V tomhle domě zasazeném v pískovci fungovala před sto lety pekárna a kavárna. Po válce se tu usadila Mototechna, později pak výtahová firma. Zašlý lesk mu vracejí manželé Radka a Jan Masojídkovi, kteří si tu před několika dny otevřeli kavárnu. Kromě kávy, domácích koláčů a snídaní nabízejí i řezané lokální květiny.
To místo nevypadá na první pohled nijak zvlášť atraktivně. Železnice, rušný kruhový objezd, do centra Děčína – toho se zámkem – je to dobrých patnáct minut pěšky přes most. Jenže zdání klame. Jakmile se projdete novou kavárnou Kytky pod komínem a usadíte se na její zahrádce nebo v zimní zahradě vsazené do pískovce, pochopíte, proč tu manželé Radka a Jan Masojídkovi trávili posledních několik let velkou část svého volného času.
Cíl měli od začátku jasný: z domu v děčínských Podmoklech, který Jan Masojídek zdědil po svém otci, vybudovat kavárnu, snídaňové bistro, následně pak ubytování s několika pokoji a také místo, kde může Radka prodávat své milované květiny.
Do zdárného konce se to děčínskému páru povedlo dotáhnout před několika dny, kdy svůj podnik Kytky pod komínem konečně otevřeli. Rekonstrukce celého objektu zabrala šest let a manželé ji financovali z půjček a vlastních úspor.
„Dům je z roku 1881,“ vypráví děčínský rodák Jan Masojídek, profesí ajťák, když mě společně s manželkou provázejí po členitém prostoru. „Je to typický sudetský dům částečně zasazený v pískovci,“ dodává. Před válkou tu byla pekárna, kterou dnes připomíná vysoký cihlový komín (odtud název) a příjemně chladný prostor bývalého zápecí, kde se nyní nachází několik stolů k sezení.
Pekárenské zboží se zase vydávalo tam, kde je dnes bar a hlavní, přízemní část kavárny. „Kavárna tu byla také, k pekárně ji přidali kolem roku 1910. My tak jen oprašujeme něco, co už v domě kdysi fungovalo,“ říká Jan Masojídek a dodává, že po odsunu Němců sloužil dům jako sklad podniku Mototechna.
Po revoluci se v něm usídlila výtahová firma jeho otce. Ten se sice snažil dům udržovat, do velké rekonstrukce s cílem vrátit domu jeho původní účel se ale pustila právě až další generace.
I když manželé Masojídkovi nejsou v oboru vyučení, v kavárenském provozu nejsou ani nováčci. Svou první děčínskou kavárnu, Café jako zvon, si nedaleko odsud otevřeli už v roce 2017. Za ani ne dva roky ji ale zavřeli, protože měli v té době dvě malé děti, což podle Radky Masojídkové, také rodačky z Děčína, nešlo s rodinně provozovanou kavárnou příliš skloubit.
Jan Masojídek už navíc tehdy věděl, že dům v pískovci poblíž děčínské železnice pravděpodobně zdědí, a tak plán na vlastní kavárenský podnik, o kterém snila hlavně jeho žena, o několik let posunul. Rodina objekt rekonstruovala svépomocí. Jako první vznikla pod komínem zahrádka, kde dnes stojí stolky a malý záhon s trvalkami. „Je to obrovský rozdíl. Všude byly zarostlé zbytky ze staré zbořené pekárny,“ líčí Radka Masojídková.
Foto Tomáš Hercog
Dům z roku 1881 potřeboval celkovou rekonstrukci. Jako první manželé upravili dvorek, kde jsou dnes záhony s trvalkami.
V samotném domě se s renovací postupovalo odshora. Pozornost se tedy jako první upřela na pokoje určené k pronájmu. Ty záhy po rekonstrukci, která obnášela i obnovu původních prkenných podlah, našly své nové obyvatele: rodiny z Ukrajiny prchající před válkou.
Tuhle linku nezmiňujeme nadarmo. V domě stále bydlí dvě ženy – z Oděsy a ze Záporoží. „Jedna z nich nám bude pomáhat v kuchyni,“ přibližuje Radka Masojídková. Skutečnost je patrná i na menu kavárny, která se chce profilovat zejména jako místo na brunche: v nabídce jsou sladké i slané vareniky, ukrajinské těstovinové taštičky podobné italským raviolům.
