let starý návod na produktivitu je až směšně jednoduchý. A proto tak funguje
Třeba když se cítíte nervózní, ve vnitřním dialogu dojdete k mnoha důvodům, proč váš plán nebude fungovat. A tím, že se budete soustředit na to negativní, dáte nakonec přednost bezpečnější variantě.
Na druhou stranu, pokud jste nadšení novou příležitostí, můžete opomenout rizika. Takže abyste se rozhodli co nejlépe, měli byste vybalancovat emoce a logiku. A nejlepší řešení podle výzkumníku je referovat k sobě ve třetí osobě.
Lidé, kteří o sobě mluví ve třetí osobě, vnímají daný problém jako výzvu spíše než jako hrozbu. V sérii experimentů totiž lidé, kteří o sobě mluvili ve třetí osobě, zažívali méně stresu a lépe ovládali své myšlenky, pocity a chování ve stresujících situacích.
Je dost pochopitelné, že o sobě nebudete chtít mluvit ve třetí osobě před ostatními, vytvořte si proto produktivní vnitřní monolog, díky kterému snížíte emotivní zabarvení svých rozhodnutí. I když je to možná zvláštní koncept, každý z nás máme určité mentální zvyky, které ovlivňují to, jak se rozhodujeme.
Začněte tak svůj mozek trénovat, protože referování k sobě ve třetí osobě může být nejlepší způsob, jak zdokonalit dovednost správně se rozhodovat. Až se budete sami sebe ptát: „Co mám dělat,“ zeptejte se raději: „Co má (vaše jméno) dělat?“