Kdo její tvorbu sleduje, pozná její věci na míle daleko. Linda Retterová, která už téměř deset let tvoří textil pod značkou Roe, je unikátem na české designérské scéně. Není ani módní návrhářka, ani švadlena, přesto si vytvořila snový módní svět plný barev, geometrických tvarů a originálních potisků. Vstupte s námi do jejího pestrého ateliéru na pražské Letné.
Jedno slovo, kterým by se dal popsat rozměrově skromný ateliér Lindy Retterové v pražské Veverkově ulici, je hojnost. Barev, dosud nevyužitých rolí látek opřených o rohy místnosti a produktů – od oblečení až po praktické kapsy na nezbytnosti, keramiky nebo gumičky ze zbytkového materiálu – je tu tolik, že se chvilku musíte rozkoukávat, abyste se rozmysleli, kam směřovat pozornost.
Co také čekat od značky, která se od svého vzniku odlišuje nepřehlédnutelnými, nejčastěji geometrickými barevnými potisky, a její majitelky, absolventky Ateliéru animace a filmu na pražské UMPRUM, jež si právě z jakéhosi organizovaného chaosu za léta fungování svého ateliéru vytvořila svůj nezaměnitelný podpis.
Značku Roe, jak mi říká pohodlně usazená u svého šicího stroje, nad nímž najdeme desítky špulek nití, založila, když jí bylo patnáct let. Nešlo ale ani tak o její vlastní podnikatelskou iniciativu, jako spíš o náhodu: tehdy totiž ztratila milovanou brož po prababičce, a tak se rozhodla, že si nějakou podobnou sama vyrobí.
Společně s bratrem experimentovala s mnoha materiály a broží nakonec vyrobila hned několik. Když je přinesla rozdat svým spolužákům na Střední průmyslovou školu grafickou, kde studovala, zaujala s nimi profesorku fotografie.
Musíš je zkusit prodat na jednom design marketu, který pořádáme, nabádala ji. A tak si Linda Retterová vymyslela název „firmy“ a na akci prodávala své podomácku vyrobené brože pod značkou Roe.
Tato vzpomínka jako by ilustrovala, jak ke svému autorskému projektu designérka přistupuje. Více než kalkul u ní převládá intuice, organický vývoj a především náhoda. Ta ji ostatně k textilu a oděvu, který původně nestudovala, vlastně dostala. Odjet kvůli tomu musela Linda Retterová do Paříže.
Tady se místo animace, kterou sem jela studovat na stáž, zamilovala právě do textilu. V Paříži vznikly i její první autorské návrhy triček. Kreslila je tehdy – psal se rok 2016 – do malého skicáku, a když se s ním vrátila do Prahy, rozhodla se některé návrhy realizovat. Napřed si je tvořila pro sebe a později i pro své nejbližší okolí.
Začínala v kuchyni, kde experimentovala s ručním tiskem na textil, později se přesunula do sklepního ateliéru v centru města. Nyní sídlí právě na Letné, kde brzy oslaví dva roky, ale také v Karlíně, kde má sdílenou dílnu. V ní vznikají její ručně dekorované metráže.
Vévodí jim geometrické tvary, přiznaně nedokonalé tahy štětci a motivy, které by někdo právoplatně mohl nazvat dětskými malůvkami. „Spousta lidí mi říká, že dělám dětské oblečení pro dospělé,“ krčí Linda Retterová rameny. Z nařčení si ale nic nedělá – přenést do dospělého šatníku hravost je od začátku její hlavní záměr.
Foto Jan Retter
Foto Jan Retter
Foto Jan Retter
Připomíná, že stejně jako mnoho dalších malých tvůrců dospěla ke svému rukopisu kvůli nedostatku podobných věcí na trhu. Zmiňuje dokonce, že svým vzrůstem malým kamarádkám vždy záviděla, že mohou nakupovat v dětských sekcích, které obvykle bývají o poznání veselejší a vévodí jim právě vzory a barvy.
Hravou výtvarnost proto přenáší na bundy, trička, mikiny, sukně, šaty, ale i plátěné tašky, šály, ledvinky nebo kabáty pro dospělé. Potisky na látky vznikají buď digitálním tiskem z autorských návrhů, nebo ručně v karlínské dílně, kterou Linda Retterová sdílí s dalšími kreativci. Nejčastěji tu pracuje metodou sítotisku, kdy jednotlivé tvary přenáší přímo na textilii.
„Někdy si ale nechávám vzory tisknout přímo na látku,“ ukazuje směrem k oversized kabátku s barevnými a vzájemně se překrývajícími geometrickými tvary, kterých tu v ateliéru vzniklo jen několik kusů.
Právě tento model ušila z předlohy vzniklé naskenováním malých kusů papíru, jež pak následně na sebe navrstvila v grafickém programu a později znovu vytiskla a opět naskenovala ve vysokém rozlišení, čímž dosáhla žádaného zrnění.
V Česku sice máme designéry, kteří pro své modely vytvářejí vlastní autorské potisky (zmiňme například Hanu Frišonsovou, Jana Černého, Cindy Kutíkovou či Lucii Kutálkovou), málokterý z nich – snad s výjimkou Terezie Rosalie Kladošové a například její kolekce Flowers – si metráže ručně barví a připravuje sám.
Je to těžší, časově i finančně náročnější cesta, zdá se ale, že přesně takto to Lindě Retterové vyhovuje. Po zkušenostech s několika dodavateli přišla na to, že nejlepší způsob, jak dojít k vytouženému výsledku, je nechat celý proces – od nákupu látky, ručního potisku až po šití výsledného produktu – na sobě samé.
„Uživit takový ateliér samozřejmě není jednoduché, ale zároveň díky tomu ušetřím za arteterapie,“ směje se textilní výtvarnice. Naznačuje tak, že stejně jako další tuzemští tvůrci musí vedle svého projektu vyhledávat pro jeho provoz i jiné zakázky – například ve světě filmu (Linda Retterová pracovala jako textilní výtvarnice na v Praze natáčeném seriálu Kolo času) nebo ilustrace a grafiky.
Foto Jan Retter
Foto Jan Retter
Foto Jan Retter
I tak největší pozornost upírá právě ke své značce, kterou kromě jejího letenského ateliéru můžete najít v nedalekém concept storu Tvorba, ale i staroměstském BackYardu. Její výrobky pak najdeme i v několika berlínských obchodech, bruselském obchodě Grafik, stejně jako v japonském Kóbe, konkrétně v design storu Poštolka, který provozuje Japonka s úzkými vazbami na Česko.
V budoucnu by se ráda vrátila i ke svému prvnímu objektu: šperku. Tentokrát ale v trochu sofistikovanější podobě než tehdy, když se snažila replikovat vzpomínanou ztracenou brož. „Musím dělat více různých činností, jinak bych vyhořela,“ říká k nabídce, kterou by ráda dál rozvíjela.
„Nemůžu si pomoc, ale pořád mě těší, když někomu moje věci přivodí úsměv. Ne ve smyslu, že dělám šílené, směšné oblečení, ale protože je jiné a veselé,“ dodává.