Aktuálně si tu můžete objednat domácí granolu, toust s domácím smetánkem, míchaná vajíčka s topinkou, domácí hummus nebo vaječnou omeletu se sýrem a mangoldem. Za menu, které se bude měnit podle sezonnosti surovin, zodpovídá Radka Masojídková. Její manžel pak bude dohlížet na provozní a ekonomické fungování.
V projektu vidíme smysl, po válce tu spoustu let nikdo nepobýval a až teď ten starý dům opět ožije.
„Rozhodně to neděláme kvůli penězům. V projektu vidíme smysl, po válce tu spoustu let nikdo nepobýval a až teď ten starý dům opět ožije,“ říká Jan Masojídek. Do budoucna připomíná plánované zprovoznění ubytování, které by svými výdělky mohlo pomáhat chodu kavárny se zhruba třiceti místy k sezení.
Pod jejím interiérem je podepsaná Radka Masojídková, která sháněla vybavení po anticích a bazarech, a interiérová designérka Andrea Kroupová. Ta kromě minulého podniku Café jako zvon pracovala na podobě pražského designového showroomu Artisème, bistru Pauseteria nebo na kavárně Coffee Roastery v Jílovém u Prahy.
Foto Tomáš Hercog
Foto Tomáš Hercog
Foto Tomáš Hercog
Na podobě kavárny spolupracovala designérka Andrea Kroupová, která vytvořila interiér i pro showroom Artisème, bistro Pauseteria nebo pro kavárnu Coffee Roastery v Jílovém u Prahy.
Výsledkem je útulný prostor, v němž se eklekticky mísí vintage nábytek a doplňky, výrobky lokálních řemeslníků – například hrnečky si nechali manželé vyrobit od teplické Janiny keramiky, stoly s deskou z wiscontu jsou zase z nedalekých kamenoprůmyslových závodů ve Šluknově –, ale i vybavení z běžných nábytkářských řetězců.
Vůbec nejvýraznějším kouskem je šuplíčkovník z antiku ve Spomyšli a velká zelená skříň se starožitným porcelánem, na kterém vám tu jídlo i naservírují. „S tím vším, co jsem do kavárny nakoupila, můžu s klidem prohlásit, že jsem právoplatná sběratelka,“ směje se Radka Masojídková, která dříve působila ve státní správě v Praze a v nadnárodní firmě zabývající se klinickými studiemi.
Kromě menu a celkového chodu podniku má v kavárně na starosti ještě jednu věc: vázání a prodej květin, které do Děčína vozí od lokálních pěstitelů. Důvodů, proč k nabídce jídla a pití přidala i pugéty, je hned několik. Nejenže sama květiny doma (ale i na malém záhonu zde) pěstuje a má za sebou několik workshopů o jejich vazbě, hlavně by Děčínu ráda představila alternativu k běžným květinářstvím.
Jak bez okolků připomíná, Děčín není Praha a nabídka květin je tu dost omezená. „Tady lokální květiny nekoupíte. Všechno se sem vozí ze zahraničí, zejména z Holandska, a to jsou za mě mrtvé, navoskované kytky.“
Dodává, že nabídka vázaných květin zatím nebude nijak velká. Napřed si sama musí otestovat, jak velký zájem o lokální kytky bude a jak lidé budou reagovat na to, že podobně velký svazek si mohou za třetinu ceny koupit třeba v jednom z místních supermarketů.
Foto Tomáš Hercog
Foto Tomáš Hercog
Součástí kavárny Kytky pod komínem je i prodej lokálních řezaných květin. Ty vám tu naváže sama Radka Masojídková.
Vize do budoucna je ale ambiciózní. Jan Masojídek by rád využil rodinné pozemky, kde by si mohli pěstovat vlastní kytky. A kavárna? Ta by měla fungovat primárně jako místo na snídani, Radka Masojídková pak vidí možnou budoucnost i v pořádání nejrůznějších květinových workshopů. Několik jich ostatně už zorganizovala.
„Ve svých předchozích zaměstnáních jsem nikdy neměla pocit, že bych uplatnila svůj potenciál na maximum, natož abych pro své povolání měla vášeň. Ale když motám věnec nebo vážu kytici, na všechno zapomenu. Zároveň máme pocit, že městu něco vracíme. A pokud by to nevyšlo, víme, že jsme investovali do vlastního,“ dodává Radka Masojídková.
Následující týdny čeká kavárnu Kytky pod komínem zkušební provoz, kdy by se měl ladit plynulý provoz placu a kuchyně, naplno se pak rozjede od podzimu.
