Lidem, kteří tvrdí, že nemají rádi sladké, jsem nikdy nedůvěřoval. Protože, kdo proboha může nemít rád zmrzlinu, šlehačku nebo čokoládu?
Chtělo by se skoro zeptat: co dalšího takový člověk nemá rád? Koťata a štěňata, lidi? Zkrátka, když vám někdo tvrdí, že „není na sladké“, mějte se na pozoru, protože tady prostě něco nesedí.
Abych stvrdil, že mezi tento typ lidí opravdu nepatřím, dal jsem dohromady aktuální žebříček těch nejlepších sladkostí, které můžete právě teď ochutnat v Praze.
Hitparáda je to opět ryze subjektivní a demokratická, takže tu najdete dražší položky i oblíbené lidovky, a navíc se mi do ní podařilo vtěsnat poměrně dost tradičních českých sladkostí a zákusků, byť některé jsou trochu s twistem.
Točená zmrzlina od Bju
Bjukitchen, Jungmannova 27, Praha 1
Tahle zmrzlina, které Američané říkají soft ice, se v posledních letech vedle řemeslného gelata dostala tak trochu do role popelky. V lepších restauracích a gastro provozech na ni, zdá se mi, koukají stále ještě trochu spatra. Podle mě si zaslouží daleko víc lásky, než se jí od foodies obvykle dostává.
Já ji ale miluju od dětství, kdy jsem pravidelně hltal míchanou vanilkovopistáciovou, aniž bych ve své naivitě věděl, že existuje něco jako skutečné pistácie.
Bára Karpíšková z Bjukitchen se toho ale nebála a ze smetanové točené zmrzliny udělala jeden z highlightů svého bistra v Jungmance. Točenou tu najdete na menu několikrát a zvlášť kombinace zmrzliny, granoly a olivového oleje s trochu soli je za mě vítěz ideálního lehkého dezertu.
Koláče z Celetné
Kolacherie, Celetná 27, Praha 1
Zastavit se na koláč nebo frgál a kafe někde v centru Prahy dřív nebylo úplně jednoduché. S nově otevřenou Kolacherií v Celetné se to ale změnilo. A nejen to, o koláčích, které pořád platí za takové české „best kept secret“, se tak pomalu dozvídá i řada cizinců, čemuž pomohla i agilní propagace našeho národního pokladu prostřednictvím Honest Guide Janka Rubeše.
Koláče tu dělají nejen sladké, ale i texaské, tedy na slano. Chcete-li ale klasiku, najdete tady jak tvarohové, makové i povidlové. Za mě mírně vítězí tvaroh a jakékoli sezonní ovoce, ale to už nechám na vaší úvaze, chuťových buňkách a aktuální nabídce.
Maritozzi jako v Římě
Arte Bianca, Bělehradská 88, Praha 2
Vypadá to, že tyhle polozapomenuté sladké italské bochánky, které pochází z Říma, posledních pár let zažívají zasloužený comeback. A pro ty z vás, co ještě nevyzkoušeli, jde o nadýchané kynuté pečivo, které se po upečení plní sladkou šlehačkou. V Arte Bianca, italském bistru, které otevřelo nedávno na Vinohradech, je navíc dělají taky s čokoládovou šlehačkou nebo pistáciovým krémem.
Kromě maritozza si tu ale můžete dát i výborné plněné ciabatty nebo sladká cornetta. Takže pokud se vám někdy zasteskne po prázdninách v Itálii, teď už víte, kam vyrazit.
Ovocné scones pod Petřínem
Artic Bakehouse, Újezd 11, Praha 1
Pekárna Artic není žádný nováček, objevuje se pravidelně i v mém žebříčku nejlepšího chleba a dnes už má díky svojí oblibě v Praze čtyři pobočky. Sladkostí tu prodávají celou řadu a všechny jsou výborné.
Můj osobní favorit jsou malé scones, které konzistencí oscilují mezi cookies a anglickými scones a do kterých tu přidávají lesní ovoce nebo maliny. Zastavte se na scones a kafe předtím, než vyrazíte na Petřín, rozhodně vám to udělá lepší den.
