Objevuje se a mizí. Muž, označovaný médii za „nejtalentovanějšího českého návrháře“, a nositel ceny Huberta de Givenchy, kterého Vogue Italia kdysi zařadila mezi nejnadějnější talenty mladé generace.
Dnes je Jakubovi Polankovi přes čtyřicet a mohl by být jeden z nejlépe vydělávajících návrhářů středoevropského regionu. O jeho róby byl zájem i přesto, že mnoho klientů odmítal. Klid pro něj byl víc než to, co si obvykle představíme pod pojmem „úspěch“.
Muž, který tráví v Paříži už tolik let, že by se mohl označit za Francouze, ale jednou za čas přece jen ukáže přehlídku. A podle svědků jeho show dokáže ze svých modelů, hudby, choreografie a skrytých symbolů namíchat koktejl, z něhož jde mráz po zádech.
V neděli 4. září se o dramatický zážitek pokusí znovu, v Mystic Skateparku na Štvanici – tentokrát při uvedení své nové kolekce Storm comes, inspirované jeho balkonem nad Paříží a přírodními živly.
Potkáváme se více než týden před přehlídkou. Jak vám jdou přípravy?
Nadávám si, že si přípravy nedokážu užít. Řeším jen problémy, stres, co chybí a zalepuji díry, protože před finále to tak bývá. Není to s takovou lehkostí, jakou bych si přál. Ale tuto přehlídku jsem si udělal pro radost, rozhodně ne pro byznys. Baví mě to.
Kolekci jste pojmenoval Storm comes, bouře přichází. A obrázky, které jste k ní zatím sdílel na sociálních sítích, vypadají velmi dramaticky. V jaké náladě se ponese?
To záleží na hudbě, ta mě vede a inspiruje. Právě dnes v noci jsem ale vůbec nespal, protože se mi hudba k přehlídce úplně rozpadla. Určitě ale půjde o katarzi. Představte si moment, kdy přichází bouře a je ještě klid. Všechny barvy se změní, vůně se změní, změní se všechno kolem vás a zároveň je to velmi krátký čas, kdy se na to, co se děje kolem, můžete dívat v jiném světle. Najednou vyvstanou věci, které jste předtím neviděli.
Kolekce má několik základních kusů oděvů a způsobů, jak je nosit. Ale přehlídka bude mít také druhou fázi, kdy se části oblečení sundají, přejme je někdo jiný a využije je jinak. Díky jinému detailu úplně změní tvar. Stačí, když má oděv jiného nositele a daná věc se úplně změní. O to jsem se ve své kolekci hodně zajímal. Také to ale znamená, že fitting bude velmi náročný.
Proč jste si jako hlavní téma zvolil bouři?
Bydlím u Vincennes ve třináctém patře s obrovským balkonem a padesáti květináči. Z jedné strany mám výhled na celý les, z druhé strany se dívám na Paříž s Eiffelovkou. Jsou chvíle, kdy na jedné straně prší, na druhé svítí slunce. Mám tak výhled na celé drama, temnotu přicházející do světla. Tahle emoce ve mně zůstala a rozhodl jsem se s ní pracovat.
Takže reagujete spíše na přírodní živly než na společenské dění? Pandemii, válku na Ukrajině, změnu klimatu?
To k tomu samozřejmě také patří. Bouře už jde! To není otázka. Ta bouře je tady! Podívejte se na přírodu, co se děje kolem. V Bordeaux už se kvůli výkyvu teplot nedá pěstovat víno jako dřív. Mně šlo přesně o ten moment vyčkávání, kde se právě nacházíme.
Máme se těšit na dramatickou podívanou, nebo se objeví i naděje?
Každý průchod bránou je velmi brutální a pak najednou přijde klid. Možná znáte animák Cesta do fantazie, kde hlavní hrdinka Čihiro pomáhá říčnímu bohu vyčistit jeho lázeň. V jednu chvíli vytáhne špunt se vším tím bordelem a bůh udělá jen to své „ááá“. Přesně takový pocit by si lidé měli odnést z naší přehlídky – ale zda tu zprávu dokážeme přenést, záleží na tolika věcech, na vůni, hudbě, modelkách, choreografii…
Těšíte se na stres v zákulisí?
Když jsem naposledy viděl přehlídku zblízka, necítil jsem se tam dobře. S lidmi, kteří se před přehlídkou potřebují zásadně vyfotit, kteří místo toho, aby se dívali na kolekci, tak se natáčí? Přichází bouře a všichni se natáčí do telefonu, místo aby to dýchali, dívali se na vítr a vnímali přicházející živly. Oproti tomu v backstagi jsem šťastný. Tam jsou lidé, kteří to chtějí dělat a jsou tam se mnou. Na to se moc těším.
Jaké jste pro kolekci vybral barvy, materiály?
Barvy jsou hodně temné: tmavá vínová, petrolejová, modř, černá, navinulá vojenská zeleň. Vedle toho jsou lesky, maty, fluidní křehkost a další kontrasty, které vznikají při bouři.
V kolekci se střídá syrové zpracování a pintlich krejčovinka, pevné architektonické kožené pásky na křehkých materiálech, s nimiž se snažím pracovat jinak. I když se nějaká látka běžně používá třeba na šusťákovky, tak z ní klidně udělám večerní šaty. Tohle je výzva, která mě baví.
Můžete prozradit, kolik vytvoření takové kolekce stojí?
To je nevyčíslitelné, pokud bych do toho měl počítat i svůj čas. Samotnou kolekci sice fyzicky vytvářím asi měsíc, ale přemýšlet jsem nad ní začal už před rokem. Člověk nesmí počítat.
Proč jste se letos rozhodl svou kolekci prezentovat na pražském fashion weeku?
Protože má dobrý produkční tým, který maká a dělá, co může. Zvenku to možná vypadá jen jako „módní přehlídka“, ale sehnat lidi, obvolat je, obléknout, sladit vše dohromady s hudbou… Za tím vším je stovka lidí, která nad něčím přemýšlí a intenzivně se tomu věnuje.
Tohle všechno potřebuje stejné množství práce jako udělat kolekci samotnou. A na tohle už nemám čas. I když si samozřejmě občas rád udělám intimnější, punkovější přehlídku. Je to zábava, divadelní představení, pro některé lidi i společenská událost. Nemám pocit, že by to mělo mít jiné ambice. Není to byznysová show.
Seznam zúčastněných návrhářů prořídl, letošní edice se kromě vás účastní ze známých jmen jen Vanda Janda nebo Liběna Rochová…
To mi je jedno. Teď bude Polanka, příště třeba Laformela. Tak to bude menší a možná je to dobře. Vyházet milion kusů hadrů každou sezonu? Proč? Ve finále je stejně důležitá komunikace s klientem a k té každý přistupuje jinak.
Autorka je redaktorkou Lidových novin.
