Ve starém domě vedle hospůdky s dvousetletou tradicí sídlí malá nenápadná dílna. V jejím rohu pod klenbovými stropy stojí rozehřátá pec, na zdech visí dřevěné regály s bílými, růžovými a modrými výrobky a uprostřed téhle malebné krásy je umístěný velký starý bílý stůl.
U něj každý den sedává Vendula Brázdilová, která tady ručně vyrábí své kouzelné talířky pod značkou Lvice v porcelánu.
Na všech jejích talířcích, které převážně ženy a dívky používají na odkládaní šperků, v koupelně na mýdlo nebo na dezerty, je cítit a vidět otisk jemné duše a nadané lidské ruky. Právě výtvarno provází tuto jemnou umělkyni od dětství. „Nedostala jsem se na studium malby, tak jsem šla na keramiku. A nakonec to bylo dobře. Odjakživa mám totiž vztah k řemeslu a potřebuji praktickou stránku věci a tvořit rukama něco hmotného, co se dá osahat,“ říká.
Vendula začínala původně s porcelánovými šperky, které prodávala na Fleru, pak ale přišel nápad s talíři, který ji chytil a taky se ukázal jako dobrá cesta v těžkém světě drobného řemeslného podnikání. „Pracovala jsem prvně s keramikou, ale přišla mi příliš rustikální a trhová, tak jsem si před deseti lety koupila pec a přešla na porcelán, do kterého jsem se zamilovala,“ popisuje začátky vystudovaná keramička, která dnes vyrobí 150 talířů měsíčně.
Oblibu si získala především díky poselství, které na talíře zaznamenává. Zaujalo ji pravidlo indiánů, že výrobek musí být krásný, účelný a musí být energetický zářič. Její talířky tak nesou nápisy Miluj, Láska, Radost, Jsi krásná nebo Jsi boží. Zkrátka to, co cítí, že by chtěla ostatním sdělit. „Lidi to oslovuje a ženám se to líbí, když si na ně třeba odkládají šperky. Nápisy se také prodávají úplně nejvíc,“ dodává Brázdilová.
Její servírovací talíře jsou ale typické také zdobením pravým zlatem a platinou, jemnými barvami v odstínech růžové, modré a smetanové nebo kolorované s otisky pravých květin. „Nejoblíbenější je nápis Miluj, to je moje stálice a pak právě talíře s otisky rostlin. Moc bych se chtěla vrhnout ještě na vázy, modelované ručně, ne na kruhu.“ To ostatně dělá i s talíři, keramický kruh nepoužívá a díky tomu je každý její talíř jiný a originální.
Na zakázku ale nevyrábí, ačkoli to dříve skrz poptávku zkoušela, například talíře se jmény pro svatebčany. „Porcelán je choulostivý a při výrobě křehký, má paměť, a když ho namáháte, tak v peci praskne nebo se zdeformuje. Musí se opatrně sušit, a když je málo vysušený nebo v něm během modelování vznikla třeba nějaká prasklinka, v peci se defekt zvětší, nebo rovnou talíř praskne a produkt už nejde zachránit. Jsou zde velké ztráty a s tím se na zakázku špatně pracuje,“ vysvětluje.
To je také důvod, proč vyrábí velké jídelní a servírovací talíře o standardním rozměru 26 centimetrů jen občas. „Ty navíc kvůli své velikosti praskají mnohem častěji. Je to pomalý druh práce, jeden talíř zabere téměř čtrnáct dní,“ dodává devětatřicetiletá Lvice v porcelánu, která talíře prodává přes svůj e-shop a přes pražské designové obchody.
„Porcelánovou hmotu je totiž třeba nejprve vyválet, pak ji nechám na sádrové desce dvacet minut schnout, pak zvedám okraje, které definují talíř, potom přichází na řadu třeba nápis nebo otisk. Poté talíř týden musí schnout a pak jde do pece, kde stráví noc, a druhý den chladne. Po tomto procesu přichází na řadu glazování, a pak jde talíř zase přes noc do pece, tentokrát na vyšší teplotu, opět chladne, pak přijde zlacení a nakonec potřetí opět do pece.“
Nápisy tiskne razítky a písmenky, které si nechává vyrábět a inspiraci zase získává z každodenního života, z přírody a ze sebe. „Když člověk zaběhne do systému, který mu začne fungovat, řeší, jestli chce dělat dokola to samé, nebo se vrhat do nových věcí. A to je můj případ, chci, aby to bavilo jak zákazníky, tak mě samotnou,“ dodává Vendula Brázdilová, jejíž malá kouzelná dílna v Napajedlech slouží i jako možné výdejní místo.