Buchty od Punčocháře
U Matěje, U Matěje 1, Praha 6
Legendární buchty od Jana Punčocháře není možná třeba extra představovat. Těch, co si na tenhle dezert zajeli na Hanspaulku, je tu celá řada. A existuje i dost lidí, kteří se k Matějovi vrací pravidelně právě kvůli nim.
Punčochář jim dokonce věnoval i naše Srdcovky. Buchty tu chutnají docela jako od babičky, plní je tu směsí tvarohu, ricotty a rozinek, přelévají rumem a doplňují smetanovou zmrzlinou.
Tyhle buchty jsou důkazem toho, že někdy není třeba znovu vymyslet kolo, stačí jen poctivě upéct to, co známe po celé generace a servírovat to s láskou.
Perfektní kremrole
Karlovarské cukrářství, Trh Kulaťák, Praha 6 (každou sobotu od března do prosince)
Sladké pilíře tradičního českého cukrářství najdete v každém druhém pekařství, takže konkurence a možností srovnání je v tomto případě nespočet.
Na to, jak by měly vypadat a chutnat ty ideální kremrole, má každý trochu jiný názor. Podle mě by kremrole měly být tak akorát, tedy ani moc křupavé, ani příliš lehké a krém v nich by měl být pevný, sladký, ale nikoliv přeslazený.
Za nejpovedenější variantu považuji tyto bestsellery ze stánku Karlovarského cukrářství, které pochází z malé vesnice Otročín, a které najdete každou sobotu za velmi přátelské ceny na farmářském trhu na Kulaťáku.
O jejich popularitě svědčí fakt, že když si ráno nepřivstanete a dorazíte třeba až po desáté (trhy bývají otevřené do dvou hodin), najdete už stánek kompletně vyprodaný.
A kremrole s twistem
Cukrář Skála, Dlouhá 39, Praha 1
Sofistikovanější, a neméně povedenou, verzi kremrolí prodává už pár let také Cukrář Skála. Na rozdíl od klasického bílkového krému je u Skály plní čokoládovým krémem. A nejen tím, stejně tak v Dlouhé najdete tyhle trubičky plněné pistáciovým krémem nebo marcarpone.
Šok se nekoná, pamatuji si, že jsem jako malý (a to znamená ještě za socialismu) rád chodil do cukrárny vedle kina Čas na náměstí v Plzni, kde tenkrát plnili kremrole tmavou pařížskou šlehačkou. Takže trochu alternativní ale neméně výborná verze kremrolí.
Ovocné knedlíky (nejen) z Šodó
Šodó bistro, Wuchterlova 1, Praha 6
Ovocné knedlíky jsou pořád spíš výjimkou než stabilní položkou většiny restauračních menu, a to i přesto, že spolu se svíčkovou (a možná holandským řízkem) jsou právě ovocné knedlíky ten nejtradičnější, autenticky český kulinářský recept.
Kromě Café Savoy, bistra Krystal a již zmíněného Bju Bistra si je ale můžete dát také v Šodó, malé provozovně nedaleko Dejvického nádraží, které společně provozují majitelé bistra Etapa a pár z Taste of Prague. Ty jejich, hlavně meruňkové s krémem, jsou vynikající. Svěží, tak akorát sladké, balené v tenčím tvarohovém těstě, doplněné rozvarem z ovoce.
Rýžový pudink z Karlova náměstí
Side Kebab Grill, Karlovo náměstí 15, Praha 2
Rýže nasladko je trochu kontroverzní téma, podobně jako lékořice nebo koriandr, buď ji milujete, nebo právě naopak. Já se nacházím v první skupině. Dokonce i jedna z mých prvních vzpomínek vůbec, mohly mi být tak tři roky, je na sladkou rýžovou kaši se skořicí, kterou mě krmila moje maminka.
Není se co divit, že mám proto slabost pro tenhle sladký dezert, který prodávají už pár let v kebab shopu u zastávky Novoměstská radnice, sladkou kulatozrnnou rýži vařenou ve smetaně a zapečenou pod grilem. Jde o výbornou, byť velmi vydatnou záležitost, ale zvlášť pokud je venku nevlídno, tenhle dezert funguje jako pohlazení.
